Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

11.

POHLED HOPE:
Zeptám se Finna, proč byl naštvaný, když se dozvěděl, že jsem se s Adamem rozešla. Doufám ale, že to nebude nic velkého a bude to jen nějaká maličkost. Už takhle mám věcí až nad hlavu a nechci aby přibyly ještě další věci.

Seděla jsem na lavičce, která měla výhled na celé město. Měla jsem sluchátka v uších a užívala si hudbu, než přišel Finn. Zrovna mi ve sluchátkách hrála písnička, kterou jsem měla s Adamem spojenou. Nějak mě to neranilo nebo něco, prostě už je to pro mě zase jen obyčejná písnička.

,,Ahoj, Hope" poklepal mi na rameno Finn a já se sebou mírně cukla, protože jsem se lekla. Měla jsem sluchátka na nejvyšší hlasitost, takže jsem neslyšela okolí.

,,Ou, ty už jsi tady. Promiň, měla jsem sluchátka na plný pecky, ahoj" zasmála jsem se a jako vždy jsem se s Finnem objala.
Nechtěla jsem se Finna hned zeptat na to, proč byl předtím naštvaný, bylo mi to blbý.

,,Jak se máš?" smotávala jsem si sluchátka, které jsem si potom dala do kapsy.

,,Jde to, co ty?" pokrčel ramenama a koukl se s jeho menším úsměvem na mě.
Viděla jsem v něm, že je trochu ve stresu, ale nechtěla jsem se ho ptát na to.

,,Mohlo by být líp, ale to teď neřešme. Chtěla jsem se tě Finne zeptat ohledně toho..." povzdechla jsem si. Bála jsem se ho zeptat.

Finn mi dal udivený pohled a čekal, až větu dokončím.

POHLED FINNA:

Já to věděl, vím na co se chce zeptat. Nevím, co jí mám říct.

,,Proč si byl naštvaný, když jsem ti řekla, že jsem se rozešla s Adamem?" Hope si povzdechla a ani se na mě nepodívala.

,,Víš Hope, líbili jste se mi. Byli jste krásnej pár, i když se mi v tom občas nelíbilo a nezdálo. Ale zase...Adam díky tobě přestal brát drogy a bojím se, že kvůli tomu rozchodu se k tomu vrátí, nebo spíš takhle...on už se k tomu vrátil. A ty víš, že když si dá, tak dělá špatný věci" povzdechl jsem si. Řekl jsem to tak, jak to je.

POHLED HOPE:

,,To...to máš pravdu" zakývala jsem hlavou.

Cítila jsem se trochu provinile.. Adam díky mě přestal brát a teď jsem ho zničila. Co když udělá nějakou blbost? Jako třeba, že si ublíží? Ne to by neudělal. Neudělal by tohle.

,,Snad neudělá žádnou blbost, ale víme, jakej je" koukal se na mě Finn s trochu smutným obličejem.
,,Víš Hope, mám tě rád. Jsi moje kamarádka a Adam zase můj nejlepší kamarád, znám ho déle než tebe. Znám ho tak, jako nikdo jiný a vím, že když se stane něco, co raní hodně jeho city, tak vždycky udělá nějakou blbost, aby se ten druhý cítil špatně. Dávej si pozor, ano?" dotkl se Finn mé ruky.

,,Jistě, neboj se" zasmála jsem se.

O 3 měsíce později...

Probudila jsem se a zjistila jsem, že tak trošku nestíhám jít do školy. Rychle jsem vylezla z postele, upravila se, oblékla se, vzala si batoh s telefonem a klíčema a rychle běžela na bus.

Bus mě vysadil hned u školy, což bylo skvělý. Vyšla jsem z busu a rychle vešla do budovy školy, ale něco tu nesedělo. Všichni se na mě dívali, VŠICHNI. Nepřišlo mi to nějak extra divný, protože nestíhala jsem, tak byla jsem mírně rozcuchaná a nějak hezky jsem dnes nevypadala.

Vešla jsem do mé třídy a všichni najednou přestali mluvit. Bylo úplné ticho a jediné, co bylo slyšet byly moje boty na malinkém podpatku.

,,Že se nestydí sem ještě přijít" slyšela jsem šepot Evie, která je zamilovaná do Finna až po uši.
Evie je 'královna' celý školy a Finn je 'král' celý školy. Tím chci říct, že jsou dost populární, ale Finna jsem nikdy nějak moc neznala a nezajímala se o něho. Evie je mrcha, která jen ubližuje lidem, někteří se jí raději vyhýbají a někteří ji zase lezou do prdele.

,,Můžete mi tady někdo laskavě říct, co se tady děje?" zakřičela jsem na celou svou třídu a jediné, co jsem slyšela byly posměchy.

,,Copak ty nevíš?" zvedla se Evie ze svého místa a šla za mnou.

,,Ne? Nevím, tak mi to řekni" usmála jsem se ironicky.

,,Tys asi ráno ještě nebyla na telefonu viď?" zasmála se a já se rychle na telefon podívala.
Měla jsem snad přes milion upozornění.

,,Než ty to mezi těma svýma upozorníma najdeš, tak budou Vánoce. Dívej, ukážu ti to, ty nádhero" smála se Evie se svým telefonem v ruce. Koutkem oka jsem viděla, že to ostatní natáčí. Necítila jsem se vůbec dobře.

Evie mi dala do ruky svůj telefon a já jen vykulila oči. Adam zveřejnil všude moje fotky a dokonce i hlasovku, kterou jsem mu posílala ohledně Finna. V ten den jsem byla nalitá a nevěděla jsem, co dělám. Řekla jsem v hlasové zprávě Adamovi hnusné, opravdu hnusné věci o Finnovi a pak jsem poslala svoje fotky. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám.

Vrátila jsem Evie telefon do ruky, který si ona položila na lavici a koukala na mě s nejvíc znechuceným obličejem, který mohla udělat.

,,Jak si mohla říct tyhle věci o Finnovi, ty mrcho?!" zakřičela mi do obličeje.

,,Bylo to omylem! Nevěděla jsem co dělám" prskla jsem tuhle větu Evie do obličeje. Věděla jsem, co bude následovat, když tu větu dokončím.

Evie mi dala pěstí do oka.