• kapitola 8. •

10 1 0
                                    


- realita
Probudila jsem se v posteli která mi byla neznámá.. všechno bílé.. a ani pokoj v kterým jsem se probudila jsem dřív neviděla..

Pak jsem si všimla takové věci co byla vedle mé postele.. byl to takový ten přístroj co mi měřil tep.. taky kapačky a spousta dalších..

Neustále jsem se rozhlížela po pokoji a čekala až někdo vejde dovnitř.. toho jsem se ale nedočkala.. zmáčkla jsem tlačítko pro zavolání sestry..

Sestrička: co se děje?

Elizabeth: bude to asi zvláštní ale vůbec netuším jak jsem se sem dostala..

Pousmála jsem se

Sestřička: no nevím přesně vše ale máte obrovský nadbytek spánku a váš přítel zavolal sanitku po tom co jste spala už pár dní..

Elizabeth: aha.. děkuju

Sestřička: váš přítel by tu někde měl být..

Odešla a já jen ležela v posteli a čekala jestli Dylan přijde.. nějak jsem ani nedokázala přemýšlet nad tím dalším tak zvláštním snem co se mi zdál.. jestli to vůbec byl sen

Začali se mi zavírat oči.. postel byla měkká a v místnosti bylo krásné teplo.. myslela jsem si že zase usnu ale Dylan během vteřiny vešel do dveří..

"Elizabeth?" Nadšeně zakřikl s kyticí v ruce..

Usmála jsem se na něj a on se zamnou rozeběhl.. pořádně mě objal a dal mi pusu na čelo.. kytici mi položil do skleničky na nočním stolku..

Chvilku jsme si povídali o tom jak se cítím protože si o mě dělal velké starosti.. přece jen nadbytek spánku může způsobit strašné věci..

Doktoři mi pak udělali ještě nějaké testy a ptali se mě na různé otázky.. já moc nevnímala jelikož jsem byla posedlá na myšlence kdy už půjdu konečně spát..

Byla jsem příšerně unavená.. pořád se mi zavírali oči a mé tělo sláblo..

Ale doktoři mi to nedovolily.. dali mi nějaké prášky a já nedokázala usnout..

Ležela jsem v posteli a měla zavřené oči.. abych mohla usnout.. jenže jsem měla najednou tolik energie že mi prášky které mi dali nedovolily usnout..

Já ale byla jak posedlá.. hodiny jsem vymýšlela jak usnout.. a pak mě něco napadlo.. zvedla jsem se z postele a došla si na záchod..

Sedla jsem si na zem a hlavu dala nad mísu..
Strčila jsem si prsty do krku a tím vyvolala dávící reflexy.. začala jsem zvracet.. ale pořád to nestačilo.. udělala jsem to znova..

A tak jsem zvracela tak dlouho.. dokud mi opravdu nebylo špatně.. pak jsem si opět lehla do postele.. usmála se a usla..

Which Dylan are you?Where stories live. Discover now