Bál?

747 49 13
                                    

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat osobě se kterou si v poslední době přijdu blíž, než kdy předtím.
Jsem ráda, že se v tom problému, co užírá nás obě netopí každá sama a nerozdělilo nás to.
Mám tě nade všechno ráda🤍.
+ you deserve better! Fuck him!
Besties all of you deserve the best man! Nenechte se sebou zametat🤍 .
Ily a krásný čtení!
Pokud se vám moje knížka líbí hlasujte a sdílejte🤍 moc mi to pomůže. Děkujii💕

******

Nakonec nakupování šatů nebyl až takovej opruz. Konečně budu mít krásný šaty ve kterých nebudu vypadat jako poflitrovaný kuře.

Teď fakt doufám, že by tam Tom chtěl jít.... Ikdyž, ví o tom vůbec? Jako jo, je tady chvíli, ale jelikož jsou plakáty snad po celý Staromyšli tak by si všimnout mohl ne?Nebudu se ho snad na ples ptát já ne? To by bylo divný... ne?
Nevim, s tímhle se budu zaobírat pozdějc, teď jsem úplně mrtvá. Sice to nakupování nebylo až tak strašný, ale to nic nemění na tom, že mě to úplně vyšťavilo.

Co přijdu, tak sebou švihnu do postele a usnu.

*

Celý týden probíhá tak, co vždycky.
~ A stále jsi neudělala vůbec nic ohledně toho plesu s Tomem.
Tuhle myšlenku se pokaždý snažím potlačit, ale čím víc se ten ples blíží, tím míň mi to jde. Je už za týden a den a to je sakra blízko.
Jako kdyby toho nebylo málo tuhle sobotu jdeme na to první ofiko rande a já pořád nevím co mám čekat - tím pádem nevím, co na sebe.
Jediný štěstí je, že dneska máme alespoň celkem v pohodě školu, teda já, Tom má navíc trénink, protože se překvapivě kromě plesu blíží i basketbalovej šampionát a kluci trénujou, co můžou.
Každopádně teď se potřebuju rychle vypravit, abychom kvůli mě zase nepřišli pozdě.

,,Brýtro lásko." Uculí se na mě můj kluk.
Málem mi žuchne taška jak mě ty slova potěší. Doslova nejkrásnější věc po ránu ngl.
,,Brýtro zlato." Odpovím.
,,Jaký sis včera vybrala šaty?" Zeptá se mě.

... Počkat, co?
,,Co?" Zeptám se zmateně.
,,No jaký sis vybrala plesový šaty."
Jak o tomhle ví?
Určitě mě špehuje.

,,Jak tohle víš?"
,,Ono existuje něco jako instagram víš... kam lidi často přidávají kde právě jsou a tvoje kámošky to čirou náhodou nasdílely na stories s označením i tvýho uživatelskýho jména..." Vysvětluje, jak kdyby to bylo nad slunce jasný.

,,No... umm koupila no. Hezký jsou."
No co jsem mu měla jinýho odpovědět?
~Jsou dokonalý, ale co ti je po tom, na ples si mě nepozval, takže ti to může být jedno.

Jestli teď vytáhne něco s tím, že tak to se nemůžu dočkat až tě v nich uvidím, tak mě asi šibne...

,,Tak to se nemůžu dočkat, až tě v nich příští týden uvidím." Zaculí se.

Ok, šibne mě.
Tak ten je hotovej...
Ok, vím, že moc čtu a občas mám od nějakejch situací velký očekávání... ale takovýhle "pozvání" na ples fakt neberu.

,,Tak takhle se nedočkáš." Založím si ruce.
,,Co, proč?." Zarazí se.

Tomíku, seš snad skoro v každým ohledu nejlepší kluk na planetě, ale občas seš fakt trochu mimo..
,,Jestli tohle mělo být rádoby pozvání na ples, tak radši půjdu s krabicí od Šardoné." Zandám svůj nejlepší francouzský akcent.
,,Gabs, c'mon, vážně?"
,,Vypadám, že si dělám srandu?"
,,Fajn... půjdeš se mnou na ples?" Roztáhne ruce.

Mě šibne snad po druhý...
,,Ne?! Na to se budeš muset snažit trošku víc." Poplácám ho po zádech.
Vím, že umí být romantickej, když chce. Takže se jen snaž Tomi.
,,Tak já už nevím."
~ Ok, vidím to na tu krabici Chardonnay.

