Alpha and his sunshine (Chanlix)

Je to složitější víc, než si myslíš

Hyunjin slyšel hlasitý pláč i vzlykání. Z okna viděl, že před domem stojí drobná třesoucí se postavá. Chvíli to vypadalo, že dotyčný zaklepe, nebo zazvoní. Ale nic z toho se nestalo.
Hyunjin moc dobře věděl kdo to je. V rámci možností byl celkem překvapený, že byl mladší schopen, po tom co udělal, přijít.
Bylo mu při pohledu na Felixe líto. Bylo mu líto všeho co se stalo a bylo mu strašně těžko, když viděl, jak se jeho křehké tělo třpene a snaží se popadnout do plic vzduch.
Starší nevěděl co by měl dělat. Chtěl jít dolů, otevřít dveře a vtáhnout mladšího do objetí. Ale když ty dveře otevřel, Felix byl už pryč. Nestihl to.
Take věděl, že ten den, kdy ho Felix nechal brečet na jednom místě, tak ho nechtěl opustit. Ale chápe to, taky by se cítil raněně, zlomeně a zrazeně. Dokázal pochopit chování mladšího. Dokonce teď i viděl, že to Felixe mrzí. Teda, vypadá to tak, jinak by nedošel.
Jen jeho strach mu nedovolil za Hyunjinem jít. Raději odešel dříve, než by se s ním mohl setkat tváří v tvář.
Hyunjin tedy zavřel dveře a vrátil se do svého pokoje, protože Felix byl už v nedohlednu. Nehodlal na něj hulaka přes celou ulici, nebo za ním běžet a udělat situaci ještě více protivnou.
Jenže na druhou stranu, věděl že Felix potřebuje něčí náruč. Něco se muselo stát. Nikde opodál nezahlédl ani Chana. Všechno bylo tak divné a nepřirozené.
Hyunjonovi tělem probíhaly všelijaké pocity. Od pocitu lítosti, strachu až k pocitu provinilosti.

Momentálně teď držel v rukách telefon a přemýšlel, jestli by měl mladšímu napsat, a nebo zjistit od Jeongina co se stalo.
Byla to taková jeho jistina. Dokonce i po tom, co se stalo. Kdyby ho nedotáhl a nedonutil ho se omluvit. Tak by nebyl v tomto stavu, možná ani jeden z nich. Na druhou stranu věděl, že to Jeongin myslel dobře.
Myšlenku, že by napsal Felixovi okamžitě vyhnal z hlavy. Vzhledem k tomu, že odešel, tak tu není žádná možnost, že by mu odepsal.
Zkusil raději mírnější a jistější variantu, a to Jeongina.
Popravdě, vždycky tvrdil, že když u nich Felix byl. Tak se schovával v pokoji, aby mohl být tak trochu jako špion. Protože pro Chana na něj dával pozor aspoň z dálky. Vlastně o něco blíž jak sám Chan.

Hyunjin odemkl telefon a rozklikl zprávy.
Najel na konverzaci s Jeonjinem a chvíli rozmýšlel jestli napsat, nebo ne.
Nakonec ho jeho zvědavost přemohl a chtěl vědět co se děje s jeho kamarádem. Teda pokud ho tak Felix ještě stále vidí.

Hyunjin
Nevíš co se stalo?

Jeongin
Jak to myslíš?

Hyunjin
Teď jsem viděl Felixe brečet. Než jsem stihl zjistit co se děje, tak byl pryč.

Jeongin
Jo takhle. No...

Hyunjin
No, co?

Jeongin
Trochu se s Chanem pohádali. Vlastně, nepohádali. Jen oba byli jiného názoru, což by se dalo považovat za hádku, ale hádka to nebyl. Nevím jak to popsat

Hyunjin
Zkus nějak zřetelně

Jeongin
Okay.
Bylo to trochu klišé, ale Felix měl pravdu, což Chanovi nemůžu říct, jinak by mě vynesl v zubech.
Chan se ho zeptal jestli ho miluje. Pravděpodobně se toho Felixovi honilo hlavou hodně, protože Chanovi řekl něco ve smyslu, že mu na jeho pomoc kašle.
Důvod Chanovi otázky bylo to, že jestli má smysl ho ochraňovat. Celkem blbost. Asi nevěděl co říká. No tak se Felix rozohnil, že jestli má zapotřebí ho chránit jen tehdy když ho miluje, tak se má na to vykašlat.
Jsem si dost jistý, že se sebou Felix hodně bojuje.