Kings [L.S.] ✓

2. Kapitola

Harry

"Harry, vstávej." Zatřese někdo mým tělem, načež se jen otočím na druhý bok. "Harolde, neštvi mě a otevři ty tvoje oči!" zavrčí ona osoba.

"Neříkej mi Harolde," posadím se a rozhlédnu se kolem sebe, načež mi pohled padne na mého kamaráda Nialla. Je to syn jednoho šlechtice, se kterým jsem se seznámil asi před dvěma lety. Stali se z nás dobří přátelé, což je takhle u královského dvora hodně složitého. Většina lidí ze sebe dělá kamarády, ale nedělalo by jim problém, bodnout vás do zad.

"Já věděl, že tě tohle probere," začne se smát a svalí se do mé postele. Niallův smích je vždycky hrozně moc nakažlivý, takže to nevydržím a začnu se smát také.

"Vstávat a cvičit, Harry. Dneska máme domluvenou vyjížďku, takže bych být tebou vstával," bouchne mě do ramene blonďák a vydá se ke dveřím.

"Nezapomeň, že jsem stále tvůj princ," zašklebím se na něj, ale i přesto vstanu z postele, načež má chodila dopadnou na drahý, perský koberec, který mě chrání od chladné podlahy.

"Nevyhrožuj a pojď, nebo ti ukradnu všechny buchty, na kterých si tak ujíždíš," s dalším záchvatem smíchu rychle uteče ven a nechá mě tady samotného.

S úsměvem nad ním pokroutím hlavou a vydám se k mé velké skříni s oblečením. Když jsem byl mladší, oblečení mi vybírali služky, ale teď si ho vybírám sám, jelikož si chci vzít to, co se mi líbí.

Protože jedeme na vyjížďku na koních, vezmu si bílou košili s černými jezdeckými kalhotami a vyšší boty. Poté si umyju obličej studenou vodou, která mě trochu probere a ustelu si postel, protože mi přijde divné, nechávat to všechno na služky.

Na mé cestě za Niallerem si ještě skočím do kuchyně, abych si ukradl nějaké povidlové buchty, které tak miluju.

Za chvíli se dostanu do stájí, kde už na mě čeká Niall, který mi díky bohu osedlal i mého koně.

"No konečně už jdeš. Myslel jsem, že tady vypustíme duši mezitím, co se tady naše princátko upravovalo," odfrkne si a podá mi otěže.

"Trvalo mi to nanejvýš deset minut, takže se uklidni," protočím očima a vyhoupnu se do sedla. Klusem vyjedeme ven před hrad a vydáme se k blízkému lesíku.

"Slyšel jsem, že si tě včera nechali zavolat rodiče. Co chtěli?" zeptá se mě Niall, když se na chvíli posadíme k malému jezírku.

"Víš, jak jsem ti říkal o Louisovi," přivřu křečovitě oči, jelikož jen jeho jméno sebou přinese hrozně moc zrazených citů.

Niall položí ruku na mé rameno, čímž mi naznačí, že můžu pokračovat.

"Včera mi řekli, že ho prý budou korunovat a jsme na tu korunovaci pozvaní," povzdechnu si a sklopím hlavu. Na jednu stranu tam hrozně moc chci jet a podívat se, jak se změnil, ale na druhou stranu tam jezdit nechci, protože se bojím toho, co se mezi námi stane.

"Oh, Harry, pojď sem," přitáhne si mě Niall do objetí. On je jeden z lidí, kteří mě znají takového, jaký jsem a kteří o mně ví úplně vše. Niall je sice takový kašpar, ale je to dobrý člověk a dokáže mě pochopit, když je potřeba.

"Bojím se toho, že to nezvládnu, Nialle," svěřím se mu se svým největším strachem a zhluboka se nadechnu.

"Není se čeho bát, Harry. Uvidíš, že to zvládneš a vytřeš mu zrak."

Dobré poledne přátelé, snad vás to baví, i když jsou tyhle první kapitoly zatím takové "nudné".

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love    E