MY GOLD KID

- 17. kapitola -

Probudí mě tiché otevření dveří a následné světlo v pokoji. Otevřu oči a posadím se, abych věděla o co jde. Vedle postele stojí táta a pozoruje mě.

,,Pojedeme na nákup."

,,Taky ti přeju dobré ráno." Zamručím a lehnu si zpátky.

,,Vstávej, pojedeme."

,,Ale mě se nechce." Obličej si přikryju polštářem a dál ležím.

,,Jedeme a nebudu to opakovat. Ať jsi za pár minut dole." Bouchne dveřma a já se jdu obléct. Vyberu si nějaké tepláky a starou tátovu vytahanou mikinu. Udělám si jen lehký makeup a nanesu řasenku. Seběhnu schody a zamířím do kuchyně.

,,Dobré ráno." Pozdravím strejdu Tomáše.

,,Dobré." Odpoví mi.

Sotva si sednu ke stolu, kde sedí i on, tak se ozve troubení auta. Jen si povzdechnu, vezmu toust a jdu si obout boty. Když vyjdu ze dveří chaty, tak rozhazuju rukama směrem k tátovi, který čeká v autě. Nasednu a táta šlápne na plyn. Cestou do obchodu mi na mobilu cinkne zpráva.

Patrik:
Ahoj <3

Me:
Ahojky

Patrik:
Co dovolená? Kdy se vrátíš?

Me:
Jsme tu jen na víkend. Zítra se vrátíme...

Patrik:
Bychom mohli ven. Kluci se těší, až se s Izou vrátíte :D

,,Neruším tě?" Odkašle si táta a pozoruje mě ve zpětném zrcátku.

,,Co?" Podívám se na něj.

,,Jsme tady, vystupovat." Prohlásí a já vysednu. Jdeme do menšího obchůdku. Prostě jsme jen jeli do nějaké nejbližší vesnice.

,,Dobrý den." Pozdravím, když vejdu dovnitř.

,,Dobrý." Pozdraví mě mladá prodavačka. Pár věcí dáme do košíku. Jsou to hlavně chipsy a další nezdravé věci. Zastavíme se u regálu s alkoholem, kde si táta vybere pár flašek.

,,Můžu?" Ukážu na Frisca.

,,Jo a klidně vezmi i Ize." Natáhnu se pro čtyři flašky a přidám je do košíku. Jdeme k pokladně. Žena za pultem si neustále prohlíží. Když domarkuje a zaplatíme nákup, tak nás zastaví.

,,Mohla bych fotku?" Zeptá se. Táta kývne a vyfotí se s ní. Poté jdeme k autu, naskládáme nákup do kufru a jedeme zpět na chatu.

,,Taky se ukážeš! Konečně tady nebudu trpět sama." Vybafne na mě Iza, když vejdu do chaty.

,,Byla jsem s tátou nakoupit. Neboj, taky to nebylo jednoduchý."

,,To naprosto věřím. Se strejdou to není nikdy jednoduchý. Jdeme pomoct s obědem pojď." Táhne mě do kuchyně.

,,Uh." Jediné na co se zmůžu je citoslovce bolesti a utrpení. Iza se mi ale začne smát. Oběd uvaříme celkem rychle a pak naši tátové naplánují nějaký výlet.

,,Nástup, zvířata na vodítka a jde se." Zavelí strejda Kuba a s tátou nás vedou někam pryč.

,,Někdy mě děsí můj vlastní otec, věříš?" Podívá se na mě Iza.

,,Mě děsivý nepřipadá." Zasměju se, ale pak si vzpomenu na momenty, kdy po mě hází papuče z okna.

Cesta nám po chvíli přijde velmi nudná. Kopu do kamínků před sebou a přemýšlím nad Patrikem. Všichni jsou přede mnou a já jdu skoro jako vždy poslední.

Všimnu si, že strejda Andy něco točí a pak vidím strejdu Radka, jak skončil málem v potoce.

,,Horší jak malý." Neodpustí si poznámku Iza.

,,Nebuď drzá, Vlčková!" Křikne Radek. Někdy je až neuvěřitelné kolik si toho Iza dovolí.

