Šaty

886 45 12
                                    

,,Dobrý den." Pozdravím, když vejdu do třídy.
,,Dobrý den, Gabčí. Tak, konečně můžeme začít."
Tuhle větu slýchám snad pokaždý.

Rozhlídnu se.
No jo, klasicky poslední.
Ne, že by mi to vadilo, jsem tu akorát na čas. Nechápu, proč sem někteří chodí třeba o půl hodiny dřív.

Sednu si do kroužku vedle Toma a oba se na sebe usmějeme.
,,Tak," začne paní učitelka ,,doufám, že jste si pročetli a nejlépe naučili své lines."

Její specialitkou je používání anglických slov v normální české mluvě. Říkala jsem, že tohle býval anglický drama klub, než ředitelka rozhodla, aby byl jen v češtině, protože našim hrám nikdo nerozuměl? Ne? Hups. Nevadí.

,,Nebojte, jako vždy můžete mít na první zkoužky svá skripta. Ale už se to pomalu učte."

Paráda. Na zapamatování důležitých věcí jsem tupá. Na kraviny mě užije, to jo, ale na věci do školy a podobně? Třeba vůbec.

,,Napřed bych poprosila princeznu Emily." No pěkný. ,,A vévodu Larsona na první část." Uff, tak tu umím.
Já i Filip (jediný kluk ze čtvrťáku, který se na náš kroužek ještě nevybodl) se zvedneme a jdeme na podium.

Jelikož se ve scéně zrovna Emily češe u toaletního stolku, když do jejího pokoje vtrhne rozmrzelý strýc Larson, si sednu k rohu podia na malou stoličku pro lepší napodobení.

,,Akce." Tleskne profesorka.
S tím si začnu ,,jakože" česat vlasy, protože ještě nepoužíváme rekvizity.

,,EMILY?!" Uslyším s hlasitými kroky.
Fajn, Filip svou roli docela prožívá, docela jsem se i lekla. Což bych neměla, protože Emily má být drzá teenagerka, která se nebojí prakticky ničeho + s naším (Tomovým a mým) upgradem -> aka přidáním dnešních výrazů, nabírá její drzost jiných grádů, protože v té staročeštině to přece jen vyzní trošku víc vznešeně.

,,Copak strejdo?" Otočím se na židli a usměju se na něj takovým tím sladkým -běž do prdele- úsměv. Tím, co tak ráda posílám Evelíně.

,,Lisa s Lunou se mnou jedou do města, vybrat si šaty na zítřejší bál. Tobě doufám budou stačit ty, co máš ve skříni z minulého roku ikdyž jak se tak na tebe koukám, spíš ne. Dost jsi přibrala."

Na to se čas (konkrétně vévoda) "zastaví" prostě ŠTRONZO a já pohlédnu k divákům.
,,Kdo by jste nepochopil, tohle je můj strejda."
Vstanu ze židle.
,,Aka matky bratr - Larson. Určitě jste si stihli povšimnout, že mě v lásce nemá. Ani nevím proč, od té doby co mi zemřela rodina a on mě musel podle dohody s matkou vzít do péče, mě prostě nesnáší."

Začnu přecházet po kraji pódia.

,,A k té kousavé poznámce, co před chvílí pronesl... ano, přibrala jsem. Ale svalovou hmotu. Začala jsem se sama učit bojové sporty z internetu. Jelikož mě tu věčně nechávají samotnou, tak mě napadlo, že by se to mohlo hodit.

Nepřibrala jsem ani tolik, spíš jsem zhubla. Ale začala jsem nosit hooodně volné oblečení. Někdy i více vrstev, aby mě nezačali z něčeho podezírat. Proto spíše údajné urážky na svůj vzhled beru jako pochvalu skvělého maskování."
Vysvětlím a usadím se do stejné polohy na židli, než se "zmrazil" čas.
Teď už mluvím k Filipovi:
,,Jak milé. Každopádně myslím, že mi padnou. Děkuju za starost. Užijte si výlet do města." Prakticky ho vystrčím za oponu.
Načež se opět otočím k publiku se slovy:

,,Naštěstí i ty šaty jsou dost volný. Třeba bych pod ně mohla nacpat pyžamo. Sice budu vypadat jako trouba, ale co, na tom záleží. Za chvíli mi bude osmnáct, strýc mi přenechá polovinu matčina dědictví a já budu moct odcestovat a žít svůj vlastní život. Zatím tyhle šaškárny musím prostě jen přežít."

My neighbor |T.H.|Kde žijí příběhy. Začni objevovat