Kings [L.S.] ✓

21. Kapitola

Harry

"To zvládneme," usměju se na Louise, který je celý nervózní a pevně tiskne mou ruku. Vlastně se svými slovy snažím uklidnit i já sám, jelikož je tohle jedna z nejdůležitějších chvil v našich životech.

"Zvládnu to, jen když budeš se mnou," řekne s upřímností v hlase a opře se o mě celým tělem. Teď je výhoda, že je opravdu malinký a mohu ho v klidu držet, přičemž se nemusím bát, že bych ho neudržel.

"Budu s tebou, Lou. Neopustím tě," řeknu, přičemž se celou dobu dívám do jeho očí, protože chci, aby věděl, že to myslím smrtelně vážně.

"Slibuješ?" nastaví malíček.

"Slibuju," zaháknu svůj malíček o ten jeho, čímž spečetím tento slib.

Po těchto slovech se za napjatého a zároveň zamilovaného ticha dostaneme až do Modrého salonu, který slouží k projednávání různých věcí. S našimi rodiči jsme už domluvili vše pro to, aby tady byli.

Společně tedy vejdeme bok po boku dovnitř, kde již u dřevěného stolu sedí na vyřezávaných židlích naši rodiče, kteří mají na tvářích zasmušilé výrazy.

Po provedení všech zdvořilostí se s Louisem posadíme naproti nim, přičemž oba zůstaneme potichu, jelikož nevíme, jak správně začít s tím, co jim chceme vlastně říct.

"Můžete nám oba již vysvětlit, proč jste nás sem pozvali?" ozve se Louisův otec.

"No, vlastně jde o to...," začnu nervózně, přičemž mohu cítit, jak Louis chytl pod stolem mou ruku, aby mi dodal sebevědomí. Vděčně ji stisknu zpátky a vyrovnaně pohlédnu na Louisovy a mé rodiče.

"Jde o to, že já s Louisem k sobě cítíme něco víc než jen kamarádství. Předtím než začnete něco říkat, mě prosím nechte domluvit.
Určitě jste si i vy všimli, že po Louisově oslavě patnáctých narozenin jsme se k sobě začali chovat opravdu odtažitě a přestali jsme se vídat. Bylo to kvůli tomu, že jste ostatní donutili věřit tomu, že je Louis s Eleanor, přičemž to vůbec není pravda. On sám mi řekl, že ho vážně trápí to, jak se k němu chováte a že s Eleanor nechce mít nic společného.
Chtěli jsme se s vámi prostě domluvit na tom, abyste nás nechali být spolu a nijak nás neomezovali," dokončím a nervózně polknu. Mám pocit, že se za chvíli pozvracím, ale budu to muset zvládnout.

"Cože?! Můj syn nikdy nebude s dalším klukem," můj otec se prudce postaví ze židle, která díky tomu spadne na zem, ale tomu momentálně nikdo nevěnuje žádnou pozornost.

"Mně je úplně jedno, že se ti to nelíbí, otče. Prostě takový jsem a ty to nezměníš," stejně jako on se postavím, s tím rozdílem, že moje židle nespadne na zem.

Oba dva na sebe koukáme se zamračenými výrazy, pričemž se snažím ukázat tomu druhému, kdo je ten dominantnější.

"Laskavě se oba posaďte a nehrajte si na malé kluky, kteří se snaží dokázat, že jsou něco více," řekne klidným hlasem má máma. Oba se na ni obrátíme, ale nakonec se posadíme zpátky na židle.

Svůj pohled přesunu na Louise, abych zkontroloval, jestli je v pořádku, načež mi jen přikývne a slabě se usměje.

"Louisi, ty jsi se nám sice již svěřil s tím, že jsi homosexuál, díky čemuž jsme se museli domluvit s Eleanor, aby byla tvá přítelkyně, ale o Harrym jsem to nevěděl," řekne Louisův otec a sjede si mě nepříjemným pohledem.

"I kdybychom vám dovolili, abyste byli spolu, tak by to nešlo kvůli tomu, že byste museli mít pokrevního potomka, což dva muži mít nemohou. Opravdu mě to mrzí," moje máma se smutně usměje, načež jí Louisova máma souhlasně přisvědčí.

"Ale to přece není možné, musí tady být nějaká možnost, díky které bychom mohli být spolu. Nemůžeme nás rozdělit," ozve se poprvé Louis. Jeho tón hlasu ne naštvaný a frustrovaný, jelikož to teď vypadá, že se nepovede vůbec nic.

"Lou má pravdu. Musí tady něco být," přidám se k Louisovi a věnuju mu rychlý úsměv.

"Omlouvám se, kluci. Nic takového tady ne-," moje máma nestihne doříct svou větu a už ji přeruší ta Louisova.

"Jedna věc by tady vlastně byla."

Už se nám to začíná celkem dost rozjíždět. Vlastně už mám vymyšlený i celý konec a jsem opravdu zvědavá, co na něj řeknete :D

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E