In love with Wendigo

28

Co se to... Pomyslel jsem si. Všichni si odkašlávali, protože se nejspíš rozpadla zeď a zvedla tak dým prachu. Zakryl jsem si rukávem pusu a nos a vyšel kupředu.

,,Jste všichni v pohodě?!" zakřičel jsem.

Hned na to se ozvalo několik souhlasných zamručení. Dým se trochu rozestoupil a já spatřil siluetu.

,,Hej, ty tam, jsi taky v pohodě?" zavolal jsem na něj.

Jenže nic neříkal. Dým se rozestoupil ještě víc a já tu siluetu poznal.

,,T-tati?!" vykřikl jsem zděšeně.

,,Tadashi! Tak rád tě vidím!" řekl otec a podíval se na mě.

Měl na sobě svou lidskou podobu.

,,Co se tu děje?" zeptal jsem se.

,,Ale nic, jen tu za tebe dokončuju tvoji práci!" řekl s nadšením.

,,Moji-"

Najednou jsem na zemi uviděl někoho ležet. Rozběhl jsem se tam a klekl si. To ne... Ne, ne, ne, ne, ne, ne, NE! To ne! Na zemi ležel Tsukki. Byl celý od krve a sotva dýchal. Všichni přihlíželi, včetně otce, který vypadal, že z toho pohledu má radost.

,,Doslechl jsem se, že na to nemáš odvahu, tak jsem to chtěl vyřešit za tebe." řekl otec a zasmál se.

,,Tsukki..." zašeptal jsem.

Tsukishima pootevřel oči a podíval se na mě.

,,Y-Yama-"

,,Ne, mlč, moc se nepřepínej." rozkázal jsem mu a podepřel mu hlavu.

Všiml jsem si obrovské krvavé rány na hlavě. Vzal jsem si košili, pod kterou jsem měl ještě tílko a roztrhal ji na cáry. Začal jsem mu tu hlavu obvazovat.

,,Ale notak Tadashi, snad ho nechceš zachraňovat?" zeptal se posměšně otec.

Neposlouchal jsem ho a dál se věnoval ošetřování. Nikdo nic neříkal.

,,No, to by stačilo, dej ho sem, dorubu ho." ozval se zase táta a rozešel se naším směrem.

,,Ne!" zakřičel jsem a stoupl si před něj.

Otce to vyloženě zaskočilo.

,,Copak, Tadashi?" zeptal se nevině.

,,Neopovažuj se ho dotknout..." zamumlal jsem.

,,Hmm... Tak Tadashi si našel kamaráda? To mě mrzí, u nás máš lepší." řekl a rozmáchl se rukou.

Zablokoval jsem jeho útok.

,,Tak Tadashi nám bude osmlouvat? No, nechtěl jsem to udělat, ale..."

Proměnil se... On se proměnil! Pomyslel jsem si a rozhlédl se okolo. Všichni vypadali šokovaně.

,,Proměn se taky, ať si to můžeme v klidu vyřídit." řekl a ukázal na mě.

Teď se všechny pohledy přesunuly s mého otce na mě. Doprdele. Opatrně jsem se podíval za sebe, na ležícího Tsukishimu. Vypadal šokovaněji, než všichni ostatní dohromady.

,,T-Tsukki, nech-"

,,Mlč!" rozkázal mi.

Zmlkl jsem a počkal, co se stane. Bylo docela dlouho ticho.

,,Ty... Zrádce!" vykřikl najednou a podíval se na mě uslzenýma očima.

,,J-já-"

,,Zmlkni! Už na mě nemluv! Už nikdy... Mi nechoď na oči..." řekl a odvrátil pohled.

,,Tadashi, kamarády máš přeci i doma, tohohle jen zabij, jak bylo v plánu." řekl otec.

No tos mi moc nepomohl...

,,No tak moment... Tys... To jenom dělal...?" zeptal se Tsukki.

,,N-ne-"

,,Tys jen předstíral, že mě máš rád?! To jsem byl pro tebe celou dobu jen hračka?! Co?!"

Tsukkimu se valily proudy slz z očí, které se leskly za jeho rozbitými brýlemi. Co teď...?