Why is love life so short?

Kapitola 5

Z pohledu Kimishi Kuniko- Podívala jsem se na kamery, které jsme mu tam s Rinem dali. Jsou tam jen pro jistotu, aby si nic neudělal. Řekla jsem Rinovi, aby mu o těch kamerách neříkal, mohl by se totiž vyděsit, že ho budu sledovat ve vaně a tak. Rozklikla jsem kameru číslo jedna; vstupní dveře jak z venku tak zevnitř. Tam nebyl. Kamera dvě; chodba a kuchyň, taky nic. Kamera tři; obývák a kousek schodů. Tam taky nebyl, možná je na záchodě ale tam jsme kamery nedávali. Druhé patro! Tam má ložnici, místnost pro hosty a ještě jeden záchod. Kamera čtyři; pokoj pro hosty, jaký překvapení tady taky není. Takže je u sebe. Kamera pět; jeho ložnice. „Pane bože!“ Vyjekla jsem a hned jsem se zvedla od počítače. Naskytl se mi pohled na Yumeho s pořezanýma rukama, ležel vedle něho nůž, takže si to nejspíš udělal sám. Popadla jsem své věci a vyběhla jsem z budovy. Běžela jsem k němu domů, abych mu pomohla. Vzala jsem svůj telefon a zavolala jsem na Rinovo číslo. Důvod proč volám právě jemu, je že vystudoval zdrávku a ví jak v takových situacích postupovat.  Kdybych zavolala o pomoc záchranku tak by ho poslali na Psychiatrii, pokud by tedy přežil.

Po chvíli to zvedl. „Co se děje, že mi voláš d-“ nestihl to ani doříct, protože jsem ho přerušila. „ Kontrolovala jsem kamery, Yume se pořezal a leží v ložnici, jsem skoro u něj doma!“ vyhrkla jsem ze sebe. „Hlavně buď v klidu. Až k němu přijdeš, něčím mu to obvaž a ujisti se, že má pravidelný puls. V jaké místnosti jsi ho našla?“ řekl s klidem v hlase a bylo slyšet, že se balí. „Je v ložnici, už jsem před budovou.“ řekla jsem a otevřela dveře. Ještě se musím dostat do sedmého patra. „Za chvíli budu u vás, zatím si pustím kamerový záznam, ty se o něj postarej.“ Vyběhla jsem schody a stála jsem před dveřmi do jeho apartmánu. Rychle jsem je otevřela a po projití jsem je za sebou zabouchla.  Vyběhla jsem další schody a byla jsem konečně u něj. Byla tu spousta krve. Hned jsem k němu přiskočila a zkontrolovala mu tep. Byl o něco pomalejší než ten můj, ale to mohlo být kvůli tomu, že jsem celou cestu běžela. Jeho tep se pomalu zpomaloval a já nevěděla, co mám dělat. Pak jsem si vzpomněla, že ty rány mám obvázat, ale nebylo tu čím. Tak jsem prostě rozervala jeho prostěradlo a použila jsem to. Rychle jsem mu to obvázala a uškrtila tak ty rány. Prostěradlo se hned zbarvilo barvou krve. Ještě, že nejsem ten tip lidí, kterým se dělá z krve špatně, protože už bych dávno odpadla.

Najednou se ozvala rána. Byly to přední dveře. Pak se ozvalo dupání na schodech a poté i otevření dveří téhle místnosti. Stál v nich Rin s lékárničkou. Hnedka si přisedl k Yememu a změřil mu tep. „Dones mi prosím mísu s vlažnou vodou a hadrem.“ Hned jak to řekl, jsem se rozeběhla do kuchyně a přinesla jsem mu to. Namočil hadr a odvázal první ránu. Očistil ji vodou a pak ji začal zašívat. Takhle to zopakoval u všech řezných ran. „Prosím prohledej to tu a najdi jeho peněženku.“ Řekl a já jsem začala prohledávat tuto místnost. Našla jsem ji. „Na tady ji máš.“ Podala jsem mu ji. Hned ji otevřel a pak v ní začal hledat. Když našel jednu kartičku tak ji vytáhl a něco si z ní přečetl. „Jaká je tvá krevní skupina Kimi?“ zeptal se. „AB“ odpověděla jsem. Jenom pokýval hlavou a pak si vytáhl rukáv a bodl si do ruky jehlu, která byla propojená s takovým pytlíkem. „Dones mi prosím vodu, mám žízeň.“ Pronesl a já mu doběhla dolů pro sklenici vody. Když jsem mu ji podala, hned ji vypil a podal mi ji prázdnou. „Díky.“ Řekl a usmál se na mě děkovným úsměvem. Poté, co byl pytlík naplněn jeho krví, si jehlu vytáhl a tu dírku, která se mu na ruce objevila kvůli té jehle, si zalepil náplastí. Vyměnil jehlu a za jinou a tu bodl Yumemu do ruky. Pytlík mu položil na břicho a zvedl ho ze země a položil na postel. Znovu zkontroloval jeho tep a pak si ten pytlík zase vzal do ruky a nechal krev téct Yumemu do žíly.

Po asi půl hodině byla všechna krev ze sáčku pryč. Vytáhl jehlu a přelepil mu jeho malé zrnění.

 Rin se zvednul a došel pro další hadr. Donesl dva a jeden mi podal. Začali jsme, jimi vytírat podlahu od krve. Když byla podlaha čistá, tak jsem odnesla hadry i s tou mísou do koupelny.

Z pohledu Yumeho- Probudil jsem se, docela mě překvapilo, že nejsem mrtvý. Otevřel jsem oči a posadil se. Když jsem se rozhlédl kolem sebe tak jsem spatřil Rina jak se na mě naštvaně dívá. Nedivím se mu. Přišel ke mně a dal mi facku. Potom se ke mně sehnul a přitáhl do objetí. Místo kde se mě před chvílí dotkla jeho dlaň, štípalo. Obejmul jsem ho nazpátek, ale během objetí jsem se rozbrečel a vypustil jsem z úst omluvu, i když jsem věděl, že se o ‚to‘ pokusím za chvíli znovu.

Pak do místnosti přišla i Kimi, nejdřív byla v šoku ale to ji rychle opustilo. Taky mi dala facku. „Proč jsi, se to pokusil udělat?“ zeptala se, ale já jsem nechtěl odpovědět. Takže jsem jen mlčel. To ji naštvalo, což způsobilo to, že mi začala mlátit do hrudníku, ale pak mě objala a já se omluvil i jí.

Od té doby co se to stalo, mi nenechají ani sekundu o samotě. Jedině když jdu na záchod nebo do sprchy. Je to obtížné. Já jenom chci jít za ním a být tam u něj. Naštěstí jsem si zjistil, kdy chodí spát.