In love with Wendigo

16

Vlezl jsem dovnitř a Tsukki za námi zavřel. Okamžitě jsem si vzpomněl na tu noc, jak jsem se ho pokusil zabít. Vyvolalo to ve mně hodně blbé vzpomínky. Že jsem sem vůbec chodil! Zanadával jsem si a otočil se na Tsukishimu. Zamykal dveře.

,,C-co to děláš?!" zeptal jsem se vyděšeně.

,,Jen zamykám. Od té noci, co se mě pokusil ten někdo zabít, se vždycky zamykám i v pokoji. Pro jistotu. Vadí ti to?" zeptal se naoplátku.

,,N-ne, to ne..." odpověděl jsem.

Kdybys jen věděl, že tu jsi se svým vrahem... Opustil bys mě. Vím to. Pomyslel jsem si, ale Tsukki mě vrátil do reality svou další otázkou.

,,Co si dáš k večeři?" zeptal se.

,,Eeeh... Co tu máš?" zeptal jsem se zase já.

,,Nic moc... Udělám nám nudle." řekl a s tím se vydal do kuchyně. ,,Chovej se tu jako doma." zavolal na mě ještě přes rameno.

,,Kde máš rodiče?" zeptal jsem se.

,,Na služební cestě." odpověděl.

,,Aha..."

Vyzul jsem se, odložil si tašku a vlezl do obýváku. Při své poslední návštěvě jsem si to tu ani nestačil prohlédnout. Byl to pěkný, útulný, rodinný domeček.

,,Emm... Nevadilo by ti, kdybych se šel vykoupat?" zeptal jsem se.

,,Vůbec ne, pojď, ukážu ti, kde je koupelna a pak ti donesu nějaké mé oblečení." řekl Tsukki a šel po schodech nahoru.

Následoval jsem ho. Dovedl mě do koupelny a pak mi donesl nějaké to oblečení. Poděkoval jsem a Tsukki potom šel udělat tu večeři, aby mi nechal trochu soukromí. Vykoupal jsem se, oblékl do jeho oblečení a sešel schody dolů. Našel jsem Tsukkiho u stolu, zrovna prostíral. Když si mě všiml, trochu zrudl a uhnul pohledem.

,,Co?" zeptal jsem se a začal se prohlížet, jestli na mě něco není nebo tak.

,,Ale nic." řekl, přišel ke mně blíž a políbil mě na rty. ,,Jsi roztomilý." dodal a táhl mě ke stolu.

,,Itadakimaaas!" popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do jídla.

Cpal jsem se, jako bych týden nejedl. Bylo to fakt výborný.

,,Chutnalo?" zeptal se Tsukki, když jsem dojedl.

Jen jsem zakýval hlavou na souhlas a dojídal moje nasyslené zbytky nudlí. Tsukki se jen trochu pousmál a odnesl špinavé talíře. Já jsem si mezitím sedl na sedačku. Tsukishima za chvíli přišel taky a pustil nějaký film. Myslím, že se jmenoval... 96 hodin? (To doporučuju pro ty, kteří mají rádi napětí) Trošku jsem se bál, ale nevadilo mi to. Tsukki asi v půlce filmu usnul. Dokoukal jsem se na to, vypl telku, přitulil se k němu a taky usnul. Ráno jsem se vzbudil se zvoněním budíku, u Tsukkiho v objetí. Byl fakt pohodlný polštář, to jako jo. Zvedl jsem se, vypnul budík a šel si udělat ranní hygienu. Když jsem se vrátil z koupelny, byl už Tsukki vzhůru.

,,Dobré ráno." pozdravil jsem ho.

,,Dobré ráno..." odpověděl rozespale Tsukki.

Pak jsme už beze slova chodili oba po domě a připravovali se.

,,Yams! Koukej pohnout, musíš si jít ještě zabalit!" zakřičel na mě Tsukki, když jsem se snažil najít mobil.

,,Vždyť už jdu!" zakřičel jsem nazpátek.

Mobil jsem nenašel, tak jsem si jen rychle vzal tašku a oba jsme se vydali směr můj domov.

————
Jinak, omlouvám se za zpřeházené kapitoly, ale nechce se to vrátit do normálu 😅