Možná se skupina přátel dostala z labyrintu, jenže co když je tam venku čeká ještě něco horšího?
Callie pokračuje ve své cestě, ve svém příběhu, ale tentokrát, aby našla cestu z labyrintu, hledala cestu na bezpečné místo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Musí se dát něco udělat."
-*-*-*-👣-*-*-*-
Tentokrát byla cesta skutečně rychlá, protože tábor nebyl zrovna daleko. Za což byla Callie ráda.
Už si nemyslela, že by delší cestu vydržela. Každý už potřeboval odpočinek. Měli za sebou dlouhou cestu.
,,Připravují se na to více, než rok. Všechno kvůli nám." Promluvila Harriet, když vystoupili a následovali ji a Sonyu dál do malého tábora. ,,Máte štěstí, že jste nás našli. Po setmění se přesouváme." Dodala za ni Sonya.
No, tábor nebyl zrovna malý, ale nebyl ani největší. Ani tam nebyl zas tak velký počet lidí, jak Callie očekávala.
Vlastně očekávala, že jich bude mnohem více. Vždyť zachraňovali ty imunní, tak kde byli? Copak bylo těch imunních tak málo?
,,Kde je Vince?" Zeptala se ještě Sonya. ,,Někde tam." Odpověděl jí někdo a ukázal někam před ně, na což Callie protočila očima.
Děkuju, dobře jste to upřesnili. Pomyslela si.
,,Kdo je Vinc?" Ptal se Thomas. ,,On rozhodne, jestli tu smíte zůstat." Vysvětlila Harriet a Callie se tentokrát zamračila. To se jí nelíbilo a bála se, že je nenechají zůstat.
,,Myslel jsem, že Pravá ruka je jako armáda." Ozval se Minho a Callie trochu přikývla.
,,Byli jsme. A tohle z nás zbylo." Řekl nějaký muž, který vyšel ze stanu a stoupl si ke skupině.
,,Než jsme přišli sem, umřelo moc lidí. Co jsou zač?" Zeptal se. ,,Jsou imunní. Chytli jsme je v horách." Vysvětlila Harriet, i když to Callie moc nepochopila.
Jak mohla vědět, že jsou imunní všichni?
,,A prohlédli jste je?" Ptal se Vince dál. ,,Ne, ale toho známe. To je Aris. Věřím mu." ,,Ale já ne." Řekl Vince a Callie se posměšně zasmála.
,,My tobě taky ne, neboj." Řekla a cítila, jak ji někdo strčil loktem do břicha.
Nebyla zrovna milá.
A to by měla. Vždyť mluvili s někým, kdo rozhodne o jejich osudu a měli se chovat co nejlépe, pokud chtěli zůstat. Což rozhodně chtěli.
,,Prohledejte je." Rozkázal Vince a ignoroval malou blondýnku, kterou to urazilo.
Jenže než mohl někdo cokoliv udělat, Brenda upadla na zem a nedokázala se nadechnout. Bylo to pro ni těžké.
,,Promiň. Je mi to líto." Řekla ztěžka, když se dívala na Jorgeho, který k ní přispěchala a držel ji v náručí.
Tedy chvíli, dokud ho nepopadli dva mužové.
Callie bylo hned jasné, že kousnutí začalo dělat své a Brenda se začala měnit. A to nebylo dobré.
Zaprvé jí to Callie nepřála a za druhé se jí nelíbilo, že se to vůbec dělo.
,,Co se to s ní děje?" Zeptal se Vince. ,,Nevím."
Vinc se podíval na její nohu a okamžitě odstoupil dál.
,,Žrouta! Máme tady žrouta!" Vykřikl a začal vytahovat zbraň.
,,Počkat, počkat! Počkejte!" Vykřikl také Thomas a postavil se před Brendu, zatímco se snažil zastavit Vince.
,,Poslouchejte. Jo stalo se to, ale ještě není nebezpečná." Dodal Thomas a doufal, že se Brendě nic nestane. Nemohl to dopustit.
