MY GOLD KID

- 7. kapitola -

Vánoce dopadly krásně a můžu říct, že byly jedny z nejlepších. Probudím se na gauči, protože jsme se s Niky dívali na pohádky a usnuli tady. Když se trochu proberu, tak se rozhodnu vzbudit i Niky.

,,Vstávej." Snažím se ji probudit, ale něco zamumlá a spí dál. Jako já.

,,Niky, musíme vstát." Ani mě se nechce, ale jak je pohodlné spát na gauči?

,,Já nechci." Přetáhne si deku, kterou byla zakrytá, přes hlavu. Na stolku začne zvonit mobil. Sotva to zvednu, tak na mě začne mluvit osoba na druhé straně.

,,Strejdo, tatínek je smutnej a já mu chci udělat radost, pomůžeš mi?" Jakub má očividně problém, pak se ho ve studiu zeptám.

,,Ahoj, jasně."

,,Myslíš, že by jsi mu koupil nějaký to hořký pití, co pije a brambůrky?" Slyším dobře, že Iza po mě chce tohle?

,,No, nevím." Dítě mi právě řeklo, že chce pro svého tátu nejlépe Bechera a chipsy. Jakube, seš si jistý, že jdeš příkladem?

,,Já ti to pak zaplatím, prosím strejdo."

,,Dobře, tak jo." Musím říct, že Iza umí přemlouvat.

,,A máš tam někde Niky?"

,,Ehm, jo."

,,Iza s tebou chce mluvit." Řeknu směrem k Niky, která se okamžitě vyhrabe z deky a vezme si můj mobil. Nechám ji tam a jdu do kuchyně udělat snídani.

,,Tati, můžu spát u Izy?"

,,Můžeš." Křiknu na ni zpátky a dál si vařím kafe.

,,Niky, snídaně a pak musíme jet nakoupit." Slyším, jak se jen rozloučí, mobil mi vrátí a jde si sednout, aby se mohla nasnídat. Já se jdu mezitím převléct. Hotový opět počkám, až se převleče i ona a společně odcházíme k mému autu.

,,Jednou chci mít taky takové auto." Řekne, když si sedne.

,,Až budeš velká, tak klidně." Podívám se na ni do zpětného zrcátka, nastartuju a vyjedu z ulice pryč.

Do většího obchodu to trvá pár minut a my brzy vystupujeme. Vejdeme dovnitř a začneme procházet mezi regály. Beru věci, které po mě chtěla Iza, vezmu něco i Niky a jdeme k pokladně.

,,Neznám vás odněkud?" Zeptá se mě prodavačka. Je starší, takže je mi jasné, že já ji znát nemůžu.

,,Je to možné." Odpovím jí a předávám Niky její část nákupu.

,,Už jsem si vzpomněla. Moje dcera má Váš plakát na stěně."

,,Nemohl byste se mi pro ni podepsat?" Zeptá se mě.

,,Jo, mohl." Zajímalo by mě na co, když jsme u pokladny. Účtenka. Vezmu tedy účtenku, kterou mi dala a podepíšu ji propiskou, kterou má vedle sebe. Teď jsem podepsal snad všechno.

,,Děkuju." Usměje se na mě, já zaplatím a odcházím.

,,Už pojedeme do studia?" Zatáhne mě malá za ruku.

,,Ještě ne. První pojedeme na oběd, pak chvíli domů a pak do studia."

-

,,Čau." Pozdravím kluky, když dorazím do studia.

,,Čau." Odpoví mi sborově. Jakub tady jako vždycky, už je. Narozdíl ode mě chodí včas.

,,Ahoj." Přiběhne Iza k Niky a už ji táhne někam za ruku.

,,Nazdar." Pozdravím Jakuba, když si sednu vedle něj na gauč.

,,Čau"

,,Proč jsem ti měl koupit tohle?" Postavím na stůl Becherovku a jemu hodím chipsy.

,,Bože, už Ize nebudu dávat mobil. Jsem jen přešlej. Celý Vánoce u nás strávil fotr se svojí rodinkou."

,,Chápu, že fotra nemusíš, ale tvoje máma ho tam chtěla, tak to respektuj." Předám mu svoje rádoby moudro.

,,Víš co? Nech to být a pojď chlastat. Je poslední den v roce, tak si to pojď užít. Jdem na střechu. Tomáši, pohlídej holky." Na Jakuba ukážu, ať jde za mnou. Vyšplhali jsme po žebříku nahoru a posadili na kraj střechy. Já si zapálil a Jakub načnul Bechera.

,,Je neuvěřitelné, že jsou z nás tátové. Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít dítě. Mám tu malou fakt rád."

,,Já taky. Nikdy bych neřekl, že nejdůležitější věc v životě pro mě bude ta malá." Řekne Jakub a předá mi flašku, z které se napiju. Pár minut tam sedíme v tichu, pak se zvedneme a jdeme zpátky, protože nám začíná být zima.

,,Jdeme odpalovat ohňostroj." Oznámí nám Radek. Jdeme tedy do dvora, kde si stoupneme do menšího hloučku, já si Niky vezmu do náručí, Radek ohňostroj zapálí a všichni pozorujeme barvy na obloze.

~
Tak jo, silvestr je tady a to znamená pro naše postavy nový rok. Holky zase budou o něco starší a Dominik s Jakubem se budou nadále učit, co to znamená "být rodič".

Děkuju, že nás podporujete a motivujete ke psaní. Ily <3