MY GOLD KID

- 4. kapitola -

,,Zaspali jsme." Skočí ke mně do postele Niky.

,,Kam?" Zamumlám a dál se snažím spát.

,,Do školy." Třese se mnou.

,,Dneska do školy nejdeš. Musím jít na úřad, pak půjdeme vybrat nábytek a jestli zbyde čas, tak půjdeš s holkama nakupovat. Včera jsem se s něma domluvil." Trochu se lekne při zmínce, že pozná zase někoho nového. Nechápu ji, v sobotu tady byla Iza a bavily se spolu normálně. Taky to možná bylo tím, že jsou vrstevnice. Mám pocit, že i k Andymu ji dotáhla ona. Nechci vyznít, že mám něco proti Izabele, ale je to dítě s velkým živlem v těle a myslím si, že pravidla moc nerespektuje. Jako Jakub.

,,Pojď si ještě lehnout." Odkryju ji kus peřiny a ona si ke mně přilehne.

-

Řekl bych, že jsem se probudil celkem včas. Na úřad bych rád přišel ještě před obědem. Mobil mi ukazuje čas lehce po desáté. Vyhrabu se tedy z postele a jdu do kuchyně, kde si udělám kafe.

,,Vstávej." Probouzím Niky, když mám snídani hotovou. Ve vteřině na mě otevře svá očka a usměje se.

,,Na stole je snídaně a pak můžeme jít." Malá se jde nasnídat, já si mezitím dám sprchu a převléknu se. Nakonec se převlékne ještě Niky a my opouštíme byt. Seběhneme schody, nasedneme do auta, nastartuju a vyjedeme směrem k městskému úřadu.

Za pár minut jsme vysedli a vystoupali schody do druhého patra. Čekáme tady dobrou hodinu a mám pocit, že se to tady nehýbe. Nesnáším úřady.

,,Už půjdeme?" Zatahá mě za rukáv bundy Nikol.

,,Určitě, už za chvíli." Chvíle se, ale proměnila na další půl hodinu. Uznávám, že byl blbý nápad brát Niky se sebou. Po nekonečném čekání se na nás řada konečně dostala. Sotva jsem ty dveře otevřel, tak si mě ta baba stačila prohlédnout.

,,Váš občanský průkaz, poprosím." Řekne nepříjemně. Poté, co si mě zkontroluje, tak podepíšu pár papírů a mám prý čekat nějakou kontrolu. Vyjdeme ven a já si zapálím cigaretu.

,,Ta paní byla zlá." Řekne Niky a já se sám pro sebe usměju. Fakt je moje.

-

,,Takže tohle nebo tohle." Vybíráme povlečení, ale Niky není schopná se rozhodnout.

,,Já nevím, asi to růžové."

,,Dobře, tak toto." Paní se lehce usměje, namarkuje to a já zaplatím.

,,Fajn, tak teď bychom mohli konečně jet domů."

,,Dívej." Zatáhne mě Niky za ruku. Začne mě tahat k výloze hračkářství. Já vlastně nemám pro Niky dárek.

,,Já chci tohohle medvěda." Nebudu lhát, ten medvěd mohl být o něco menší než já. Koupím ji toho medvěda.

,,Třeba ti ho Ježíšek přinese." Otočí se na mě a lehce se usměje.

,,Holky by tady za chvíli měly být." Kouknu se na čas na mobilu.

,,A já s něma budu sama?" Zeptá se mě.

,,Jo, ale nemusíš se bát." Jen kývne.

,,Už jsou tady." Před námi zastaví auto, které řídí Týna.

,,Ahoj." Stáhne okínko.

,,Ahoj." Pozdravím i zbytek holek.

,,Ahoj." Podívá se na Niky. Ta neodpoví a schová se za mě.

,,Můžeš si vybrat cokoliv, co budeš chtít." Dřepnu si. Váhavě tiká pohledem mezi mnou a holkama.

,,Cokoliv?" Podívá se na mě a usměje se.

,,No, třeba nějaké oblečení." Rozeběhne se k autu a Nataša, která sedí na zadních sedáčkách, ji otevře dveře a ona nasedne.

,,Na." Dám Týně pár bankovek, které předá Anastázii. Jen se rozloučím a moje cesta pokračuje do Caffetterie pro večeři.

,,Čau, Šimone." Pozdravím, když vejdu dovnitř.

,,Čau, co to bude?"

,,Dvě porce špaget." Odpovím mu. Za chvíli přichází s dvouma krabičkama, já zaplatím a jedu konečně domů.

~
Jsem ráda, že vás to tak baví! <3