Which Dylan are you?

• kapitola 4. •

Ráno jsem se probudila a zase si nepamatovala že by se mi něco zdálo.. navíc v tom zvláštním snu jsem si mohla dělat co chci.. ovládat své tělo.. a když mě Dylan probudil.. vše jsem si pamatovala do poslední sekundy.. přišlo mi jako kdybych vůbec nespala.

Poslední dvě noci to ale bylo jiné.. nic se mi nezdálo stejně jako normálně.. jen tu jednu jedinou noc.. spala jsem strašně dlouho a měla ten nejpodivnější sen..

-

Uběhlo spousta dní.. a nic nového.. jen samé pohovory,srazy a žádné nenormální sny..

Šťastně jsem si žila s Dylanem bez jediné chybičky..

Každý den si povídáme o tom jak spolu už konečně pojedeme na dovolenou.. a já..
pořád se koukám na všechny ty mladé ženy s dětmi.. je to tak kouzelné..

-
Jednou jsme byli s Dylanem na pohovoru se spousty "fanoušky" kteří se nás mohli ptát na co chtěli.. nejdřív to byla zábava ale pak začali být docela zlí a začali mi říkat věci jako
"Stejně si Dylana nezasloužíš" normálně bych to asi ignorovala ale zabolelo mě to jelikož jsem to neslyšela jen jednou.. a taky to nebyla jediná ošklivá věc co mi někdo řekl..

Taky zaznělo pár vět ohledně mého těla.. ohledně toho že nejsem žádná celebrita tak si na nic nemám hrát a tak dále.. bylo mi do breku ale musela jsem předstírat tak jsem pak jen poděkovala a odešla..

Pak jsme s Dylanem dorazily domu.. naštvaně jsem odhodila věci a šla si lehnout do postele..
Pak zamnou přišel Dylan a lehl si ke mně
"To bude v pohodě.. nic si z toho nedělej" řekl a já se rozbrečela

"Ty to prostě nechápeš! Tebe lidi milujou a holky ti posílají nahý fotky a říkají co všechno by s tebou chtěli dělat.. ale mně se všichni jen vysmívají a snaží se ze mě udělat nějakou couru co tě jen využívá pro peníze.. a já už nemůžu! Jsem prostě unavená z toho že si pořad musim hrát na dokonalou a že mě nic nebolí!"

Začala jsem na něj křičet a vylila si všechnu mojí zlost..

On jen poslouchal..a koukal mi do mích ubulených očí.. když jsem dokřičela a sklopila hlavu.. byl připravenej mě obejmout ale já ho odsekla a řekla " nesahej na mě "

V tu chvíli se mu zaskleněli oči..
"Víš já mám taky city.. taky jsem jen člověk" potichu řekl a já se na něj jen podívala.. zvedla jsem se a šla si napustit vanu.. a v tu chvilku jsem byla schopna čehokoliv..

Lehla jsem si do pekelně vařící vody.. a pomalu dýchala.. koukala jsem do stropu a po chvilce zavřela oči.. nadechla jsem se a sklouzla pod vodu.. ležela jsem pod vodou a čekala co se stane.. v poklidu jsem mohla čekat i na smrt.. cítila jsem takový ten pocit.. kdy se vám hlava motá a myšlenky jsou všude jinde než v hlavě..

Pak jsem se konečně vzpamatovala a chtěla se vynořit.. ale bylo pozdě.. začala jsem sebou házet a bouchat do vany.. Dylan to slyšel a rychle vlítnul do koupelny.. běžel ke mně a vytáhl mě.. já jsem začala vykašlávat vodu a pak popadat dech.. Dylan mě opatrně bouchal po zádech aby se mi lépe vykašlávala voda co jsem vdechla.

Hned po tom jsem Dylana pevně obejmula a začala mu brečet v náruči.. vyndal mě z vany a usušil.. pak mě přenesl do postele a pořádně se ke mně přitulil.. a po chvilce mi přinesl Waffle s čokoládou.. najedla jsem se a šla spát..