„Mít někoho rád je silnější, jak někoho milovat”
Tohle jsem dneska slyšela od childhood kamarovy babičky a má pravdu.
Má to hloubku a celkem mě to dostalo.
Říct někomu, že ho máte rádi. Že na něm máte rádi nějakou drobnost, kterou si neuvědomuje a nebo nemá on sám rád, je opravdu silnější.
Zahřeje to u srdce více, než nějaké "miluji tě" to hodně rychle vyprchá.
Ale když někoho máte rádi, tak můžete sbírat všechno. Můžete mít rádi jeho povahu, chování, třeba jen pihu na obličeji, oči, nějaký zlozvyk který vám přijde atraktivní. Je toho hrozně moc.
Poprvé jsem si myslela, že když mi někdo řekne, že mě má rád, tak jsou to jen prázdná slova útěchy, ale na druhou stranu v sobě toho mají víc, jak "miluji tě"
Nevnucuji vám svůj názor. Jen vám chci ukázat, jak to vidím a že na tom něco je.
Tak teď už vzhůru do další kapitoly
⬇️
⬇️
⬇️
„já si stále myslím, že to není dobrý nápad, jsi moc mladý na to, abys mi domlouval schůzku. Navíc nechci jít” Chan se díval na Jeongina dost nejistě. Byl celkem vyděšený, když mladší přišel s tím, že má pro něj domluvenou schůzku, a že se nedá zrušit
„ale no tak, je to velmi milý člověk, oblíbíš si ho” Jeongin Chanovi spravil limeček od černé košile. Měl rozepnutý dva horní knoflíky. Takže mu to lehce odhalovalo vypracovanou a potetovanou hruď. Vypadal naprosto k sežrání
„víš, že nemůžu” Chan si povzdechl, když se na sebe podíval do zrcadla
„to víš, že můžeš. Měl bys na Yongboka zapomenout. Vím že se to říká lehce, ale uvědom si, že jsi pořád sám a odpověď na to, že máš nás, neberu jako odpověď” Jeongin vzal Chanův oblíbený parfém, který mu nastříkal na krk, z obou stran. Ještě šplíchl nad Chana a nechal to na něj spadnout
„navíc vypadáš sakra dobře. Je škoda abys toho nevyužil”
„nemůžu přestat myslet na Yongboka, prostě to nejde”
„chudák Felix, ani se nedivím, že odešel” Jeongin si zamumlal pro sebe
„Co?” Chan se na něj otočil. Nepochytil nic z toho co mladší řekl
„ale nic, prostě na to teď nemysli. Máš "rande" a tím to končí. Měl by sis někoho najít, jsi děsně otravnej, když se nemáš s kým mazlit” Jeongin ještě opravil Chanovu ofinu a konečně uznal jeho vzhled za vhodný. Moc dobře věděl, že se bude Felixovi líbit. Každopádně, ať už upravený, nebo s vrabčím hnízdem na hlavě
„to bylo od tebe zlé, přece se můžu se svýma dětma mazlit” Jeongin se nad slovem 'děti' zašklebil a v zápěti spražil Chana pohledem
„nevím hyung, je to hrozně otravný. Měl bys prostě sklopit ocas a jít, zachvilku už bude na tebe čekat. Dovedu tě tam a hned odejdu”
....
Černá košile, černé rifle, upravené vlasy, lehký makeup, pevný postoj a stejně tak i výraz. Byl atraktivní a neodolatelný.
Felix nemohl z Chana, který stál kousek od něj, spustit zrak. No, stejně jako spoustu lidí v této kavárně. Po většinu to byly ženy, které byly zvědavé, kam budou směřovat jeho kroky. A byly naprosto překvapené, když Jeongin řekl Chanovi, že Felix je ten, co na něj čeká a jeho kroky opravdu mířily k pihatému chlapci. Felix slíbil Jeonginovi, že bude předstírat, že neměl absolutně tušení, že čeká právě na Chana.
Felix se zvedl ze židle a čekal, až k němu Chan přijde dostatečně blízko
„měl jsem tušit, že to budeš ty” Chan zašeptal, ale jeho hlás zůstal pevný a jeho pohled směřoval na Felixe. Hlavu ani nesklopil, jak by udělal jindy. Snažil se nedat najevo pocity, které měl celou to dobu, co byl zavřený ve svém pokoji
ČTEŠ
Alpha and his sunshine (Chanlix)
Fanfiction! PROBÍHÁ KOREKCE ! „jak hluboko ještě musíme jít, abych vám dokázal, že tu žádný příšery nejsou?" ptal se Felix, který sám v sobě ukrýval strach „dokud si nebudeme jistí, že tu opravdu nic není" Toto byla ona osudová chvíle, kdy se všechno změnilo...
