Love

10 Část - Nějak se to vymklo kontrole...

Zrychlovala jsem a zrychlovala...
Měla jsem pocit, že jdou zamnou. Otočila jsem se a byla to pravda, šli zamnou. Otočila jsem se zpátky dopředu a utekla jsem někam za roh. Kde jsem se schovala.

Zdálo se, že už jsem se setřásla...

Rychle jsem běžela do školy. Já vím, že je ve škole uvidím znovu, ale ve škole mi nic nemůžou udělat...

Možná jsem byla paranoidní a byla to jen hloupá sranda... Ale vyděsilo mě to...

Došla jsem ke své skříňce a převlékla si boty. Najednou jsem ucítila, že zamnou někdo stojí.

"prosím nech mě!"

Nahlas jsem zakřičela.

"co to děláš, a proč mi nezvedáš mobil? Celý ráno ti volám."

Byla to Betty... Hodně se mi ulevilo...

"díky bohu, že jsi to ty"

"Kdo jiný by to měl být?"

"nikdo"

"Av děje se něco?"

"ne, vše je v pořádku, musím na matematiku, promiň..."

Usmála jsem se a odešla na matematiku.

Z pohledu Betty :

Ava mi přišla dost divná... Myslím si, že měla strach, ale proč? Copak má nějaké problémy? Je tu sotva týden...

Je to celý nějaký divný... Ale možná mi jen trochu hrabe z toho všeho.

Z pohledu Avy:

Šla jsem na matematiku. Přišla jsem do třídy a ti kluci tam seděli v poslední lavici.
Dívali se na mě a jeden na mě mrkl jedním okem. Rychle jsem si sedla do nejbližší lavice k učitelovi a vyndala si učebnici, penál a sešit z batohu. Hezky jsem si to srovnala na lavici a podívala se na mobil, jestli mi nepsal Payton...

Jasně, že psal. Chtěla jsem mu odepsat, když v tom mi někdo sebral mobil.

Byl to jeden z těch parchantů.

"co děláš?! dej mi to!"

"tak se podíváme kdopak ti píše maličká."

"ne nech to! To je moje!"
Do očí se mi nahrnuly slzy. Po chvilce mi začaly ztékat po tváři.

"nuuuu malička nám pláče"
Řekl ten druhý.

"mhmmm Payton jo ten idiot. Pfff tak mu taky něco napíšeme." a začal mu něco psát bála jsem se, co mu napíše.

"prosím ne..." začala jsem brečet ještě víc..."

Pokračování příště...