???̌?????́ ??́??̄?

25

Už jsem byla zpátky na zámku, dala jsem koně do stáje a chtěla jsem odejít.

" Ty si tu zase, takovou hlupačku těžko najít."

" Jak víte že jsem dívka?! Kdo vůbec jste?"

" Ty si na mě zapomněla hodně rychle. Pomohl jsem ti utéct."

Aha už si na něj vzpomínám. Jediné co jsem viděla byli jeho zelené až smaragdové oči. Musela jsem se vrátit do komnaty než mě William začne hledat.

Buď se staral o dívky nebo pracoval. Mě až teď došlo že mám být v dámském salónku. Běžela jsem chodbami a jako nejúchvatnější muž jsem vešla dovnitř.

Všechny dívčí pohledy se upřely na mě.

" Dobré ráno dámy. Omlouvám se za spouštění."

Nikdo mi nestihl odpovědět, protože někdo zaťukal na dveře, muži do salonku směli pouze když jim to královna dovolila.

Šla jsem otevřít dveře. Stál tam princ. Uklonila jsem se a pustila ho dovnitř. On šel za mnou. Co nejvíc nafoukaně a pyšné jsem si sedla na trůn, který tam měl být pro královnu.

" Co potřebuješ?"

Špitla jsem, už takhle na nás, ne na něj co si to nalhávám koukali všechny dívky v místnosti. Byl oni trapně princ si měl za chvilku najít ženu, ale všechen svůj volný čas dával mě.

Přišlo mi to pro dívky nefér. Že se Will s nimi nebaví a taky stoprocentně žárlily.

Chyběl mi ten Will z hostince, kde jsem nevěděla že je to nástupce na trůn.
Ty časy sou pryč a dívky by se o něj přetrhaly a on si jich ani nevšímá.

Už zbývalo pouze 20 dívek.
V tuto chvíli začínali dívky plnit úkoly které jim zadal král, plnila jsem je s nimi  potají.
Byla to zábava. Pozorovat ty dívky jak trpí mě nebavilo, každá fňukala že ji to nejde ať pomohu já pomoct měla zakázáno, měli vše splnit dívky a né já.

Princezna si manžela už našla. O ty kluky kteří vyjdou z hradu se dívky doslova porvou. Žádný neměl Willovi ani po kotníky, ale oškliví nebyli. Princeznin budoucí manžel se jmenoval Jayden.
Byl to celkem pohledný muž, ale jak říkám na Willa neměl.

Druhý den ráno už je to 4 měsíce co Selekce běží. Willa jsem nevídala buď pracoval, nebo byl z dívkami. Zamlouvá se mi spíš ta první možnost. Kdyby mola se s ním setkat jako já tak by to bylo to nejlepší.

Když šel Will spát, řekla jsem.

" Recituji Wille úraz ve stáji kdykoliv počkám."

On to pochopil a rozeběhl se ven já měla málo času se převléct tak sem si vzala moje oblečení paruku a šla do stáje.

On tam nebyl. Nikde tam nebyl buď mě nechtěl potkat nebo to nepochopil. Šla jsem zpět do jeho komnaty ani tam nebyl. Převlékla jsem se zpět.

" Ahoj promiň odjíždím."

To řekl hned jak se vynořil že dveří, zbaleno měl v podstatě hned. Nechtěla jsem aby odjel, ale nemohla jsem to nijak ovlivnit.
Bylo mi ho líto, věděl že mě už ve stáji nenajde, viděla jsem mu to v očích.
Byl tak zklamaný že jsem malé ho začla hladí po hlavě a utěšovat že to bude v pohodě, ale asi nebude a to pro mě.
Nevím jak to bez něj tady zvládnu, měl tu sestru to jo, ale nebyl to Will. Chci aby to bylo jako dříve když nikam nemusel jít.