Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

13.

POHLED HOPE:
Všichni se mi jen smáli, nemohla jsem nic nedělat. Ležela jsem na zemi v cizích slinách, naraženou rukou a s brekem.

Pomalu jsem se zvedla a postavila se na své klepající se nohy. Pomalu jsem se rozhlížela po chodbě, mezitím co na mě všichni koukali.
Začalo zvonit na hodinu, takže se všichni rozutekli, kromě Finna. Ten na chodbě stál. Stáli jsme na chodbě jen my dva, koukající se na toho druhého.
Trvalo to asi 30 sekund, pak se Finn otočil a šel do své třídy, to stejné jsem udělala i já.

Celou hodinu jsem jen seděla v lavici a koukala se na své ruce, které jsem měla na ní položené.

,,Buďte tu hodní a ticho, musím jít něco vyřešit" vyskočila učitelka ze židle.
Věděla jsem, že hned jak zabouchne dveře, tak se něco stane, a taky stalo.

,,Au!" chytla jsem se za hlavu a hned začali posměšky. Michal, který seděl za mnou mi vytrhl vlasy.

,,Hej Michale, na ní můžeš udělat nějakej rituál a proklít ji, když máš teď její vlasy" zasmála se holka ze zadní lavice. ,,Tyvole pravda! Konečně máš v něčem pravdu, Elisabeth" zasmál se Michal a moje vlasy si pečlivě uklidil do tašky.

Snažila jsem se nebrečet, ale toho už je na mě tak moc. Tak neskutečně moc!
————————————————————————
Přišla jsem domů a mrskla klíče na stůl. Sedla jsem si na židli a začala brečet, nahlas brečet. Moje ruce se klepaly, jako nikdy před tím.

"Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Zabij se! Jsi všem pro smích!  Jsi všem pro smích! Jsi všem pro smích!" opakovaly furt dokola moje hlasy v hlavě.

,,Kde to je?!" uslyšela jsem hlas z ložnice.

Přestala jsem brečet, utřela si slzy a pomalým krokem se šla podívat do ložnice.

,,Tati? Mami?" koukala jsem celá rozklepaná na své rodiče, kteří hledali krabičku s penězi, které patří mě a Maddie. Pravdě podobně ty peníze hledali proto, aby si mohli koupit alkohol a drogy.

,,Hope? Co se ti stalo?" zvedla se ze země moje máma a prohlídla si můj obličej.
Automaticky jsem se rozbrečela a moji mámu, kterou teda už dávno v lásce nemám, jsem objala.

Neřekla jsem mámě co se stalo, ale i přesto se mě snažila utěšit. I když vím, že to dělala jen kvůli tomu, aby dostali peníze.
Byla jsem tak na dně, že jsem jim pár těch stovek dala a vůbec nepřemýšlela.

,,Děkujem Hope!" políbila mě máma na tvář a hned s tátou odešli pryč. Prostě mě nechali samotnou v tomhle stavu. To jsou rodiče že?

Šla jsem si lehnout do postele a přemýšela nad tím vším. Slzy mi ztékaly po obličeji rychleji a rychleji, pak mě ale napadlo, že když natočím video, kde budu vidět a řeknu k tomu něco svého, tak to třeba pomůže.

Zapla jsem kameru, položila ji na stůl, nastavila tak, abych tam byla vidět a zapla nahrávání.

,,Jsem skutečná Hope Farago" řekla jsem do kamery a povzdechla si. Nikdy bych netušila, že někdy budu v takovémhle stavu. Lidi na tom internetu až ani nevěděli, jaké video je o mě reálné. Všechno bylo tak skvěle upravené, že i já sama bych uvěřila, že na tom sprostém videu jsem já.

,, A netuším, proč mě tak všichni nenávidí a nebo vlastně ano, protože teď se nenávidím už i já. A zrovna teď, vážně nevidím důvod se snažit, nebo mluvit, nebo dýchat. Skončila jsem. Takže tak to je. Vyhráli jste, zničili jste mě. Ztratila jsem úplně všechny. Moji skvělou mámu, která spadla do drog. Mého milujícího tátu, který spadl do alkoholu. Mého strašně skvělého kamaráda. Dokonce jsem přišla i o mou nejlepší kamarádku, kterou jsem kdy mohla mít. Vyhráli jste." řekla jsem vše s brekem.

Bylo mi tak neskutečně, ALE neskutečně na nic. Chtěla jsem si strašně něco udělat. Chtěla jsem umřít. Chtěla jsem ukončit to trápení.

Video jsem nahrála jen na Twitter, protože jsem věděla, že to stejně ostatní posdílejí úplně všude.

Věděla jsem, že číst komentáře pod tím videem není dobrý nápad, ale i přesto jsem to udělala.

-Lhářko!

- Nás neoblbneš

- chudinko

- zmiz z naší školy, ty špíno!

- Přestaň si hrát na chudinku. Všichni víme, cos udělala a řekla o Finnovi. Vůbec se to tady nesnaž teď celý dát do pořádku. Skončila si a my tě zničíme.

- děvko

- Jen si breč dál😂😂😂

- Bože ty jsi trapna😹😹

Po přečtení pár komentářů jsem vážně přemýšlela nad tím, co tu vlastně stále dělám. Jsem na tomhle světě už k ničemu.
Začala jsem přemýšlet, jaké by byly životy lidí beze mě a víte k čemu jsem přišla? Absolutně k ničemu.