Alpha and his sunshine (Chanlix)

Pomsta ze žárlivosti

Felix stál před domem své babičky. Ne že by tu už dlouho nebyl, ale už dlouho mu nic nevyprávěla. Měl v plánu se jí zeptat na to jméno, třeba by to Chanovi a ostatním pomohlo. Tak či tak, stále věděl, že je v nebezpečí a že se může stát cokoliv, ale risknul to.
Klíč, který jim babička dala pro případ nouze, strčil do zámku a odenknul dveře. Třikrát lehce zaklepal a až teprve pak otevřel.
Vešel do malé chodby a zavřel za sebou. Klíče schoval do kapsy a vydal se hledat svoji babičku.
Podle vůně, která se linula po celém domě, mohl hádat, že bude v kuchyni něco vařit. Vždycky miloval její jídla, snad více, jak jídla jeho rodičů.
Felixi nakoukl mezi futrama do místnosti, která už byla zmiňována a uviděl starou paní, dobře vypadající na její věk a s naprosto překvapivě dobrou kondicí. Felix byl celkem vyděšený, když mu máma oznámila, že se za babičkou v zimě nejede, protože minulý rok jela na hory lyžovat. V tu chvíli nechápal ani svoji vlastní existenci.
Mohl jen říct, že má cool bábi

„jsi tu sám?” zeptala se ho aniž by se tím směrem podívala. Byla to další věc, kterou Felix nepobíral. Byla tak bystrá a všímavá. Nikdy ji nic neuniklo.

„jo jo, jsem tu sám” Felix se jen lehce usmál a vešel do kuchyně. Sedl si ke stolu a sledoval každý pohyb jeho babičky

„už jsem si myslela, že za mnou nepřijdete ani jeden” bábi pokroutila hlavou a dál míchala něco na plotně v hrnci

„to víš no, nikdo doma nemá čas a mně teď skončila škola, tak jsem se rozhodl že bych se mohl za tebou přijít podívat” Felix se snažil nějak oduvodnit jejich ne úplně časté návštěvy

„podívat a zeptat se, nemám pravdu?” žena v letech se na něj otočila s vařečkou v ruce. Felix jen kývl a přemýšlel, jestli se má vůbec zeptat. Opravdu mu to vrtalo hlavou. Chtěl vědět všechno, co by ho mohlo zachránit.
„tak povídej, co tě tíží zlatíčko?”

„víš...no...ehhh” Felix se zakoktával. Nejdříve nějak musí dát dohromady všechno co se stalo, aby to dávalo smysl, proč se vůbec chce zeptat.

„máš čas. Jen to chce klid. Klidně mluv pomalu”

„já...včera jsem si na tebe vzpomněl. No, více méně na mého jmenovce Yongboka. Trochu mi vrtá hlavou jedno jméno. To jméno, které jsi mi nestihla říct, protože mě máma odvedla”

„pravděpodobně měla důvod Felixi, bylo to hlavně pro tvé dobro, ale neuvědomila si, že tě před tím, co se má stát neuchrání” Felixova babička vypla sporák, odstavila hrnec a sedla si ke stolu naproti Felixovi
„ale jak tak koukám, tak už to přišlo, že?”

„co přesně mělo přijít?” Felix se zmateně díval před sebe

„pověz mi Yongbokie, nedělo se v poslední době něco divného?”

„no, něco se děje, ale musel bych to vzít od začátku”

„dám ti času kolik jen budeš potřebovat, jen nezapomeň. Když něco vynecháš, v důsledku to může být velice důležitá věc a nebude ti pomoci” Felix opět kývl. Byl si vědom každého rizika. Hlavně když vytáhne pátý z domu.

„všechno to začalo před několika týdny ve škole. Přišel k nám jeden knihovník aby nám něco povykládal. Při takovychhle akcích většinou neposlouchám, ale teď to bylo jiné. Zaujalo mě co říká. Mluvil o tom, že s prvním letním úplňkem se po tři sta letech vrátí do místního lesa vlci, kteří budou schopni se měnit na lidi. Samozřejmě, že jsme tomu nevěřili, ale něco mě táhlo k tomu kývnout na Hyunjinův blbý nápad, ten les jít prozkoumat...”

„narazili jste?”

„narazili” Felix upíral zrak na své ruce „začala se tvořit silná a hustá mlha, bylo slyšet vytí a poté na nás koukalo cosi z keře. Velké zeleně svítící oči, neskutečně to vrčelo a pak to na mě skočilo a porazilo na zem. Myslel jsem si, že mě to roztrhá, než to začalo kňučet a poslušně si to vedle mě lehlo. Dookola přišli další vlci a všechno to pozorovali, až na jednoho, který přišel a udělal úplně to samé, nebudu ti lhát babi, ale v tu chvíli jsem se opravdu bál”
Felix se ještě teď otřepával nad myšlenkou, že ho mohl Chan slupnout jako malinu