*

[pátek, hodina matiky]
Přestože se mezi námi semlela ta situace s plesem, tak se nic nezměnilo. Neurazil se, ani na mě není naštvanej jako by byla asi většina kluků, za to, že po něm chci víc. Naopak mi přijde, že něco chystá.
Buď to bude tím, že dneska teda jdeme na to naše první ofiko rande, nebo tím, že možná fakt přemýšlí nad tím, jak se mě na ten ples zeptat.

Omg, to mi připomělo...ve středu se zeptal Sebastian Karol.
Přijel takovou dálku + si s tím dal práci. Zjistil si kdy končíme a když jsme vycházeli ze školy tak tam stál oblečený v černých společenských kalhotách, roláku a kabátu, přičemž jeho už tak dokonalej look doladil náušnicí a prstýnkem. V jedné ruce držel obrovskej pugét a v druhé desku na kterém měl krásně napsáno BÁL?
Když to Kar uviděla tak se k němu rozeběhla a objala ho tak láskyplně, že jsem si připadala jak na premiéře filmu Jeden Den.

Tom by se od Seba rozhodně v tomhle směru mohl něco přiučit.
Což jestli viděl můj zasněnej obličej, když jsme Kar a Seba všichni pozorovali a tleskali jim, tak mu mohlo dojít, že tohle je něco, po čem holky touží.
Fakt jsem nedoufala v to, že by si Tom myslel, že hned jakmile jsme ofiko, tak je všechno samozřejmostí.
Jasně, doposud dokazoval, že to tak rozhodně nebere, ale zrovna ten ples mu dojít mohl...ne?
Ughh, občas kluky nechápu.

Ohlídnu se na něj a dumám dál nad tím, co by mohl chystat... jestli teda něco.

,,Nad čím zase přemýšlíš?" Drkne mě ramenem Kar.
,,Nad plesem." Zašeptám.
,,Holka, pokud tě nepozve, tak ho bacim lopatou." Zašeptá tak nahlas že se po nás pár lidí otočí.
Jo, máme matiku s mojí samozřejmě nejoblíbenější učitelkou of all time. Leaderovou.

,,Tak to už si ji předpřiprav, protože tomu moc nadějí nedávám. Nejspíš se na to vykašle a bude se soustředit na trénování když je hned týden na to šampionát."
,,Prd, neházej žito do flinty."
,,Je to flintu do žita, ty vole." Vyprsknu.
,,Co vám přijde na stereometrii tak zábavného slečno Bleová?"

Teď by se mi celkem šikla ta lopata... protože mě s tím příjmením už fakt vytáčí. Já jí taky neříkám Litrová.
,,Nic." Odpovím prostě.
,,Tak si laskavě nechte své pubertální projevy na přestávku."
Počítá se jako pubertální projev, když po ní hodim housku se sýrem?
Pravděpodobně.
Hm, zase škoda housky viď.
Tak jinak.
,,Tu lopatu mi kdyžtak pujčíš viď?" Drknu Kar pro změnu já.
,,Si kuř." Pokývne.

*

Naštěstí hodina za chvíli skončí a už se všichni řítíme ke skříňkám. Sláva. Víkend.

[18:30]

Ughhhh!
Ani nemůžu popsat, jak jsem na sebe naštvaná za to, že jsem z Toma alespoň trochu nevyzjistila, co na dnešek plánuje.

Teď tu sedím u skříně jako hromádka neštěstí a absolutně nevím, co na sebe.
Bude to něco formálního? Nechci se ztrapnit jako minule s Ondřejem, když jsem do snobský restaurace přišla v sukni a kozačkách. Ale zase se nebudu strojit někam ven na procházku žejo...
Nakonec zvolím elegantní svetřík s černými kalhoty a středně vysokými kozačkami na malém klínku.
Neurazí, nenadchne.
Ale do nějaké obyčejné restaurace v pohodě a na neformální rande taky, takže celkem win win, plus mi v tom nebude zima.

Po chvíli zazvoní zvonek a já si to cupitám po schodech dolů.
,,Jdu ven!" Zakřičím na rodiče, kteří sedí v obýváku.
,,S kým?" Zeptá se táta.
,,Nebuď stíhačka." Plácne do něj mamka.
,,S Tomem." Zasměju se.
,,Tak to potom jo." Upře táta znovu pohled na televizi.
,,Bavte se." Usměje se na mě mamka.
,,Děkujeme."
Pak jen zamávám a mířím si to ke vchodovým dveřím, které když otevřu, tak mi umožní pohled na toho úžasnýho kluka s rudou růží v ruce.

,,Vypadáš dokonale Karkulko."

~~~~~~~~
🤍✨
Pokud dlouho nevychází kapitoly tak mě prosím spamujteee, ať konečně vydám další 😭😫.

My neighbor |T.H.|Where stories live. Discover now