My neighbor |T.H.|

Světlušky

,,Přestože bych nejradši v téhle chvíli zůstal napořád, tak toho máme ještě dost před sebou a pokud to chceme stihnout, měli bychom vyrazit," řekne Tom, když se odtáhneme.
,,Ty máš ještě něco v plánu?" podivím se.
,,Samozřejmě, snad by sis nemyslela, že dnešek jen tak skončí." Uculí se.
,,No téda." Úsměv mu opětuju a potom si ho za tričko přitáhnu na malou pusu.
Následně se konečně odebereme k autu.
Dáme Baghíru na zadní sedačky a sami se usadíme na ty své vepředu.

Co máš ještě za lubem Hollande?

*

Za chvilku míjíme značku Staromyšle za hraní písničky Bruna Marse : Locked Out Of Heaven.
Na kterou si společně zpíváme a vibujeme, než
Tom vyjede ze silnice na travnatou cestu, kde vypne motor a podívá se na mě.

,,Jsme tu." Usměje se.
Oba se odpoutáme a vyjdeme z auta ven. Tom jde ještě pro něco do kufru... což se ukáže jako piknikovej košík a společně se ruku v ruce vydáme po malé cestičce do mírného kopečku.

Když ho vyjdeme, což zabralo asi 2 minuty, tak se musím zastavit nad tou krásou noční Staromyšle. Pouliční lampy se tu jeví jen jako malá světýlka. Jako světlušky, co si jen tak pohodově sedí na stonku trávy.
Jako na zavolanou se vedle mě objeví opravdová světluška a když se podívám směrem, odkud přiletěla, tak za ní letí další a další.
,,Jak o tomhle místě ví-" otočím se na Toma, který mezitím stihl vytáhnout deku na kterou vyrovnal spoustu dobrot a zapálil svíčky. Sedí tam s kartonovou dekturou (kterou musel asi hodně přeskládat, aby se mu vešla do toho košíku) na který má jeho škrabopisem napsaný: Nevím úplně, jak se to dělá, ale učinila bys mě tím nejšťastnějším klukem a šla se mnou na bál?
Nad tím se musím pousmát.
A pak že to nejde.

,,Ano." Zaculím se ještě víc a dám mu pusu.
,,Fuf, už jsem si říkal. Tos to četla tak dlouho?" Zažertuje.
,,Blbečku."
Ten fakt musí zkazit každej moment, kdy je roztomilej.

,,Kde jsi vzal tolik jídla?" Změním téma, když si k němu přisednu. V jednom bageta, v druhým avokádová pomazánka v jednom brownies - uhhh jak já miluju brownies!
A i jahody a šlehačka ve spreji. Mňammmm.

,,A kdo dělal ty brownies? Neříkej, že jsi je pekl sám." Řeknu, když si jeden vezmu.
Chutnají ještě líp, než vypadají.
,,Samozřejmě." Naparuje se.

Dám mu ten pohled jakože - tohle ti fakt nežeru- a když mu dojde že vím, že není žádný kulinářský eso, co tak jeho mamka povídala na společným BBQ, tak to vzdá a uzná: ,,...ok, tak trochu mi pomohla mamka no." Obrátí oči v sloup. ,,Ale já je nakrájel." Podotkne a ukáže na mě ukazováčkem.

,,Týjo, šikula jsi." Pochválím s plnou pusou a dám mu malou pusinku na tvář.
Chvíli si jen tak povídáme a jíme - Tom po chvíli otevře i víno a z malého repráku pustí pomalý písničky, když se najednou spustí Thousand Years. [ girls u know👆🏻😌😉🤍]

,,Zbožňuju tuhle písničku." Vzdychnu.
Já vím, klišé, ale od té doby co jsem ji viděla v Twilight jsem se do ní zamilovala. Ostatně jako do Jakoba. Nechápu jak ho Bella mohla odkopnout a skončila s Edwardem. Ať si říká kdo chce co chce, ale já jsem jednoznačnej tým Jackob.
,,Smím prosit?" Vytrhne mě z myšlenek Tom, který se přemístil nade mě s nataženou rukou.
,,Mhm." Usměju se dneska už asi po stý - ne že by mi to vadilo - a vezmu ho za ruku.

V tenhle moment, na tomhle místě, s ním a jedině s ním bych chtěla zůstat navěky.

,,Miluju tě." Ozve se najednou Tom.
Zvednu hlavu z jeho ramena a vzhlédnu do těch jeho nádherných oříškových očí.

Nikdy jsem se s žádným člověkem necítila tak jako s ním. Jsem si jistá, že ten pocit, který ve mě vyvolá pokaždý, když na něj jen myslím, musí být to, co se ve všech knížkách, jaký jsem kdy četla, popisuje jako pravá láska.
Proto se na něj láskyplně usměju a odpovím: ,,Miluju tě."

*

Když mě Tom odveze domů a oba se konečně dorozloučíme, tak mu naposledy i s Baghírou zamáváme a jdeme konečně domů. Protože co si budem, už je celkem zima.
Když si sundám boty, tak si ještě vezmu tu vázičku s růží od Toma a směřuji si to do pokoje.
Vázu odložím na stůl, Baghíru na postel vedle Punťy a sama si to namířím přímo mezi ně. Je něco kolem 1 ráno, takže nejvyšší čas jít do hajan.
Už pomalu usínám, když mi zazvoní telefon.
Ughhhhh, kdo mi může volat takhle pozdě?
Potom co si přečtu jméno a ještě jednou zamručím, přijmu hovor a přiložím si telefon k uchu.
,,Tak co rande?" Ozve se moje střeštěná kamarádka Kar.
,,Kamoo, musíš mi kvůli tomu volat o půl druhé ráno? Nepočkalo by to do rána?" Zamumlám, když se překulím i s telefonem na druhý bok.
,,Nepočkalo! Koukám zrovna na snap mapy a všimnu si, že už jsi doma a ani nezavoláš? Šup, povídej, chci slyšet každej detail, než na půlku věcí do rána zapomeneš." Zadrmolí.

Kde vzala tolik energie? Wtf?
,,Jakto, že nespíš?" Zeptám se mimo téma.
,,Nevím, asi jsem vypila moc kafe." Řekne jakoby nic.
,,Hm." Zamručím. Už zase pomalu usínám, když - ,,Nechrápej!" Zařve Kar do telefonu.
Škubnu sebou.
,,Mě z tebe jebne." Postěžuju si.
,,Mě z tebe. Tak vyklop to!"
,,No jo no." Obrátím oči v sloup.

Po asi hodině konečně ukončíme hovor a já se odeberu k zaslouženýmu spaní.
Který ale stejně nepřijde.
Proč?
To sama nevím!
Jsem unavená jak blázen, ale můj mozek prostě nechce sklapnout.
Nejspíš to bude tím, jak jsem všechno vyprávěla Kar, tak jsem si spoustu věcí připomněla a teď nad nimi musím pořád přemýšlet.
~ Tohle bylo to nejkrásnější rande, na jakým jsem byla.
~ Tom je tak úžasnej. Takovýho kluka si ani nezasloužím.
~ Fakt čtu tak pomalu?
~ Mr & Mrs Hollandovi
A s myšlenkama na naší svatbu usnu.

~~~~~~~~~~
🤍✨