In love with Wendigo

4

,,W-wendigo?" zeptal jsem se vyděšeně.

,,No jo, wendigo, to jsou takový tvorové-"

,,Já vím, co je to wendigo, jen..." přerušil jsem ho.

Fakt jsem se bál, že mě odhalí a otec mě zabije. Koneckonců... Jsem jeho jediný syn, takže kdybych se neprokázal, nebylo by následovníka a celá říše by upadla do chaosu. A to jsem nechtěl.

,,No vidíš, takže jen projdeš takovým testem a pak se možná nad tebou slituju a dám ti tu možnost se přidat do týmu." řekl coach.

Ani mě tak neděsí to, že se nedostanu do týmu, ale spíš myšlenka na to, že zjistíte, kdo jsem. Říkal jsem si v duchu a trochu se zpotil. Najednou jsem ucítil zezadu takové poplácání. A jak jsem byl spocenej, pěkně to čvachtalo.

,,Nemáš se čeho bát, stojíme při tobě." byl to Suga.

Moc mě to neuklidnilo, ale snažil jsem se udržet chladnou hlavu.

,,Tak." začal coach, když ten test připravil. ,,Posaď se sem." ukázal mi na židli.

Neochotně jsem se posadil a on mi dal na hlavu takovej přístroj.

,,Teď ti budu říkat různá slova a ty mi okamžitě odpovíš, co ti to připomnělo, ano?" vysvětlil mi postup testu.

Tak dobrý, to jen budu odpovídat něco normálního. Pomyslel jsem si.

,,J-jasně a ta věc-"

,,Ta co máš na hlavě? To je detektor lži, když budeš lhát, odhalí tě to." řekl a já se okamžitě zarazil.

No tak jo, tohle už není tak super... Řekl jsem si a ztěžka polkl. Coach ten stroj na mé hlavě zapl a začal mi předhazovat random slova.

,,Dort." řekl najednou a já se lekl.

,,J-jahody!" vykoktal jsem.

Přístroj zapípal. Sakra... Coach se na mě podíval a stejně tak všichni přítomní.

,,Yamaguchi, jsi vystrašený. Pokud nám nic netajíš, není se čeho bát." snažil se mě uklidnit.

No, právě že tu je něco, co před vámi tajím. Pomyslel jsem si a s nádechem se uklidnil.

,,Dům."

,,Rodina." řekl jsem už trochu klidněji.

Přístroj nic. Uf...

,,Cuketa."

,,Okurka."

Zatím se držím.

,,Barva."

,,Červená."

Tak jo, jen klid.

,,Krev."

Nad tímhle jsem se pozastavil. To je týrání! Říkal jsem si pro sebe.

,,Mrtvola." vykřikl jsem a přístroj nic.

Zavřel jsem oči. Tohle byl blbej nápad!

,,Tak dobrý, vypadáš docela v pořádku." řekl coach a odpojil tu věc.

,,V-vážně?" zeptal jsem se.

,,No jasně. Kdyby jsi byl wendigo, odpovídal by jsi spíš věci typu: nůž, srdce, játra... A podobný nechuťárny." odpověděl mi.

To je divný... Nejspíš to bude tím, že nejsem tak zvrhlej, jako ostatní...

,,Tak a teď k tomu členství v týmu..." zamyslel se coach.

Trpělivě jsem čekal, co řekne.

,,Ukai-kun... Já myslím, že by si zasloužil dostat šanci." začal se u něj přimlouvat Sugawara.

,,Hmm..." zabručel.

,,Já bych se za něj taky přimluvil..." přidal se Daichi.

,,Hmm..." zabručel zase Ukai.

,,Další hráč by se nám hodil." řekl kdosi s černými vlasy.

Myslím že se jmenoval nějak... Ennoshita? Asi tak.

,,No, já si myslím, že za pokus to stojí." řekl nakonec coach.

,,To je super!" zajásal Hinata a vyskočil do vzduchu.

,,Takže nyní jsi oficiálně členem týmu Karasuno!"