MY GOLD KID

- 14. kapitola -

Vzbudí mě otravný zvuk, který jsem neslyšela týden. Budík. Neochotně tedy vstanu z postele a málem zakopnu o Morrise, který spal u dveří mého pokoje.

,,Nemůžeš spát jinde?" Zanadávám a pak si teprve uvědomím, že táta ještě spí. Jdu tedy do kuchyně s Morrisem v patách, který čeká, až mu dám žrádlo. Otevřu skříňku a nasypu mu ho do misky.

Rychle se nasnídám, obleču, nalíčím, vezmu batoh a odcházím pro Izu. Slíbila jsem, že ji dneska vyzvednu. Jdu rychlejším tempem, protože mi prý chce něco říct a já se nemůžu dočkat. Opět jako vždy nepoužiju zvonek.

,,Izo!" Nic.

,,Izo!" Zase nic.

,,Vlčková!" To už mi tak lehce neprojde a okolo hlavy mi proletí značkové nazouváky.

,,Tak kurva, naučíte se vy dvě někdy používat zvonek, doprdele!" Jejda.

,,Promiň, strejdo." Podívám se na Izu, která si mě konečně všimne. Zavře okno a mě je jasné, že brzy bude dole.

,,Čau, co jsi mi chtěla tak důležitého říct?" Zeptám se ji, když zavře vchodové dveře.

,,Já - já jsem zmatená. A asi zamilovaná. Já - nevím, cítím se s ním volně." Řekne zasněně.

,,S kým?"

,,No, s Danem." Řekne to potichu jako kdyby se bála, že ji někdo uslyší.

,,S tím Danem? Co se stalo?"

,,No, bylo toho víc, ale celý týden jsme chodili někde po Pardubicích a on prostě mě nikam neposlal a to na mě ví hodně špíny. Prostě, já nevím, jak se to stalo. Je tohle láska Niky?" Se ptá zrovna té pravé.

,,To fakt netuším, ale taky se mi stala zvláštní věc."

,,Poslouchám." Vypadá, že jí to zajímá.

,,Jak nás vyhodili, tak jsem dostala zaracha. Patrik mi napsal, ať jdu ven, jenže já nemohla, protože táta se mohl kdykoliv vrátit. Řekla jsem mu, ať přijde on. Přišel a my chillovali, jenže pak mě najednou začal líbat a já spolupracovala. Dokonce se mi to i líbilo." Byla jsem celkem zoufalá, protože jsem s ním byla jen kamarádka.

,,Ulalá. Konečně, už bylo na čase aby někdo prolomil ledy. Jen doufám, že se nezachová jako kokot a bude se chovat normálně." Prohlásí Iza. Tímto náš rozhovor končí, protože přijdeme ke škole, kde nás jako vždy čeká naše parta a Dan. Pořád jsem si na něj nezvykla.

Iza se okamžitě rozeběhne za Danem a mě tady nechá s Viktorem, Marianem a Patrikem.

,,Čau." Pozdravím všechny.

,,Nazdar." Viktor s Marinem opět pozdraví stejně. Divím se, že nejsou dvojčata. Patrik stojí opodál a dělá, že mě nevidí. Jdu k němu blíž, ale když si všimne, že se přibližuju, tak rychle odejde pryč. Opravdu by mě zajímalo, co sis myslela, Nikolo.

,,Nevíte, co mu je?" Zeptám se kluků, kteří momentálně zapalují cigarety.

,,Ne, od rána se chová divně." Řekne Viktor.

,,Hej." Přikývne Marian.

,,Zvoní a myslím si, že další problém nepotřebujeme." Řeknu klukům, kteří si konečně zapálili. S bolestí cigaretu típnou a jdeme dovnitř. Na chodbě potkáme ředitěle, který se na nás podívá pohledem, který ani nejde popsat. Už jsem říkala, že vypadá jako úchyl?

Vejdeme do třídy a sedneme si do lavic. Iza tady stále není. Doufám, že teď nedělají někde nějaké nekalosti. Podívám se tedy na Patrika, který ale opět dělá, že mě nevidí. Vezmu mobil a rychle mu napíšu zprávu.

Stalo se něco?

Koutkem oka zahlédnu, že si mojí zprávy všimne, ale displej hned vypne. Moji záchranou z téhle situace je Iza, která vletí do třídy s přiblblým úsměvem.

,,Co se stalo?" Zeptám se ji.

,,Co? Jo, nic." Je mi jasné, že o tom nechce mluvit, a proto to nechám být. Do třídy vejde učitelka a mě nezbývá nic jiného než poslouchat.

~
Co se nám to tady děje? 👀