Alpha and his sunshine (Chanlix)

Jen půl pravdy

„Chanie, to přece nemůžeš myslet vážně” Jeongin došel k němu hned, co Felix odešel z kavárny. Bylo mu mladšího líto a tohle rozhodně nechtěl vidět na vlastní oči

„proč jsi mi neřekl, že to bude on?” skoro jako špatná výmluva, nebo něco takového

„protože kdybych ti řekl, že tady na tebe čeká Felix, tak bys nešel. Je to tak složitý po tolika letech prostě zapomenout?” Jeongin lehce rozchodil rukama. Byl celkem naštvaný, protože Felix trpí více jak Chan.

„vtisknutí není sranda Jeongine, není to něco co se dá jen tak smazat, nebo na to zapomenout” Chan se postavil od stolu a stejně tak, se vydal k odchodu. Nechtěl tu být dýl

„rozhodně musí být nějaký způsob, jak se toho zbavit”

„jasně že je” Chan se uchechtnul, když opustil kavárnu s Jeonginem za zady
„zamilovat se do někoho jiného”

„tak vidíš, když se zamiluješ do Felixe, tak pomůžeš jak jemu, tak i sobě” Chan se po tomhle zastavil a otočil na mladšího

„nebuď naivní mládě, takhle jednoduše to přece nefunguje. Navíc, jak jsi zjistil, že by mu to pomohlo?” Chan si dal ruce v bok a koukal na Jeongina, který se škrábal na zátylku a hledal správná slova

„no, je to přece jedna možnost, jak ho oprostit od Yongbokovi duše. Jestli opravdu chce, aby sis našel někoho jiného a nebyl sám”

„máš pravdu, ale celé je to jen půl pravdy. Víš ty vůbec co je ta druhá varianta?” Chan se na mladšího díval se zlostí v očích. I když není schopný se Felixovi oddat, pořád mu nechtěl ublížit

„nevím” Jeongin špitl. Tak moc si přál vědět co to je, ale když mu to Chan sám neřekne, nemá smysl to z něj dolovat

„tak vidíš. Prostě, nepleť se do věcí, do kterých ti nic není. Felix je prostě osoba do které se zamilovat nechci a prostě tím to končí. Nehodlám se měnit. Nehodlám podstupovat ani jednu z těchhle variant” Chan se otočil na podpatku a nasupeně odešel. Byl naštvaný, že Jeongin zase dělá to, co nemá. Stará se o věci, do kterých mu nic není.

„hlupák” Jeongin zaskřípal zubama a vydal se hledat Felixe s klukama, kteří mu byli hned v patách
Nehodlal zastavovat naštvanou Alfu. Ještě by po něm mohl skočit. Věděl, že Chan není nebezpečný, ale i tak z něj měl respekt.
Jeongin šel podle pachové stopy, kterou za sebou nechává Felix. Bylo to jediné vodítko, kterého se mohl držet, takhle věděl kam mohli jít.
Prošel pár ulic, až se dostal do parku, který byl poblíž. Teď už jen stačilo aby se díval po lavičkách a hledal je.
Měl pravdu, všichni tři seděli na lavičce a Felix tiše plakal, nechal stékat slzy po tvářích, ale nevydal že sebe žádný zvuk. Bylo mu tak ublíženo, že už není schopný ani pořádně brečet.

„Felixi” Jeongin k němu došel, obejmuo ho a tiše litoval, že ho do toho vůbec zatáhl. Ale ani jeden z nich nemohl tušit, že se něco takového stane. Teda, možná trochu jo, ale Jeongin si myslel, že když už Chan byl 3 dny zavřený v pokoji a přemýšlel nad Felixe, tak k němu změní přístup a bude se na něj dívat, jako na obyčejného kluka.
Jeongin pihatému chlapci setrel slzy, když se od něj odtahoval a lehce se usmál
„nechtěl jsem aby to dopadlo talhle”

„možná kdybych nechal mezi námi plánovat to ticho, tak by to takhle nedopadlo” Felix posmrknul. Možná měl pravdu, kdyby ho nezkoušel jestli se s ním cítí pohodlné, tak teď spolu mohli ještě sedět a třeba by se spolu začali postupem času bavit. Chtělo to jen počkat a netlačit na pilu

„ne, nesváděj to na sebe. Jen, myslím si, že už nepřijde. Takže jakoukoliv jinou schůzku můžeme zavrhnout. Nic se nesmí plánovat, ale něco mě napadlo” ten nápad k Jeonginovi přišel jako blesk z čistého nebe
„Minho s Changbinem kňučeli, že by tě chtěli vidět”

„mám jako přijít na návštěvu?” Felix se na něj zmateně díval. Nemyslel si, že by to byl zrovna dobrý nápad, ale co už

„no jo, mohli bysme spolu něco upéct, prostě jen tak spontánně, buď se přidá a nebo nevyleze z pokoje vůbec. Jiná možnost není. Necháme to plavat, buď se chytí sám, nebo se bude muset najít jiný způsob, který by ti pomohl. Ještě máme v záloze tvoji babičku, myslím si, že by mohla vědět víc, ale teď to zkusíme tím jednodušším způsobem” Felix uznal tento nápad za vhodný. Byl nenáročný a méně nebezpečný. Nemusel se bát, že by ho Chan někde nechal, nebo že by se zase pohádali. Takhle prostě mohl strávit trochu více času s Jeonginem a ostatníma
„a jestli bude chtít Jisung a Hyunjinem se přidat, tak můžou”

„semnou nepočítej, řekl jsem že se k vám už nepřiblížim, ještě teď se z toho spamatovávám” Jisung se otřepal, nechtěl se setkat s ostrým zubama

„popravdě, jsou jiní než se zdá, je s níma sranda, není se čeho bát” Felix se snažil Jisunga ujistit, jenže když si zamane, tak s ním nic nepohne

„možná jindy, prostě ten den zůstanu s ním já, a pak se uvidí jestli se rozhodne příště jít taky” Hyunjin položil ruku na Felixovo rameno a lehce kývnul. Nechtěl vystavovat Jisunga nadcházejícímu záchvatu úzkostí a strachu. Bál se o něj

„dobře, tak třeba jindy”  Felix to naprosto chápal. Věděl, že je Jisung plaché povahy, I když to tak občas nevypadá.

Do konce dne bylo ještě spoustu času. Tak se rozhodli, že půjdou k Hyunjinovi, který má ještě dnes dům sám pro sebe. Takže videohry to jistí.
O zábavu bylo postaráno a Felix aspoň zapoměl na to, co se dneska zase stalo.
Smích se roznášel po celém pokoji a atmosféra i s náladou byly uvolněné a příjemné. Konečně se Felix s Hyunjinem mohli vrátit k denno denní rutině. Hraní videoher a trávení trochu času spolu i s Jisungem. No a od teď i s Jeonginem. Bylo to, jako kdyby se mu vrátilo do života to světlo, které ho navádí. Byl nad míru šťastný a teď nehodlal nic měnit. Nehledě na to, že měl trochu strach z toho, co se bude dít, až se objeví zase v tom známém bytě, plném vlků. Když odtamtud naposledy utekl, tak to nebylo úplně v dobrém, takže byl mírně napnutý, ale tenhle pocit teď schoval někam hodně do zadu, aby se mohl uvolnit a užívat si chvilku s kamarády.