,,Neměl jsi ji sem brát." Řekl Vince. ,,Já vím, ale-" ,,Jestli si tu necháme žrouty, nepřežijeme ani týden. Ustupte." Přerušil Thomase Vince. ,,Já to chápu, jasný. Rozumím Vám. Jen mě poslouchejte. Prosím. Prosím, musíte tý holce pomoct, dobče." Požádal Thomas.
,,Musí se dát něco udělat." Ozvala se Callie a skutečně měla obavy o Brendu, což její přátelé poznali a byli překvapení.
Callie nikdy nedůvěřovala rychle a nikdy jí na neznámých lidech tak nezáleželo. Ne, že by byla špatná věc, že se starala, jen byli překvapení.
Bylo pouze pár lidí, na kterých Callie záleželo.
,,Jo dá. Můžu jí zkrátit utrpení." Řekl Vinc a nabil zbraň.
,,Vinci, to stačí!" Zakřičela žena, když k nim přiběhla. ,,Pusťte ho." Rozkázala ještě a ukázala na dva muže, kteří drželi Jorgeho dál od Brendy.
,,Je nakažená, doktorko. Nemůžeme jí pomoct." ,,Ne, ale ti dva ano." Řekla a dívala se na Callie a na Thomase, což je trochu zmátlo.
Jenže jak se na ni tak Callie koukala, věděla, že jí někoho připomíná a zná ji. Znala ji ze Zlosinu.
Dokud Zlosin nevzal Callie vzpomínky, které se jí ovšem po uštknutí vracely, vždy si pamatovala lidi, které měla ráda. A Mary byla jedna z nich.
,,Vy mě znáte?" Zeptal se Thomas zmateně.
,,Ahoj Thomasi. Callie." Pozdravila Mary. ,,Cože?" Zeptal se Vince a byl velmi zmatený. Což ale ostatně všichni, kromě Callie, která se usmála, než přiběhla k ženě a objala ji.
Vždy měla Mary velmi ráda. Obě dvě měly vždy stejný názor na to co Zlosin prováděl a Callie s ní ráda trávila čas.
A Callie s ní trávila dost času, protože Ava neměla na Callie čas a Callie potřebovala někoho, kdo by se o ni staral.
,,Zajímavé. Dává smysl, že vás daly do labyrintu. I když jsem měla strach, že tě za to, co jsi provedl zabijí." Řekla Mary Thomasovi, zatímco šla za Brendou.
A přiznejme si to, Mary nebyla tehdy spokojená, když zjistila, že dali Callie do labyrintu, protože pro ni byla Callie jako dcera.
Navíc nemohla uvěřit tomu, že to Ava dopustila a povolila.
,,A co jsem udělal?" Zeptal se Thomas.
,,Když jsme spolu mluvili, řekl jsi, že to už dál nesneseš. Dívat se, jak tví přátele umírají. Když jsme se viděli naposledy, dal jsi mi souřadnice všech základen, cvičišť a laboratoří." Vysvětlila Mary a Callie se na Thomase trochu překvapeně podívala.
Skutečně jí toho hodně uteklo. Ale co očekávat, když byla rok zavřená v labyrintu.
,,On byl náš zdroj." Řekl s úžasem Vinc.
,,Bez něj bychom tu už nebyli. Odneste ji do stanu. A dejte všem teplé oblečení." Rozkázala Mary a každý ji měl poslechnout, přestože nebyla ta, kdo velel.
,,Tohle pro ně musíme udělat. Thomasi pojď se mnou, budu potřebovat tvou krev." Dodala ještě a začala odcházet a Thomas byl hned za ní.
Callie se na chvíli podívala na své kamarády, než vyrazila za dvojicí, protože chtěla zjistit, co se dělo po tom, co ji poslali do labyrintu.
To a taky si chtěla s Mary po dlouhé době popovídat.
-*-*-*-👣-*-*-*-
Už jen dvě/tři kapitoly a máme to za sebou. Potom už jen pokračování a je hotová už i celá série.
