Which Dylan are you?

• Kapitola 7. •

-realita
Probudila jsem se ve své ložnici.. a vedle mě ležel Dylan.. začala jsem se rozhlížet kolem a po chvilce jsem si promnula oči..

"Dylane..?"

Dylan se rychle probudil

"Beth?! Jsi vzhůru?!" Řekl mezitím co strašně jančil..

"Jsem, proč tak jančíš?"

Zeptala jsem se a usmála se na něj

"Beth.. spala jsi asi tři dny.. už jsem chtěl volat doktory.. vypadala jsi jako mrtvá.."

Nechápavě jsem se na něj podívala a řekla že si půjdu udělat nějakou snídani..

Pořád jsem přemýšlela nad tím co mi řekl..
ale nedokázala jsem to pochopit.. samozřejmě že jsem si celej ten sen pamatovala ale nedávalo to smysl.. byl to jen sen ve kterým jsem umřela..

Začala jsem si něco vařit.. moje oči se zamlžily a začalo se mi špatně dýchat.. upustila jsem misku co jsem měla v ruce .. a spadla mi přímo na nohy.. kousky skla se mi zabodli hluboko do masa.. "Elizabeth?" Zakřičel Dylan..

Začala jsem sbírat sklo co se válelo na zemi.. rychle jsem si vytáhla kousky co jsem měla v noze.. "všechno v pohodě" Zakřičela jsem zpátky..

Uklidila jsem po sobě loužičky krve a pak se šla vysprchovat.. vypustila jsem všechny myšlenky a nechala na sebe téct vařící vodu..

Vylezla jsem ze sprchy a oblékla si župan.. šla jsem zpátky do kuchyně kde už na mě čekala luxusní snídaně..

Dylan: dobrou chuť zlato

Elizabeth: děkuju Dylane

Sedli jsme si ke stolu a začali jíst

Dylan: nevím co se děje.. ale neměla by jsis zajít k nějakému.. doktorovi?

Elizabeth: jestli to chceš.. půjdu

Dojedli jsme a Dylan ke mně přišel

Dylan: děkuju..

Políbil mě a já mu polibek vrátila..

Dylan: budeš v pořádku.. ať se děje cokoliv

Elizabeth: Dylane.. nemluv a líbej..

Chytil mě za zadek a pomohl mi na něj vyskočit.. vášnivě jsme se líbali dál a Dylan pomalu mířil do ložnice ..

Hodil mě na postel a dál mě líbal.. rozbalil mi župan a prohlédnul si mé tělo..

Všiml si pár modřin.. na bocích.. rukou.. stehnech.. měla jsem jich hodně..

Dylan: Beth? Co to je..

Rychle jsem se zabalila do županu a řekla..
Elizabeth: jen pár modřin.. to je jedno

Dylan: jen pár? Ale obrovských! Ublížil ti snad někdo ?

Elizabeth: neublížil.. já ani nevím kde se vzali..

Vyhodila jsem ho z ložnice a zamknula dveře

Dylan: El?.. otevři.. El prosím

Otevřela jsem dveře.. Dylan se na mě podíval a když viděl můj výraz.. obejmul mě.. hodiny a hodiny mazlení..

Začalo se stmívat a Dylan už chtěl jít spát.. ale já si nebyla jistá jestli bych měla.. takže jsem si s nim lehla do postele a dělala že spím.. aby mohl usnout s pocitem že jsem šla spát taky..

Po tom co Dylan usnul jsem si šla udělat kafe.. sedla jsem si na gauč a popíjela.. zapla jsem si televizi a sledovala různý kriminálky.. zvládla jsem nespat dlouho.. a když se mi zavírali oči.. vždycky jsem je otevřela a prošla se po bytě..

Ale nakonec jsem stejně usnula..