59.

212 21 4
                                    

POHLED HOPE:
V uších jsem měla sluchátka, zavřené oči a snažila se jen a jen relaxovat. V posledních dnech toho na mě bylo moc a já už prostě dál nemůžu. Přemýšlím jen a jen nad Finnem a tátou. Kam se táta jen tak poděl? Proč se z Finna stalo tohle? Proč sakra.

Písničky se mi pozastavily a místo toho mi ve sluchátkách hrálo moje vyzvánění. Otevřela jsem oči a podívala se, kdo mi volá.
,,Finn?" zamračila jsem se.
Nevěděla jsem, jestli hovor přijmout a nebo to jen nechat vyzvánět. Beztak chce Finn udělat jen nějaký problém, ale zase...co když ne?

,,Co chceš" řekla jsem otráveně do telefonu. ,,Hope, potřebuju si s tebou promluvit...jen my dva, prosím" povzdechl si Finn do telefonu. ,,Proč bych si s tebou měla o něčem povídat, ty ubožáku" křikla jsem do telefonu. ,,Hope, strašně moc tě prosím. Sejdeme se u lesa u té náší lavičky, prosím!" prosil mě Finn a já prostě nemohla říct ne.
————-
,,Co chceš, Finne?" povzdechla jsem si, když Finn konečně přišel. ,,O čem si chtěl mluvit? Jinak odcházím" sedla jsem si na lavičku vedle něho. ,,Hope, vím že jsem ti ublížil, ale i tak tě furt miluju. Udělal jsem chyby, udělal jsem spoustu velkých masivních chyb. Ale nikdy jsem tě nepřestal milovat. Ano, chodil jsem s Evie, ale ona prostě není ty a ani nikdy nebude. Miluješ mě furt, Hope?" podíval se mi do očí a já nevěděla, co odpovědět.

,,Měla jsem tě ráda a nevím, jestli někoho budu někdy tak moc milovat, jako jsem milovala tebe. Víš Finne, já- já prostě nevím. Část mě, tě furt miluje, ale ta další část mi říká, abych se od tebe držela dál. Však já už ani nevím, kdo jsi. Spike? Jakej Spike? Já z nám jenom Finna, kterej už dávno zmizel" zakroutila jsem hlavou, zvedla se z lavičky a odešla.

POHLED FINNA:
Nemám nikoho. Vím, že jsem to pokazil co nejvíc to šlo a samozřejmě, že mě to mrzí. Já si vážně myslel, že po tom všem, mi dá Hope ještě šanci. Bože, já jsem hloupej.

Zavolal jsem Mattovi i když vím, že mě pošle někam. Nikdy jsem si Matta moc nevážil a teď vím, že to byla chyba. Omlouvám se.

,,Co chceš, Spiku?" řekl Matt otráveně do telefonu. ,,Finn, říkej mi Finn-"
,,Copak? Se Spikem je konec?" skončil mi Matt do řeči. ,,Matte prosím, potřebuju s tebou mluvit" povzdechl jsem si a sedl si u toho na lavičku. ,,Fajn, kde sraz" zeptal se Matt.
,,U lesa, u tý lavičky" odpověděl jsem.

Chápu, že je Matt naštvaný. Však má na to právo. Choval jsem se k němu zle a hnusně, a ani jsem neměl důvod.

MATTŮV POHLED:
Nechtěl jsem se s Finnem vidět, vážně nechtěl. Ale co když je to něco důležitého? Radši jsem se rozhodl, že za ním půjdu, i když mě to může stát zlomenou ruku.
——-
Sedl jsem si k Finnovi na lavičku a nic jsem neříkal. Čekal jsem, až začne sám.

,,Matte, za všechno se ti strašně moc omlouvám. Choval jsem se k tobě jako ke kusu hadru. Mám tě fakt rád a mrzí mě, co se mezi námi stalo, vážně" omlouval se mi Finn a já z jeho hlasu slyšel, že to vážně myslí vážně.
,,Já prostě nikoho nemám. Hope mě poslala do háje, což naprosto chápu. S Evie a partou jsem to ukončil, abych ti dokázal, že to myslím vážně. Já Matte prostě nevím, co dělat. Vážně mi nezbyl nikdo" povzdechl si a podíval se na mě. ,,Máš mě, Finne" pousmál jsem se na Finna a ten mě hned objal.

Finn dostal už hodně šancí a někteří si mohou říct, že další už si nezaslouží, ale já to prostě udělat nemůžu. Je to můj kamarád od malička, nemůžu to prostě udělat.

,,Hope tě miluje, Finne. Jen je prostě naštvaná, musíš ji dát čas a ukázat ji, že to s ní myslíš vážně" řekl jsem Finnovi a ten semnou souhlasil. ,,Pokusím se ti pomoct" chytil jsem Finna za ruku a znova se na něho usmál.

,,Je tu ale jedna věc, kterou bys měl Finne vědět a tajit ji před Hope" povzdechl jsem si.
,,Cesar se zabil, protože začal zase pít a tak. Hope o tom nesmí za žádnou cenu vědět. Kdyby se tě na něco ohledně Cesara zeptala, tak odjel na dlouhou cestu a neví, kdy se vrátí. Dobře?" podíval jsem se Finnovi do očí a viděl, že ho to šokovalo.

Řekni Mi, že Mě NemiluješΌπου ζουν οι ιστορίες. Ανακάλυψε τώρα