My neighbor |T.H.|

Afterparty

Potom, co jsme si s Tomem sedli zpátky na svá sedadla - už oblečení - jsme se vydali na cestu k Denisovi.
Je mi jasný, že tam bude i Ondřej s Evelínou, protože jsou nejlepší kámoši, ale taky tam bude triliarda dalších lidí, proto si nemyslím, že budou nějaký problémy a každej by si mohl hledět svýho. Teda alespoň doufám...

Zanedlouho dorazíme na dané místo.
,,Jak vypadám?" Zeptám se ještě předtím, než vystoupím.
,,Vypadáš krásně. Sice s vlasama jako vrabčák, ale pořád krásně." Uculí se.
,,Tome!" Zamručím a odklopím stínítko, na kterém je malé zrcátko, abych se mohla zkontrolovat.
Zamručím pak ještě jednou, když zjistím, že měl pravdu. Snažím se je trochu prsty porovnat, ale dopadne to ještě hůř. Proto to nakonec vzdám, jen si vytáhnu tu sponu, která mi držela přední pramínky vlasů a opět stínítko zaklapnu.
Tom to celý divadlo jen s úsměvem sleduje, než nakonec pronese: ,,Už můžem?"
Jen mu hodím otrávenej pohled, odpoutám se a vystoupím z auta.

Když společně vejdeme dovnitř je tu narváno, ještě víc, než jsem myslela, snad ještě víc jak posledně u Ondřeje.

My o vlku...
,,Hollande! Jak rád tě vidím." Přiklopýtá sem, ani nevím odkud, s láhví vodky v ruce. ,,Copak to je za roštěnku?" Hodí po mně obočím.

,,Ondřeji... jsi na sračku, měl by sis sednout." Řeknu mu.
,,Počkej, to je Gabs?!" Vykulí oči na Toma a na mě ukáže tou lahví. ,,No hovno!" Zahodí ji někam do háje a dobelhá se blíž. ,,Pojď na mou hruď." Rozpřáhne náruč a chce mě do ní vtáhnout.

,,Hele to by asi stačilo." Vloží se do toho Tom. Stoupne si přede mě a zastaví ho tak.

,,Ale noták. Nebuď takovej sobec. Můžeš mít klidně támhle Ev, mně to nevadí. Já už s ní stejně po dnešku skončil." Pokrčí s úsměvem rameny.
,,Seš nechutnej." Založím si ruce.

,,Ondřeji dej si zpátečku a radši už nepij." Vezme mě Tom za ruku a radši odtam rychle odejdeme.
Už jen slyšíme jak za námi řve: ,,Laskavě mi neříkej, co mám dělat!"

Jdeme nahoru po schodech, kde se zdá být menší drama. Narazíme na Denisův pokoj, kde už sedí skoro všichni - Pet, Laura, David a Martin (jejich doprovody z bálu) dokonce se ukázal i Jeník s Veronikou (říkala jsem, že to nakonec dali dohromady? Ne? Upsík... Asi pět dní od našeho rande s Tomem, kdy jsme Jendu potkali v herně a on se bál, že po mně jede mi v hodině řekl že spolu jdou na rande a od tý doby co už spolu ofiko chodí ho Tom začíná mít dokonce i rád.)

Jediní, kdo tu chybí je Kar se Sebem.
,,Nazdárek!" ,,Zdarec" Zamáváme když vejdeme s Tomem.
,,Holka, co se ti stalo za takovou chvilku s vlasy?" Zděsí se holky.
Jen se otráveně podívám na Toma. ,,Ále nic, jen jsem měla při jízdě otevřený okýnko."
V koutku oka vidím, jak se Tom snaží nesmát.
,,Jojo, vítr foukal." Pokývne s šibalským úsměvem.

Sedneme si k nim a v tu chvíli do pokoje přijde i Kar se Sebem.
,,Holka, ty jsi taky jela s otevřeným okýnkem nebo co? Vždyť ste měly tak hezky udělaný vlasy..." Podotkne Pets tentokrát na Karolino vrabčí hnízdo.
Koukneme se na sebe s Tomem, pak na Kar a Seba a pak zase na sebe. Jen na něj zavlním obočím a jdu ji obejmout. On se mezitím už podruhý snaží nevybouchnout smíchy.

,,Wtf co se tady děje, jste sjetý nebo co?" Zasměje se Kar trapně, zatímco se furt objímáme.
,,Holka, je mi úplně jasný, co jste spolu se Sebem dělali, ale teď to uhraj na vítr z otevřenýho okýnka v autě a obě budem spokojený." Zašeptám jí.

Věnuje mi důvěřivej pohled, než koukne k ostatním a řekne:
,,Jojó...no, vítr foukal." Řekne ostatním, když si se Sebem přisednou do kroužku na zem, kde se hádám hraje nikdy jsem.
To se musím jen praštit na čelo a znovu si k nim přisednout taky.