In love with Wendigo

18

,,TATI! Pane Bože... Vylekal jsi mě..." řekl jsem mu, když jsem za sebou zavíral dveře.

,,Jen jsem tě přišel zkontrolovat. Mám takový špatný pocit... Pocit, že mi něco tajíš!" řekl mi otec a přiblížil se ke mně.

,,A-a c-co bych t-ti měl tajit?" zeptal jsem se.

Co když na to přišel? Co když chce Tsukkiho zabít!?

,,Co třeba to, že..."

To ne, to ne, to ne, to ne, to ne! Pomoc!

,,Máš parádní plán, jak ho zabít!" řekl najednou a tvář se mu rozjasnila.

,,C-co?"

,,No, neříkej mi, že jsi se s ním začal bavit víc jen tak, pro nic, za nic. Je mi jasné, že něco kuješ! A jsem na tebe hrdý, synku. Vím, že to dokážeš." vysvětlil mi to.

,,B-bavit? Víc?" koktal jsem.

Pořád jsem byl trochu v šoku z toho, jak se tu z ničeho nic objevil a pak mi řekl, že mu něco tajím.

,,No jasně. Nebo to má snad jiný důvod?" zeptal se mě a trochu podezíravě si mě prohlídl.

,,N-no jo! Máš mě." odpověděl jsem nakonec.

,,No vidíš! Jsem rád, že si vedeš takhle moc dobře. Jo a ještě něco: za dva týdny ti končí lhůta, tak jen, abys to s tím svým plánem stihl, ano?" oznámil mi a usmál se.

,,Jasně..." odpověděl jsem.

Otec kolem mě prošel a vydal se domů. Jakmile vypadl, začaly se mi v očích formovat slzy. Ani jsem si neuvědomil, že už mi zbývají jen dva týdny. Poslední dva týdny s Tsukkim a pak se s ním budu muset rozloučit nadobro. A nejen to. Já ho musím vlastně zabít... Rozbrečel jsem se a to hodně. Že já se do nějakého blbého vztahu vůbec pouštěl! Proč to musel být on? Proč né někdo jiný?! V hlavě se mi motaly otázky, na které jsem nedokázal odpovědět. Tsukkiho jsem nechtěl zabít za žádnou cenu. Ale zase jsem nechtěl zklamat otce. A ještě kdyby zjistil, že jsem gay. To by mě tu nechal. A ještě mě sleduje, no to bude ještě zajímavý... Mobil, kde mám mobil?! Začal jsem panikařit a až pak jsem si uvědomil, že jsem si ho nechal u Tsukishimi, protože už nebyl čas ho hledat. Dojdu si pro něj zítra... Pomyslel jsem si a trochu se uklidnil.

,,Tak jo, Tadashi, hlavně klid. Určitě se to dá nějak vyřešit. Takže, za týden pojedeme na tréninkový kemp do Tokia a tam budeme týden. Jakmile se vrátíme, je konec lhůty... Což znamená, že jsem v totální prdeli!" vykřikl jsem a svezl se na zem.

Brečel jsem, dokud mi někdo nezazvonil u dveří. Otřel jsem si slzy a nasadil svůj nacvičený falešný úsměv. Otevřel jsem dveře.

,,Jé, ahoj, Tsukki! Co tu děláš, takhle pozdě?" zeptal jsem se.

,,No, našel jsem ten tvůj mobil, tak jsem ti ho chtěl donést..." řekl a podal mi ho.

Snad tam nenašel moje zprávy s otcem. To by nebylo dobrý... Převzal jsem si to a podíval se na něj.

,,Ale jen kvůli tomu tu nejsi, že ne?" zeptal jsem se provokativně.

,,N-no... Chtěl jsem se zeptat, jestli tu nemůžu přespat..." zamumlal Tsukki.

Rozzářily se mi oči.

,,Jasně! Pojď dál!" pozval jsem ho a zavřel za námi.