Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

66.

POHLED FINNA:
Už jsme týden doma, protože v jednom kuse prší. Mrzí nás to, jelikož jsme měli v plánu takových věcí! Dnes jsme měli jet na jednu vyhlídku, ale kvůli dešti je to naprosto k ničemu. Nejen, že bychom byli celý promočený, ale taky bychom z té vyhlídky nic neviděli.
-
,,Finne!?" přiběhla za mnou Hope, když jsem byl zrovna na záchodě. Podíval jsem se na ni takovým výrazem, jako proč mě otravuje. ,,Ano?" řekl jsem otráveně. ,,Matt se zaseknul v díře" odpověděla mi udýchaně. Zamračil jsem se a položil si obličej do dlaní. ,,V jaký díře proboha?" zakroutil jsem hlavou. ,,Neřekla jsem ti to, ale jednou tu táta s mámou, když jsem byla malá našli místnost, která byla zazděná a táta se rozhodl to vybourat, ale potom se na to vykašlal...no a teď to objevil Matt" zasmála se. ,,Dobře dobře, ale stále mi nejde do hlavy, že se zasekl v díře" řekl jsem udiveně. ,,Myslel si, že se tam vejde. Prostě pojď už, musíme ho vyndat" křikla a odešla zpátky za Mattem.

Občas z Matta už vážně nemůžu. On je schopný fakt zkusit a udělat všechno,  a tohle to jen a jen potvrzuje.

POHLED HOPE:
,,Matte já tě sama nevytáhnu prostě. Musíme na Finna počkat" tahala jsem Matta za nohy a snažila se ho vytáhnout. ,,Já si myslel, že se tam vejdu. Však nejsem tlustej ne?" křikl ze zdi. Chytila jsem se za hlavou a začala se smát.
Co Finnovi tak trvá? Sakra, však je Matt zaseklej ve zdi!

,,Mám nápad!" křikl Matt, aby ho slyšel i Finn. ,,Strčte mě spíš dovnitř sem do tý místnosti a vybourejte to. Já tu počkám" napadlo Matta. Mně to upřímně přišlo jako fajn nápad a Finnovi asi taky? Nevím, protože se tak nějak ušklíbnul. ,,Matte, máš na hlavně svoje brýle? Teď se ti teda v tom případě budou hodit!" křikla jsem. ,,Mám! Finne, sáhni mi na zadek a zatlač, abys mě tam strčil" zakřičel Matt. Finn si povzdychl a podíval se na mě.
,,Proč to neudělá Hope? Já ti na zadek sahat nechci" řekl Finn otráveně a protočil očima. ,,Máš větší sílu a je mi jedno jestli mi budeš sahat na zadek, prostě to udělej!" křikl, až mě to rozesmálo.

Finn tedy Mattovi sáhl na zadek a snažil se ho zatlačit dovnitř. Já jen koukala a občas něco vyfotila a nebo natočila, abychom měli vzpomínky.

,,To nejde!" zakřičel Finn na Matta. ,,Tak tlač víc!". ,,Matte jestli si na mě prdneš, tak seš mrtvej" šťouchl ho do zadku Finn. ,,Já se jdu napít" povzdechla jsem si se smíchem a odešla si pro vodu.
-
MATTŮV POHLED:
Finn mě konečně strčil dovnitř a dírou mi ještě hodil baterku, abych se tam porozhlédl. On mezitím šel pro něco, aby to celé s Hope vyboural.
Zapnul jsem baterku a porozhlédl se po místnosti. Všude byl starý nábytek a obrazy, nic víc. Asi to tady musel nechat někdo, kdo tu dřív žil, ale nechápu tedy...proč je to zazděný? Možná je lepší to nevědět.

,,Tak co? Je tam něco?" křikla na mě Hope. ,,Jen starej nábytek a obrazy" odpověděl jsem. ,,Matte, teď si dej ty brejle na oči radši, jdu mlátit" upozornil mě Finn.

O týden později...
Až teď jsme se dostali k tomu, abychom vyklidili tu místnost. Neměli jsme na to předtím čas, protože jsme zase jezdili po různých výletech a tak.

Vše jsme utřeli a umyli. Zjistili jsme, že je to vážně po nějaké starší rodině, co tu dřív bydlela. Nedozvěděli jsme se bohužel ale důvod, proč to bylo zazděný. Možná jen kvůli tomu, aby ty věci nikdo nenašel?

,,Co s tím budeme dělat? Prodáme to?" zeptal se Hope Finn. Hope se zamyslela a znova se na věci podívala. ,,Ne, necháme to tady. Nikomu to překážet nebude. Zůstane to tak, jak to bylo. Jen to tu prostě uklidíme" odpověděla a oba dva jsme souhlasili.

Myslím si, že to Hope vymyslela dobře. Nechá to tam, kvůli té rodině. Ta rodina to tam musela dát z nějakého důvodu a tak to tam prostě zůstane. Nábytek byl krásný a obrazy taky nebyly špatný. Všechno bylo hezký a celkem zachovalý.