- prolog -

1.8K 53 0
                                    

,,Nikolo, kde jsi byla?" Přiběhnu do chodby, když uslyším klapnutí dveří.

,,Venku." Řekne skoro neslyšným hláskem a pohled sklopí na své okopané vansky.

,,Venku? Je pět ráno!" Zakřičím na ni. Jen kývne hlavou a poté se prostorem rozlehne tiché popotahování. Přes kapuci mé mikiny, kterou má na sobě, ji nevidím do obličeje.

,,Nechtěl jsem křičet, jen jsem měl strach." Obejmu ji. Ona zvedne hlavu a svými hnědými oříšky, se zadívá do těch mých.

,,Neplakej." Otřu ji palcem slzy, které ji stékají po tvářích.

MY GOLD KIDWhere stories live. Discover now