Kings [L.S.] ✓

9. Kapitola

Harry

Tak moc se chci podívat jinam, ale jeho modré oči mě naprosto očarovaly. Koukám na něj s mírně otevřenou pusou a naprosto prázdnou myslí.

Přijde mi, že za tu dobu co jsme se neviděli, se stal ještě více krásnějším. Rysy v jeho tváři se staly ostřejšími, díky čemuž vypadá nebezpečně, ale v jeho očích jde pořád vidět dobrota. Nechal si narůst strniště a vlasy, který má upravené v rozcuchanějším účesu. Celý tento dokonalý pohled ale kazí Eleanor, která stojí vedle něj a drží se ho za za paži, přičemž se samolibě usmívá. Kráva jedna.

"Otče, matko," pozdraví Louis jeho rodiče vyrovnaným hlasem a zrak přesune na mě. Nervózně polknu a opětuju mu jeho upřený pohled, kterým mě propaluje. Nevypadá to, že bych mu moc chyběl.

"Princi Harry, dlouho jsme se neviděli," řekne svým sametovým a vysokým hlasem, který na sobě nenáviděl, ale já ho miloval.

"To vskutku ano, princi Louisi." Pohraju si s jeho jménem, načež se lehce zašklebí. Až takový odpor ke mně má?

"My se ještě moc neznámé. Jsem princezna Eleanor, partnerka prince Louise," upozorní na sebe ta svině. Otráveně na ni pohlédnu a snažím se udržet nervy na uzdě, což se mi moc nedaří, když spatřím její obličej, který mě vždycky naštval.

"Myslím, že už jsme se viděli na oslavě princových patnáctin," odpovím se zatlou čelistí. Jde na ní vidět, jak si užívá, že se může vychloubat s tím, že je Louisova přítelkyně.

"Oh ano, ten den jsme si dali s Louisem první pusu," přeafektovaně se zasměje. Nevím, o co se tady snaží, ale jde na ní vidět, že je naprosto falešná.

Nic už jí neodpovím a oba si nakonec sednou ke stolu. Bohužel, skončí to tak, že ti dva sedí naproti mě, takže vidím vše, co dělají.

Celý zbytek večeře probíhá v klidu, přičemž si naše rodiče sdělují vše, co se stalo mezitím, co se neviděli.

Celý šťastný se po večeři vydám pryč do své komnaty, kde už by mě měla čekat teplá vana, kterou mi přichystal sluha.

Hned co vejdu do pokoje ze sebe svléknu všechno oblečení a ponořím se do teplé vody. Přesně tohle jsem potřeboval.

Ať se snažím, jak se snažím, pořád musím přemýšlet nad Louisem a nad tím, jak se choval. Celou večeři byl hrozně potichu a choval se jako nějaký robot a ne člověk. Všechno dělal tak strojeně a uměle. Nechápu, co se děje.

Z mých myšlenek mě vytrhne sluha, který vejde dovnitř s tácem, na kterém má ovoce a nějaké víno.

"Moc se omlouvám, princi. Myslel jsem, že ještě budete na večeři." Začne se mi omlouvat, načež ho zastavím zvednutí ruky.

"To je v pořádku. Polož to na stůl a můžeš jít," řeknu a ukážu na menší stolek. Jde na něm vidět, že je ze mě celý nervózní.

Už je na odchodu, když v tom mě něco napadne. "Počkej. Zůstaneš tady a pomůžeš mi," řeknu chraplavě. Vůbec nechápu, co to právě dělám, ale potřebuju zapomenout na Louise a tenhle kluk vypadá jako někdo, kdo mi s tím pomůže.

Zaraženě se otočí, ale hned poté ke mně přijde. Nahý vystoupím ven z vany, přičemž si on klekne. Jsem rád, že pochopil, co po něm chci.

"Dělej," přikážu mu a ukážu na mého kamaráda, který se již staví do pozoru. Někde ve své mysli vím, že to co se chystám udělat, je špatné, ale prostě potřebuju zapomenout.

Netrvá to ani chvilku a hlasitým vzdechem vyvrcholím do jeho úst, načež to vše spolkne. Hned poté ho vyhodím ven a svalím se do postele. Co jsem to udělal?

To je tak divný psát smut, kterej není Larry. Bleh :D

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love      E