Why is love life so short?

Kapitola 2

O pár hodin později na pořád pořádající se párty-

Začal tu zvonit telefon. Byl to mobil mého otce. „Ahoj Yume, proč jsi tak rychle odešel?“ zeptal se můj otec do telefonu. „Zdravím, jste Osamu Yumiko Yuri?“zeptala se slečna na druhé straně. „Proč máte mobil mého syna, madam?!“ začal řvát můj otec na celé kolo. „Jsem Zdravotní sestra a volám vám, protože váš syn Yumeri Yuri mněl nehodu na motorce. Potřebujeme, abyste za ním dorazil do nemocnice je na tom zle.“ Tato milá slečna sdělila otci ostatní informace o mém zdravotním stavu a pak ukončila hovor. Po hovoru otec všem řekl co se stalo a poslal je domů. Po té vyrazil za mnou do nemocnice.

Jak jsem se dozvěděl z papíru, který ležel na stolku vedle mě jsem mněl zlomenou pravou ruku a levou nohu, k tomu ještě lehký otřes mozku ale to se dalo taky odvodit podle sáder.

Všechno mě bolelo. Ještě k tomu mě svědila noha a nemohl jsem si ji poškrábat kvůli té sádře. Rozhlédl jsem se kolem sebe a hledal jsem Dazaie ale on nikde. Na místo jeho vedle mě na židli seděl můj otec, který spal. Najednou někdo zaklepal na dveře, doufal jsem, že to bude Dazai ale byla to mladá sestřička, která měla v ruce modré desky.

Škvírou, která se vytvořila, když ta slečna otevřela dveře, jsem viděl na chodbu, kde seděli mí přátelé Rin a vedle něj Kimi Kuniko. Před půl rokem mněli svatbu, já a Dazai jsme byly za svědky. Byl to nádherný obřad, tyky bych chtěl jednou takový. Kimi u mě pracuje jako sekretářka a pomáhá mi s vydáváním mang. A Rin je taková ruka pro všechno. Celými jmény se jmenují Rinko a Kimishi Kuniko. Rin a Kimi jsou přezdívky, které jsem jim dal, když jsme byly malí a já byl líný vyslovovat jejich celá jména. Taky jsem od nich dostal přezdívku, říkají mi Yume což znamená sen. Když na to teď vzpomínám, musím se pousmát, byla to vtipná léta.

Příchod sestry probudil mého otce. „Koukám, že už jsi vzhůru, Yu.“ Řekl můj rozespalý otec a na tváři se mu objevil nepatrný úsměv. „Zdravím, jmenuji se Aneko. Váš lékař Haruhi Oharu mě posílá, abych vám sdělila, že budete propuštěn zítra ráno a každý týden máte přijít na pravidelnou prohlídku.“vychrlila na mě sestřička a po pauze na nádech spustila znovu. „Na chodbě na vás čekají vaši přátelé, mám je pustit dovnitř?“ bylo docela vtipné, jak to ze sebe vykopla tak rychle. „Děkuji vám za informace, prosím pusťte je dovnitř.“když odešla tak nechala dveře otevřené a pustila dovnitř  Rin a Kimi, ta by hned skočila okolo krku a já bolestně zaúpěl. Rin během toho zavřel a popošel k nám. „Promiň.“pronesla Kimi. „Nemusíš se omlouvat, zas tolik to nebolelo.“řekl jsem a usmál se, abych dosvědčil, že říkám pravdu. S Rinem jsme se pozdravily prostým ‚čau‘ a ťuknutím pěstmi. „Promiň, že jsme tam nebyly. Kdybychom tam byly tak bychom tě hodily domů autem a tohle by se nestalo.“ Rin přistoupil zezadu ke Kimi a obejmul ji, protože začala brečet. „I když byste tam byly a odvezli mě domů, tak nikdo nezmění to, co mu je osudem dáno.“ Když jsem se nad tím, co jsem řekl, zamyslel tak mě napadlo, jestli byl osudem určen i můj rozchod s Dazaiem.

Z mého chmurného přemýšlení mě vyrušil otec. „Půjdu si dát kávu z automatu, dáš si taky Yu?“ „Dám si, díky.“odpověděl jsem. Miluji kávu, i když tahle z automatu asi nebude tak dobrá jako domácí. „Rinko, Kimishi dáte si taky?“ Rin a Kimi se na sebe podívali a pak přikývli. „Jistě pane Yuri. Pokud nebudete proti tak vám s tím pomůžu.“pronesla Kimi a pak odešla na chodbu i s mým otcem.

„Řekni mi přesně, co se stalo. Jsi ten nejlepší motorkář, kterého znám a není možný, abys to jen tak napálil do zaparkovaného kamionu.“ Pronesl Rin. „Když jsem byl na té oslavě, tak tam přišel Dazai,řekl pár špatných věcí a odešel. Po té jsem odešel i já a rozbrečel jsem se během jízdy, kvůli tomu jsem viděl rozmazaně, pak si pamatuji jen bolest“ Řekl jsem potichu, ale vím, že mě slyšel. „To je mi líto.“ Řekl Rin, bylo vidět, že to myslí vážně. Mám ho rád, je to ten nejlepší kamarád kterého si mohu přát.