Po nějaké době se začneme blížit k nějaké vyhlídce. Okraj lemuje zábradlí, které ale vypadá, že se za chvíli rozpadne a my spadneme dolů.

,,To je výhled, co?" Chytne mě táta okolo ramen. Já mám ale strach z výšek a začne se mi svírat žaludek.

,,Jo, hodně velký výhled." Podívám se dolů, ale svůj pohled raději upřu na oblohu.

Když jsou všichni nasyceni výhledem, tak jdeme zpátky. Opět jdu dál od skupinky a vypadá to, že jim chci utéct, protože chodím spíš mezi stromy než po udusané cestě. Uslyším za sebou kroky. Zjistím, že jde o Izu.

,,Pojď si o něčem povídat."

,,O čem?" Zeptám se jí.

,,Nevím o čemkoliv, nikdy mi nešlo vymýšlet témata. Co Patrik?" Podívá se na mě.

,,Dnes mi psal. Kluci se těší, až se vrátíme. To znamená, že se na tebe těší taky Dan. Jak to vlastně spolu máte. To jako spolu chodíte?"

,,Nevím, neřekli jsme si to, ale chováme se jak ve vztahu." Odpoví mi.

,,Ale to je jedno, já chci podrobnosti od tebe. Jak to máš s Patrikem? Chová se jak čurák, nebo?" Je mi jasné, že se Iza na téma "Dan" nechce bavit.

,,No, nevím. Jsme kamarádi, i když je nám jasné, že to cítíme jinak." Myšlenkama lehce odběhnu mimo realitu a sleduju koruny stromů, které začínají mít listy.

,,Nechala bych radši téma kluci… Všichni jsou stejně divný, co si budem nalhávat." Jen se sama pro sebe usměju, ale smích mě přejde, protože uslyším konverzaci mého táty se strejdou Jakubem.

,,Ne, nevím, kde jsme!" Křikne a mě je jasné, že je všechno v prdeli. Sednu si na nějaký starý kmen stromu a čekám, co bude dál. Iza jde za Andym, něco si řeknou a pak mu sebere cigaretu.

,,No... Vypadá to úplně na hovno." Konstatuje Iza.

,,Nepovídej." Podepřu si hlavu rukou a čekám, jak se bude situace dál vyvíjet.

,,Tak zapni mapy, ne?" Řekne strejda Tomáš.

,,Není tady signál." Křikne táta.

,,Já se bojím." Přijde za námi Julie.

,,Neboj se, dostanou nás ven a když ne oni tak já." Sehne se Iza do její výšky.

,,Tak to zkusíme tudy." Ukáže Radek na nějakou cestu. Táta si povzdechne a my se vydáme tím směrem.

Nakonec se úspěšně dostaneme na chatu a já okamžitě jdu do sprchy s tím, že se sbalím zítra, protože dnes už nemám energii. Po teplé sprše seběhnu schody dolů, abych vzala Frisca.

,,Tati? Kde jsou ty Frisca?" Jdu do společné místnosti, která je něco jako obývák.

,,Asi v ledničce. Pokud ti je někdo nevypil."

,,Počkej. Tys jí koupil Frisco? Děláš si ze mě prdel?" Začnou strejdovi Jakubovi cukat koutky.

,,Vždyť jsi mohl koupit aspoň Havanu, tohle není chlast, z toho se ani neožerou." Dostane záchvat smíchu. Jen ukážu prostředníček a jdu pro ty Frisca. Každý den nemusím vypadat jako oni. Navíc to piju já a nikomu z nich to necpu.

Jdu nahoru, kde Iza sedí na posteli a dívá se do mobilu. Nejspíš píše Danovi.

,,Snad si dáš taky." Podám jí ho a sehnu se ke své tašce, ze které vytáhnu cigarety. Z kapsy vylovím zapalovač a zapálím si. Jako profesionál si přidržím cigaretu rty a Frisco otevřu.

Pijeme a u toho potahujeme z cigarety. Dokud obsah flašky nezmizí a nestane se z ní popelník.

~
Jsme zpátky!!

Slíbily jsme, že kapitolu stihneme vydat do konce září a momentálně je 23:42.

Kapitoly by měly vycházet od teď nějak pravidelněji, ale nic neslibuju.