MY GOLD KID

- 16. kapitola -

,,Nikol, pospěš si!" Křičí na mě táta z chodby.

,,Nemám hotové obočí!" Křičím zpátky. Je mi jasné, že přijedeme pozdě. Dneska máme jet na víkend na chatu do Krkonoš.

,,Musíme jet ještě k babičce, takže spěchej. Nechci přijet zase poslední." Stejně přijedeme. O Morrise by se měla starat babička, takže ho tam musíme ještě zavést. Obočí dokončím, vezmu tašku, přepravku s Morrisem a jdu do chodby.

,,Můžeme jet." Rychle si obuju boty, sejdeme schody dolů a nasedneme do auta.

,,Už teď nestíháme." Řekne trochu naštvaně táta. Brzy zastavíme u domu babičky a vysedneme, abychom mohli předat Morrise.

,,Myslím, že se tady bude mít líp než u vás."

,,Mami-." Táta chce něco říct, ale babička ho přeruší.

,,Žádné mami, vsadím se, že ty mu najíst nedáváš." Nemám daleko od toho, abych se začala smát. I když se táta snaží tvářit přísně, tak ho babička vždycky usměrní.

,,Ani ty mu najíst nedáváš, tak se nesměj." Otočí se na mě. Nechápu jak tohle může tvrdit, vždyť je to koule tuku a chlupů. Víc vypasenějšího kocoura jste neviděli.

,,Pojedeme, už teď máme velké zpoždění. Hlavně ho nepřekrm." Babička jen mávne rukou, rozloučíme se a nasedneme do auta.

Jedeme někam na chatu do Krkonoš na celý týden, protože nám od pondělí začínají jarní prázdniny. Cesta je zdlouhavá, ale naštěstí mě táta nenutí s ním komunikovat.

Po asi dvou hodinách konečně vysednu z auta. Jsme poslední. Vezmu si tašku, co je v kufru a jdu do chaty. Při vstupu dovnitř jde poznat, že je chata luxusní. Zamířím se podívat i do jiných místností, kde to vypadá trochu staromódně, ale i tak je to stále nádherné.

,,Ahoj!" Škočí mi někdo na záda. Po otočení zjistím, že jde o malou Julii a jejího staršího bratra Sebastiana. O kousek dál stojí jejich rodiče a to teta Týna a strejda Tomáš.

,,Čau." Přiběhne i malý Tobiáš, který je synem tety Nataši a strejdy Radka.

,,Ahoj." Pozdravím všechny. Vypadá to, že nás tady bude hodně. Jdu do obýváku, kde sedí snad všichni z milionu, kromě staršího Jakuba, Martina a Pepy. Na gauči seděla i Karin od strejdy Roberta, která za mnou okamžitě přiběhne a obejme mě.

,,Čau." Ozve se odněkud z chodby, což znamená, že je tady i Iza. Jdu se tam okamžitě podívat.

,,Nazdar." Vykouknu ze dveří a jdu ji obejmout.

,,Už něco bylo že máš tak dobrou náladu?" Usměje se šibalsky a obejme mě. Já ji dám pěstí do ramene.

,,Všechno ti povím, ale nemluv tak nahlas, ještě by tě slyšel táta." Šeptnu a doufám, že to táta neslyšel.

,,No jo, se bojíš tak moc?" Protočí očima a já jen přikývnu.

,,Se neboj, tě když tak schovám k sobě pod postel." Uklidňuje mě, ale já jsem slyšela něco o patrových postelích.

,,Jdeme se podívát, kde budeme spát?" Iza kývne a my jdeme tedy nahoru. Po otevření dveří mám chuť jít dolů a křičet na všechny. V pokoji, kde máme spát jsou dvoupatrovky a tašky dětí. Mám je ráda, ale chtěla jsem s Izou pokoj pro sebe.

„Ale dělá si někdo ze mě kurva prdel?!" Křikne Iza.

„Nebuď sprostá Izo, jsou tu děti!" Okřikne ji strejda a Iza si ještě něco zamumlá pod nosem.

,,Je tu koupelna s ventilací." Podívám se do soukromé koupelny, která patří k tomuto pokoji.

,,Aspoň něco dobrýho na tom pokoji je." Pronese zkrz zaťaté zuby.

,,Cigárka budou." Dodám s úsměvem.

„To jako budeme muset my trpět všechny děti a rodiče budou mít pokoj?! To není fér prostě." Slyším za svými zády.

,,Je tu koupelna, tak se uklidni. Děti půjdou spát v deset, ale pro nás to nekončí." Snažím se ji uklidnit.

-

,,Pojď." Kývnu na Izu, vezmu cigarety a jdeme do koupelny, kde pustím vodu.

,,Co mi chceš zajímavého povědět?" Zapálím cigaretu sobě a i Ize.

,,Chci se..... omluvit. V poslední době jsem na tebe srala co si budem. Je mi to líto. Nechci o tebe přijít." Iza se opírá o umyvadlo a prohrabává si vlasy.

,,Já to chápu, omlouvat se nemusíš. Prostě máš ráda nebo i miluješ Dana, a když je člověk zamilovaný, tak dělá špatná rozhodnutí." Uklidním ji a potáhnu si ze zapálené smrti. Iza jde k oknu a o parapet típne cigaretu, poté vychází ven z koupelny a jde nejspíš dolů. Samotnou mě to tady přestane bavit a tak jdu do tátového pokoje, který má se strejdou Jakubem. Sedí na balkoně a potahuje z cigarety.

,,Můžu?" Přisednu si vedle něj a ukážu na krabičku zlatých Máček. Jen kývne, já si vezmu cigaretu, on mi ji zapálí, následně potáhnu a vyfouknu kouř.

,,Zapomněla jsi zakašlat." Řekne jakoby nic. Na tohle se naoko rozkašlu a společně se zasmějeme.

,,Taky jsem to dělal, jen o tom rodiče nevěděli." Mám štěstí, že mám za tátu zrovna jeho. Mít někoho jiného, tak jsem nejspíš v děcáku.

,,Mám tě ráda, tati." Potáhnu z cigarety.

,,I já tebe." Odpoví mi.

~
Čti!

Chybělo vám to? Právě nám začal týdenní trip na chatu do Krkonoš, takže holky budou mít zážitek pravděpodobně na celý život.

Už jsem to psala v jedné knížce, ale napíšu to i sem. Blíží se termín odjezdu na tábor a já vím, že nestihnu už nic napsat. Budu ráda, když vydám kapitolu u druhé knížky. Ale nemusíte být smutní, protože se za týden za vámi vrátím.

Takže pokud by vám to chybělo moc, tak na profilu jsou dvě dokončené knížky a tacobell967 má taky skvělé příběhy, takže zatím můžete číst to.