MY GOLD KID

- 10. kapitola -

O 9 let později

Čas utíká rychle. Já stárnu a moje malá princezna, už není dávno malá holčička. Roste strašně rychle. Vždyť to bylo nedávno, co chodila do první třídy a teď jí je patnáct. Snažím se ji chránit, co to jde, ale už si do života moc mluvit nenechá.

,,Tati, jsi tady?." Probere mě z tranzu Niky.

,,No?"

,,Jdu s Izou ven. Vrátím se v devět." Měla perfektně vyžehlené svoje dlouhé hnědé vlasy. Na obličeji měla lehkou verzi makeupu. Její outfit doplňovaly černé džíny, vansky a jako klasicky moje mikina.

,,Čí je ta mikina?" Křiknu se smíchem na ni na chodbu.

,,No, přece tvoje." Zasměje se.

,,Tak já jdu, ahoj."

,,Čau." Pak slyším jen zaklapnutí dveří.

,,Co budeme dělat my dva, brácho?" Podívám se na britského krátkosrstého kocoura, který leží vedle mě na gauči.

Chtěla ho Niky, ale trávím s ním víc času než ona. Kdybych neměl Jakuba, tak můj nejlepší kámoš bude právě Morris.

Jelikož Morris neumí mluvit, tak se na mě podívá a lehne si zpátky do pozice, ve které byl doposud. Já se zvednu a jdu do kuchyně, kde si ohřeju jídlo z Caffetterie.

Sednu si zpátky na gauč a zapnu film. Kocour okamžitě začne zkoumat a chce jíst moje jídlo.

,,Fajn, taky ti dám najíst." Zvednu se tedy a jdu pro konzervu. Vysypu mu ji do misky, ale on prostě nepřijde. Místo toho leze na skleňený stůl a jí to moje. On jí všechno kromě jídla pro kočky.

,,Morrisi!" Zařvu, protože krabička s jídlem skončí na zemi.

,,Padej." Shodím ho jemně ze stolku a jdu to uklidit.

Dones cestou sem nějaké jídlo. Morris mi ho právě shodil ze stolu.

Tak zní zpráva, co jsem poslal Jakubovi.

,,Kočko nevděčná, nemusím tě ani krmit." No jo, Niky chtěla zvíře, ale starám se o něj já. Morrisovi jsem očividně jedno a tak si lehne zpátky na gauč.

No samozřejmě, všechno sveďme na kocoura, ale donesu.

To by nebylo, aby se ho Jakub nezastal. Ten kocour má radši jeho než mě.

Za hodinu konečně slyším zvonek, tak jdu otevřít.

,,Čau." Pozdravím ho, když otevřu.

,,Nazdar."

,,Máš to jídlo?"

,,Jo, prosimtě." Řekne nepříjemně.

,,Kde je kocour?" Zeptá se, hned jak ho pustím dovnitř.

,,Žrout leží na gauči." Když přijdu do obýváku, tak vidím Jakuba, jak si ho bere do rukou a hladí.

,,Nevíš kam holky šly?" Zeptám se ho.

,,Ne." Odpoví jednoduše a věnuje se dál kocourovi.

,,Protože se mi zdá, že chodí někam na cígo. Vždycky, když se vrátí z venku, tak její pokoj je cítit jako parfumerie. Nemám nic proti tomu, taky jsem to takhle dělal." Prohlásil jsem, mezitím, co jsem hledal příbor.

,,Ať si chodí, my jsme nebyly o nic lepší. Aspoň je vidět po kom jsou." Řekne Jakub, kterého stále zajímá jen kocour. Vezmu krabičku, příbor a jdu si sednout na gauč.

,,Ty sis jídlo nevzal?"

,,Ne, já měl doma."

,,Havanu nebo Bechera?" Zeptám se ho.

,,Havanu s colou, citronem a ledem, prosím." Já se tedy zvednu, jdu namíchat požadovaný nápoj a poté dám jednu skleničku Jakubovi.

Ještě nějakou dobu si povídáme, než Jakub odejde.

-

Probudí mě hluk z chodby a zavření dveří.

,,Niky, to jsi ty?" Řeknu rozespale.

,,Jo jsem. Vzbudila jsem tě?"

,,Asi jo, já nevím." Asi jsem fakt usnul.

,,To jsem nechtěla."

,,Jak jste se s Izou měly?"

,,Jo, bylo to fajn." Co jsem čekal za odpověď na tak hloupou otázku?

,,Dobrou." Křikne a zmizí ve svém pokoji. Já si jdu dát ještě sprchu a taky jdu poté spát.

~
Holky jsou už větší a sranda přichází...