Kings [L.S.] ✓

16. Kapitola

Harry

Jak se ukázalo, Louis měl samozřejmě pravdu a já jsem opravdu nemocný. Celý den jsem strávil v posteli se studenými obklady na čele, kterými se mi snažili srazit teplotu a teplým čajem, kterým jsem léčil bolest mého krku.

Většinu dne jsem ale stejně prospal, jelikož mé tělo bylo vyčerpané a potřebovalo alespoň trochu nabrat síly, aby se mohlo bránit nemoci.

I když jsem to nečekal, Louis zůstal celou dobu po mém boku a trpělivě mi vyměňoval studené obklady a pomáhal mi pít čaj.

Rodiče se na mě přišli podívat jen jednou a to aby se ujistili, že mi není něco hrozného. Když zjistili, že je to jen obyčejné nachlazení, prostě odešli a nějak moc se nestarali. Celkem mě to zabolelo, ale už jsem si od nich na takové jednání zvykl.

Před chvílí sem služka donesl talíř slepičího vývaru, který je na takové nachazení úplně nejlepší a krásně zahřeje celé tělo.

"Pomalu, Harry," řekne Louis, když mi pomáhá, posadit se v posteli, abych se mohl konečně najíst. Na postel postaví menší dřevěný stoleček, na který poté položí talíř s polívkou, ze kterého se ještě kouří, což značí, že je polévka ještě horká.

Už se natahuju po lžíci, abych se mohl najíst, ale v tom mě zastaví Louis s tím, že mě bude krmit. Nejdřív na něj jen překvapeně koukám, ale pak ho nechám. Přece jenom jsem nemocný a nemám náladu na dohadování.

Nabere první lžičku polévky, přičemž má v druhé ruce bílý ubrousek, který mi dá pod pusu, abych se neušpinil. Pofouká polévku, kterou má na lžíci, abych se nespálil a hned poté mi ji do otevřené pusy konečně strčí. Rozkousám kousky zeleniny, přičemž hned na to polknu. Teplá tekutina sjede mým krkem až do žaludku a já jen spokojeně vydechnu.

"Děkuju. Nejen za to, že jsi mě teď nakrmil, ale i za to, že jsi se na mě i přesto všechno nevybodl a jsi tady se mnou. Opravdu si toho vážím, Louisi," poděkuju mu, když dojím všechnu polévku a pohlédnu mu do očí, přičemž se lehce pousměju. Opravdu nevím, co bych teď bez něj dělal.

"Nemusíš mi za to děkovat, Harry. Věřím, že kdyby se stalo něco takového mně, tak by jsi se mnou taky byl. Navíc když jsme byli mladší, tak jsme si slíbili, že si budeme pomáhat a já se to teď snažím dodržet, když jsem předtím celou dobu nemohl," stejně jako já se usměje a chytne mě za studenou ruku.

"Budeš nemocný, jestli se mě budeš pořád dotýkat," namítnu, ale ve skrytu duše si jeho pozornosti velmi užívám. Dokonce cítím i pocit zadostiučinění, že je teď se mnou a není s Eleanor.

"Tak se o mě postaráš," odvětí s úsměvem a stiskne mou ruku, aby potvrdil svá slova.

"To bych se postaral," pokývám hlavou. "Ale neměla by to udělat Eleanor, když je tvoje přítelkyně?" Neodpustím si kousavou poznámku.

"Harry... Nezačínej teď s tímhle, prosím. Až se uzdravíš, tak bychom si mohli normálně promluvit o všem co nás trápí, což znamená žádný řev, ano?" podívá se na mě nadějným pohledem, na který mu nemohu říct ne.

"Tak dobře. A promiň, že jsem na tebe předtím tak řval. Opravdu jsi mi chyběl a místo toho, abych ti to řekl, jsem po tobě řval," sklopím hlavu a vytrhnu ruku z jeho sevření.

"Taky jsi mi chyběl, Harry," odpoví mi, načež se na něj překvapeně podívám. Slyšel jsem správně?

Ještě než to stihnu všechno pobrat, vtáhne mě do velkého objetí, ve kterém se cítím jako doma.

Tak chlapci se nám alespoň trochu usmířili :D
Celý den u nás prší, což je nejlepší počasí na psaní a čtení, takže se mi tahle kapitola napsala skoro sama :D

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E