Kapitola 6-Konec

9 2 0
                                    

Stojím na židli a chystám se ji odkopnout.

Bolí mne krk, nemohu dýchat.

Bolest je pryč, už zmizela.

Stojím tu s ním a jeho ruce mě ovívají. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Jsou to slzy štěstí, jsem konečně s ním.

Jeho dotyk, který je studený až mrazivý mě hladí po zádech. „Nemusel jsi chodit za mnou.“ Zašeptal mi do ucha. „Miluji tě.“řekl jsem a políbil ho na rty.

Vražedná zbraň, lano, které svíralo moje hrdlo, prasklo a tělo dopadlo na studenou zem prádelny.

Why is love life so short? Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt