Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

23.

Přečíst prosím!!!
Ahoj, chtěla bych vám tu jen oznámit, že jsem obnovila bio, ale vím, že to nikdo tak nějak nečte, tak vám tu jen napíšu tohle, protože chci, aby jste to věděli :)

: Nebojte se mi kdykoliv napsat! Ráda si s vámi popovídám a poznám nové lidi. Můžete se mě zeptat na cokoliv a já vám odpovím.
Můj Instagram zjistíte jenom, když si o něj napíšete. Udělala jsem to takhle kvůli mému soukromí :) Užijte si kapitolu!❤️
————————————————————————

POHLED HOPE:
,,Finne vstávej, už je 11:20 a my furt spíme" zatřásla jsem s Finnem.

Včerejší noc byla zajímavá, hlavně ta pusa.. Nemohla jsem kvůli ní ani usnout, protože jsem si ten moment furt promítala v hlavně. Když jsme šli spolu v 5:00 ráno domů, tak jsme spolu vůbec nemluvili, spíš já nemluvila. Finn měl rozkecáno, protože ani nevěděl, jak se jmenuje. Měl toho v sobě už tolik, že se mě cestou musel držet.

,,Já jsem úplně mrtvej" zamumlal do polštáře Finn.

Chtěla jsem se ho zeptat na tu pusu, co měla znamenat, ale nemůžu to na něho vybalit hned, co se probudí...nebo můžu, protože to už nevydržim.
,,Co všechno si z tý noci pamatuješ Finne?" otočila jsem se na svůj pravý bok, abych se dívala na Finna.

,,C-co?" zamyslel se a dodal ,,Jo, nic" povzdechl si.

Nic si nepamatuje, takže si tu pusu nepamatuje, NEPAMATUJE! Nevím, jestli mám být ráda a nebo ne. Najednu stranu jsem ráda, protože se o tom nemusíme bavit, ale zase na druhou stranu...na druhou stranu mě to mrzí.
Vím, že moje city k Finnovi jen tak nezmizí. Nechci mu to říkat a nebo to nějak dávat najevo. Jsme nejlepší kamarádi proboha, nic víc mezi námi být nemůže.

POHLED FINNA:
Nepamatuju si všechno, ale pamatuju si, jak jsem dal Hope pusu sám od sebe. Mám ji rád, hodně ji mám rád, ale to není jediný důvod proč jsem ji tu pusu dal. Ano, dal jsem ji pusu, protože ji mám rád, ale taky jsem ji dal pusu z toho důvodu, aby byla ticho. Nemám rád, když se furt ponižuje.

,,A co ty? Pamatuješ si něco?" zeptal jsem se naschvál. Jsem totiž zvědavej, jestli se zmíní o tý puse.

,,J-n-ne, nepamatuju" zakoktala Hope.

Bylo mi to jasný, že to nezmíní, však to bylo trapný! Koukám, že to bylo trapný jak pro mě, tak i pro Hope.

,,Hope, dneska si jdu s klukama zahrát basket, jestli chceš, tak můžeš jít s náma" protahoval jsem se  a pomalu se zvedal z postele.

,,Ne, to je dobrý. Užijte si to, já budu tady a nejspíš budu volat s Lucy" usmála se na mě a taky se začala zvedat z postele.
—-
POHLED HOPE:

,,Tak co? Pamatuje si Finn tu pusu?" řekla nadšeně Lucy do telefonu.

,,Ne, nepamatuje. Nějak mi to nevadí, nechci se o tom s nim moc bavit" zasmála jsem se a Lucy v telefonu taky.

,,Řekni mi, co máš na Finnovi ráda?" zeptala se mě.

,,No, třeba jak se směje, protože mu vyskočí ty jeho tváře a je to strašně hezký. Nebo taky, jak se o mě zajímá a kvůli mě tu semnou i dejme tomu bydlí. Je s nim i sranda a nenudíš se s nim, jako třeba když jsem byla s Adamem. Finn je jiný, než ostatní kluci" povzdechla jsem si.

,,Hope, ty ho miluješ a nesnaž se říkat, že to tak není, protože teď? Teď si popsala to, co na něm miluješ. Tohle je láska Hope" zasmála se Lucy.

Nedošlo mi to. Nedošlo mi, že jsem právě teď Lucy tohle všechno řekla, mělo to být tajemství, že k Finnovi něco cítím a já se takhle nechám prokouknout...