Možná se skupina přátel dostala z labyrintu, jenže co když je tam venku čeká ještě něco horšího?
Callie pokračuje ve své cestě, ve svém příběhu, ale tentokrát, aby našla cestu z labyrintu, hledala cestu na bezpečné místo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Můžu mluvit?"
-*-*-*-👣-*-*-*-
Callie nebyla spokojená s tím, když ji někdo kolem půlnoci budil, protože konečně pořádně usnula.
Jenže jakmile vstala a podívala se, na co Thomas vůbec ukazoval a proč je budil, byla ráda, že je všechny vzbudil.
V dálce stála velká a osvětlená budova. I když si Callie nebyla příliš jistá, jestli je dobrý nápad se o tu budovu starat.
Callie už nevěřila žádné budově.
Ale jakmile se podívala na mraky, které byli nedaleko nich, věděla, že nemají jinou možnost.
Ani ne kilometr od nich se rozpoutala bouře. Hromy byly tak hlasité, jakoby se ozývaly přímo nad nimi a každou minutu uhodil blesk do země.
Bouře se k nim blížila velkou a nemožnou rychlostí, což nebylo dobré.
Museli sebrat všechny své věci a rychle vyrazit k budově, jelikož nechtěli být zasažení bleskem. Nepotřebovali se dostat do nitra bouře a nebo při nejhorším zemřít.
Callie vykřikla, když jeden blesk uhodil nedaleko ní a odskočila, při čemž spadla na zem.
Callie nevěděla, co má dělat dřív a hlavně neslyšela své přátele, jak na ni a Thomase volají, neboť jediné, co slyšela bylo nepříjemné pískání.
Nebránila se, když ji někdo popadl za pas a táhl k budově, aby se ukryli.
Jakmile se dostali dovnitř, Newt opatrně položil Callie na zem a začal ji kontrolovat. Blesk uhodil těsně vedle ní a bál se, že se jí něco stalo, protože mohlo.
Stačilo pouze pár centimetrů a bůh ví, co by se stalo.
,,V pořádku?" Zeptal se jí ustaraně. „Jo." Odpověděla Callie, přestože ji bolela hlava a promnula si čelo.
,,Bylo to velmi blízko." Podotkl ještě. „Jsem v pořádku, Newte, skutečně." Uklidnila ho a vzala ho na chvíli za ruku, než jí znovu pomohl vstát.
Možná trochu klopýtla dozadu, ale podařilo se jí udržet rovnováhu.
Callie si myslela, že dostane infarkt, když viděla Minha, který ležel na zemi. Jakmile se vzpamatovala, přiběhla k němu a klekla si.
Vyváděla, když zjistila, že nedýchá.
,,Minho!" Vykřikla a rozhodně nechtěla ztratit svého nejlepšího přítele, kterého považovala za bratra. „No tak, Minho. Vzbuď se." Pokračovala dál.
Ani nevíte, jak se všem ulevilo, když se nakonec nadechl a vrátil se mezi ně.
,,Idiote!" Nadávala, než ho objala. A bylo jí jedno, že byl úplně zmatený. „Jsi v pořádku?" Zeptala se ještě, jakmile se odtáhla.
