XI.

222 18 0
                                    

,,Dokud bude Zlosin existovat a půjdou po nás, nebudu se cítit bezpečně nikde

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

,,Dokud bude Zlosin existovat a půjdou po nás, nebudu se cítit bezpečně nikde."

-*-*-*-👣-*-*-*-

Callie se trochu mračila, když pozorovala, jak muž pokládal Brendu na obyčejné lehátko.

Bylo jí jasné, že Brenda prožívala bolest s bylo jí jí líto. Popravdě si myslela, že by to ani neměla prožívat.

Callie se posadila vedle Brendy a vzala ji za ruku. Thomas si potom sedl hned vedle ní a Mary mu začala odebírat trochu krve.

,,Ze začátku jsme byli bezradní. Věděli jsme, že čím je někdo mladší, tím větší má šanci přežít." Začala Mary, zatímco nadále pracovala. ,,Pracovala jste pro ně?" Zeptal se Thomas.

,,Ano, už je to moc dávno. Nejdříve jsme měli ty nejlepší úmysly. Najít lék, zachránit svět. Bylo jasné, že klíčem jste vy, protože jste imunní. Ale proč jste imunní? Nakonec jsme našli odpověď. Enzym vytvářený mozky imunních, když ho oddělíme od krve, může sloužit jako účinná látka ke zpomalení viru."

Mary po celou tu dobu pracovala se všemi možnými látkami a zkumavkami, zatímco se snažila připravit lék, aby pomohli Brendě.

,,Našly jste lék?" Zeptal se Thomas dál
,,Ne tak úplně. Ty enzymy se nedají vyrábět, jen odebrat od imunních, mladistvých. To ale zlosin nezajímalo. Aby se zachránili, obětují celou generaci jen kvůli léku. Není ho dost pro všechny."

Mary vzala injekční stříkačku a opatrně ji vpíchla Brendě do žíly.

,,Kolik času bude mít?" ,,To je individuální. Možná pár měsíců. Jenže v tom je ten háček. Bude potřebovat víc, ale teď si potřebuje odpočinout." Odpověděla Mary a Callie si trochu povzdechla.

Jen doufala, že bude Brenda skutečně v pořádku a nebude potřebovat pořádnou péči.

,,Callie, pojď. Necháme je o samotě a navíc si myslím, že máme co dohánět." Řekla nakonec Mary a začala odcházet ze stanu, aby dala Thomasovi a Brendě prostor. A také Jorgemu, který Brendu také přišel zkontrolovat.

,,Drž se." Řekla Callie Brendě a taktéž odešla, aby si promluvila s Mary.

,,Takže labyrint. Když jsem o tom slyšela, bylo mi hned jasné, že to zvládneš." Začala Mary, když se posadily na pár beden.

,,Jo no. I když by se to zvládalo lépe, kdybych nebyla pouze s chlapci." Řekla Callie a obě dvě se trochu zasmála.

,,Aspoň si byla s přáteli." Podotkla Mary a Callie přikývla. Byla to pravda, byla se svými přáteli, které znala už od svého dětství.

I když si je prvního půl roku vůbec nepamatovala. A kdyby ji nebodl Rmut, nepamatuje si i nadále.

,,To je na tom snad to jediné plus." Řekla Callie.

Our way (The scorch trials/Newt)Where stories live. Discover now