In love with Wendigo

2

Po škole jsem se s Hinatou a Kageyamou potkal na střeše. Sedli jsme si a dali si oběd. Ti dva mi vyprávěli, jak je tahle škola super a jak si to tady užiju. Byl jsem za ně rád, v podstatě to byli moji první kamarádi. Po obědě mi řekli, že se se mnou setkají zítra, protože dneska mají ještě trénink.

,,Trénink?" zeptal jsem se.

,,Jo! Hrajeme volejball!" odpověděl nadšeně Hinata.

To zní dobře! Pomyslel jsem si.

,,Volejball... Myslíte, že bych se mohl někdy přijít podívat?" zeptal jsem se.

,,Jasně! Pojď!" rozzářil se Hinata.

,,Pohni prdelí, boke!" zakřičel Kageyama na Hinatu.

Ti dva se rozešli do tělocvičny a já za nimi. Vešli dovnitř. Já jen nakoukl a trochu se rozhlédl. Byla to obrovská hala. Někteří kluci natahovali síť a u laviček seděli dvě holky, nejspíš manažerky. Usmál jsem se a vlezl do tělocvičny celej.

,,Potřebuješ něco?" zeptal se jeden z nich.

,,Umm... No, j-já..." začal jsem koktat, ale Hinata do naštěstí dořekl za mě.

,,Tohle je náš novej spolužák a přišel se podívat na náš trénink!" oznámil Hinata.

,,Jo ták... V tom případě... Jsem Daichi, kapitán týmu." řekl a podal mi ruku.

Šťastně jsem jí stiskl. Zbytek týmu se začal okolo nás scházet a všichni se představovali. Tsukishima se nehodlal představit, ale to je jedno, jeho jméno stejně znám. Tak takovéhle to je, mít přátele... Pomyslel jsem si a stěží jen zadržel slzu, deroucí se z mého oka. Nikdy jsem žádné přátele neměl, protože u nás se hledí jen na disciplínu. Se všemi jsem se seznámil a pak jsem si šel sednout k těm holkám. Pozoroval jsem celý trénink a tak nějak jsem si udělal menší charakteristiky všech hráčů. Na konci tréninku bylo asi sedm večer, všichni pomáhali s úklidem, tak jsem taky pomohl. Pak jsem se se všemi rozloučil a šel ke svému domu. Doma jsem šel hnedka do pokoje a jebnul sebou na postel. Byl to sotva první den, ale měl jsem pocit, jako kdybych tohle absolvoval každý den. Cítil jsem se mezi lidmi dobře.
Nový den, nové zážitky, nové úkoly. Vstal jsem, připravil se a šel do školy. Jak jsem tak kráčel, slyšel jsem za sebou křik.

,,Yamaguchi-saaaan!" slyšel jsem.

Otočil jsem se a za mnou se řítila ta oranžová hlava. Usmál jsem se a počkal na něj. Společně jsme pak šli k tělocvičně. Chtěl jsem jít dovnitř, ale prohnal se okolo mě ten druhej magor.

,,Vyhrál jsem, Boke!" vykřikl Kageyama, když se okolo nás prohnal do tělocvičny.

,,Co?! To nebylo fér!" stěžoval si Hinata.

Ještě se tam nějakou dobu hádali a já mezitím došel k lavičce, kde jsem se posadil. Opřel jsem se o zeď a zadíval se do stropu. Najednou se nademnou objevila vysoká postava. Ze slušnosti jsem se postavil a zjistil, že to je Tsukishima.

,,Co to prosimtě děláš?" zeptal se otráveně.

,,J-já ani n-nevím..." zakoktal jsem a zase se posadil.

,,Ty jsi Yamaguchi, že?" zeptal se a já se trochu lekl.

Kývl jsem na souhlas.

,,Fajn, moje jméno asi ještě neznáš... Jsem Tsukishima." představil se.

,,Máš moc dlouhý jméno..." zamyslel jsem se. ,,Můžu ti říkat... Tsukki?" zeptal jsem se a usmál se.

Tsukishima se podíval do země a něco zamumlal.

,,Pro mě za mě... Dělej si, co chceš." řekl a šel k týmu.

Jsem to jenom já nebo... Se Tsukki začervenal? Pomyslel jsem si, ale nechal to být a díval se na probíhající 'zápas'. Jak jsem je tak sledoval, pohled mi spadl na Tsukkiho.
Tsukki... Byl jsem na sebe pyšnej, že jsem mu vymyslel takovouhle přezdívku.