???̌?????́ ??́??̄?

7

Miluji koně. Vydala jsem se do stájí tam by totiž koně měli být.

Byl tam zase ten bílí kůň, třeba zde naražím na jeho pána, nebo paní.

Došla jsem k němu a začala ho hladit.
Bylo tu světlo ve dveřích stála nějaká postava, neviděla jsem obličej měla kápi.

" Dobrý den."

Ani si mě nevšimnul odstrčil mě a naklonil se ke koni něco mu zašeptal a začal ho hladit.

" To je váš kůň?"

Pořád mlčel. Mě nebavilo jak mě pořád ignoroval.

Strčila jsem do něj a modlila se aby mě přestal ignorovat, ale asi jsem se zmýlila.

Otočila jsem se a dala se na odchod, nemám náladu se baví s někým kdo mě ignoruje, přitom sem mu nic neudělala.

Zaslechla jsem orla. Vyběhla jsem ven a měla jsem pravdu seděl na střeše hostince a hostincký se ho koštětem snažil odehnat.

Vzadu byl žebřík. Vylezla jsem na střechu chytila orla, omluvila jsem se hostinckému a šla jsem do pokoje.

Postel vrzala postel taktéž. Orla sem posadila na svou postel. Převlékla jsem se do něčeho příjemnějšího a šla dolů pro jídlo a pití.

Vzala jsem si vodu a chléb. Vzala jsem to na horu. Dám najíst i orlovi.

Slyšela jsem nějaké ťukání na dveře bylo blíž a blíž.

Někdo zaťukal na mé dveře, otevřela jsem je. Stál tam ta postava od stájí.

" Hledám orla."

Aha takže teď mě neignoruje. Vyměnili jsme si role. On se ptá já ignoruji. Koukal na mě a čekal na odpověď.

Zavřela jsem dveře a na hlas aby to slyšel jsem řekla.

" To byl asi jen vítr."

Lehla jsem si na postel a usla jsem. Ta postel nebyla příjemná, ale vyspala jsem se.

Šla jsem dolů zase pro jídlo, měla jsem hlad a orlovi jsem také chtěla dát najíst. Tak tohle byl asi jeho páníček.

Dole se z hostinckým vybavoval nějaký kluk. Došla jsem tam objednala si vody chléb a sýr.

" Stále se na mne hněváte?"

" Proč bych se na vás měla hněvat ani vás neznám."

" Aspoň jedna pozitivní věc už mě neignoruje."

Aha tak to je ta postava v plášti.

" Omlouvám se za své chování. Stratil se mi přítel a nemohu ho najít tak jsem rozladěn."

" Typuji že hledáte toho orla kterého se hostincký snažil vyplašit."

Vypadal překvapeně asi nečekal že zrovna já mu pomohu.

" Ano, vy víte kde je?"

" Pojďte za mnou."

Šla jsem do svého pokoje.

" Chvilku tu počkejte."

" Počkám!"

" Můžete dovnitř."

Kluk vstoupil dovnitř rozhlédl se. První si všimnul mě a pak orla. Rozeběhnou se za ním a objal ho.

" Moc vám děkuji už ho vlastním od svých 4 let. Kůň a orel je jediná rodina kterou mám."