???̌?????́ ??́??̄?

1

Probudila jsem se jednoho chladného rána, byla jsem doma. Náš dům byl malý útulný. Žila jsem malé vesničce

Už od mala jsem se chtěla stát "rytířem".

Jmenuji se Chriss, celkem dost klučičí jméno, je mi sedmnáct let.

Byli jsme umělci, mě umění nebavilo, milovala jsem svůj sen. Potřebovala jsem uživit rodinu tak jsem musela malovat. Mé obrazy vypadaly hrozně. Matka nevěděla co se mnou má dělat, v rodině jsme byli celkem tři moje matka, sestra a já.

Sestře bylo čtrnáct let a mě sedmnáct, byly jsme od sebe tři roky. Moje sestra se jmenovala více jako dívka Sophie. Měla jsem ji moc ráda. Naši matce bylo padesát-pět, byla celkem stará, vím že je to neslušné říkat, ale od mala mě učili říkat pouze pravdu.

Moje matka nechtěla abych se přidala k armádě, ale mě už nic nepřemluvilo byla jsem na 100% jistá že právě toto chci. Můj otec byl také voják, matka mě tam nechce poslat, protože otec zemřel v boji za království.

Když jsem dole na tajnou trénovala s dýkou po svém otci tak se na hoře strhl hluk, vyběhla jsem nahoru byl tam velký hluk, zajímalo mě co se tam děje.

"Co se děje?"

Bylo ticho. Matka se na mě koukala a ukázala na dveře až teď jsem pochopila co se stalo.
Stál tam muž ve zbroji. Malém sem vyskočila nadšením.

"Je tu nějaký mladý muž který hodlá svůj život zasvětit armádě?"

Zvedla jsem ruku a řekla

" já pane."

Zbrojnoš se začal smát. Propíchal jsem ho tím nejvražednějším pohledem. Teprve pochopil že to myslím vážně hleděl na mě s vykulenýma očima. Jeho zbroj byla kouzelná.

"Zkusím to s tebou, umíš zacházet z mečem, nebo s něčím podobným?"

Narovnala jsem se a kývla hlavou. Byla jsem nadšená, možná se mě přání splní.

Královskou rodinu jsem neměla moc ráda. Oni měli vše jídlo pití, peníze, moc..

Byl starý typovala jsem tak na víc jak 30.
Řekl ať si zabalím pár věcí ze na mě počká venku.

Běžela jsem do pokoje. Vytáhla jsem koženou tašku. Zabalila jsem si s sebou několik košilí, pár kalhot, čepici a otcovu dýku. Ta dýka byla jediné co po otci zbylo, mrtvola se nenašla jen tato dýka zabodla v nějakém muži.

Vyběhla jsem ven, tam na mě čekal již ten muž měl u sebe hnědého koně, ten kůň byl překrásný. Řekl že sem k místu kde je zbytek.

Asi po deseti km. jsme došli na místo kde prý měl být zbytek vojáků a nováčků.

Byl tam velký dřevěný vůz. Muž mi oznámil že v tom voze nejedu já, ale někdo jiný.

Ukázal na černého koně který byl přivázaný blízko k vozu. Ten kůň byl nádherný. Ráda jezdím na koních, snad to tato cesta nezmění.

Jeli jsme už nějaký čas. Začínalo se stmívat. Byla jsem trochu unavená.