-little moment-

434 33 12
                                    

Pohled Sama

mohli byť tak štyri ráno. Stále som tam nehybne sedel. Oči sa mi pomaly začali zatvárať. Nechcel som ale zaspať, to bolo to posledné čo by som v tejto chvíli chcel. Díval som sa do steny a po chvíľke som počul vŕzganie postele. Svojim zrakom som hneď sponzoroval ako vylieza z postele. Zdvihol som sa keď som videl že išla smerom ku mne. Objala ma m. Chvíľku sme tam tak stáli a nikto z nás nič nehovoril.

„Je mi to moc líto." Povedala naraz. Mne to taky bolo ľúto, nikto z nás by si nikdy nemal ubližovať a všetci by sme si mali vážiť našich životov.

„Verím ti že to už nikdy neurobíš. "

Pohled Vaness

Došlo mi že tohle co mi řekl, mu slíbit nemůžu, sama nevím co se se mnou bude dít. Nechci, aby věřil v to, co se může stát ještě několikrát. Odtáhla jsem se od něj a vytáhla ze skříně mikinu, co jsem měla včera u doktora. Z kapsy mikiny jsme vytáhla pomačkaný bílý papír. Bylo to potvrzení o mé nemoci. Přišla jsem k němu a podala mu ho.

„Same já to nezvládnu." Řekla jsem, chtěla jsem brečet, ale nemohla jsem.

„Vaness, ma to tak strašne mrzí." Řekl, nebyl sám, mě to taky mrzelo. Vtáhl si mě do objetí. Tohle je ten pravý kamarád. Ten kterému jsem se svěřila. Ten co mi pomůže se z toho všeho nějakým způsobem vyhrabat.

,,Prosím že o tom neřekneš Matymu?" Řekla jsem a doufala v to. Vím žš to jsou dobří přátelé, ale chtěla bych, aby si to nechal pro sebe.

,,Nie, ale sľub mi že tu so mnou zůstaneš." Tak strašně jsem se bála toho co mě ještě čeká. Nikomu to neřeknu, jenom on to bude vědět.

...

„Kupuju!" Řekla jsem když moje hráči figurka došla v monopolech na jedno z nejdražších míst.

„Nieee." Řekl smutně Sam a podal mi kartičku a já mu peníze. Je večer, může být tak pět hodin a každou chvílí by se měl vrátit Maty.

„Nějak mi tu chudneš." Zasmála jsem se, když jsem viděla jak se jeho hromádky peněz zmenšují. Jako na zavolanou jsem uslyšela klíče v zámku a z reflexu jsem chytla pevně Samovu ruku.

„Buď v kľude, neboj zvládneš to. Ja ti verím." Řekl a já stisk povolila a svoji obvazanou ruku schovala do mé mikiny. Otevřeli se dveře a v nich se objevila silueta vysoké postavy.

„Čauko!" Zvolal Matyáš, když nás uviděl. Tak jo, výdech a nádech. Nechovej se nijak podezřele.

„Ahoj." Řekla jsem a přišla k němu. Obejmula jsem ho a dala mu pusu. Zatím si vedu dobře.

„Chyběla si mi." Řekl a já se usmála. Taky mi chyběl, jenom teď to tu bude mnohem těžší, když nechci, aby se dozvěděl o věcech, o kterých ví jen Sam.

Jednu pozitivní věc to, ale mělo. Se Samem jsme si teď díky tomu mnohem blíže. Byl jako můj brácha. To jsem ale nevěděla, že za tak malou chvíli se může všechno otočit vzhůru nohama.

...

Maty spal, a já usnout nemohla. Vstala jsem z postele a přišla do pokoje Sama. Byl vzhůru.

„Ahoj, nemůžu usnout a potřebuju ti něco říct." Řekla jsem, když se na mě podíval, při příchodu do jeho pokoje.

„Tak čo máš na srdci?"

„Tu noc co jsem utekla odsud, tak mě zachránil Vita.."

„Počkej čo? To som.."

„Políbila jsem ho a teď mě užírá svědomí." Vykulil oči a já se bála jeho názoru.

„Čože ?! " Přesně toho jsem se bála. Je naštvaný.

„Prosím nebuď naštvaný, já k němu nic necítím, jen jsem se nechala unést momentem."

„Ako nemám byť nahnevany?! Zradila si môjho kamaráta!" Řekl, zvedl se z jeho židle a začal chodit po pokoji. Byl opravdu hodně naštvaný.

„Sa-"

„Vaness vypadni." Řekl najednou. Zastavilo se mi srdce.

„Ne prosím, já udělám cokoliv. Nemůžeš mě v tom nechat, prosím!" Prosila jsem ho. Za takovou chvíli jsem si uvědomila, že jsme zase na začátku a že jsem udělala obrovskou chybu. Co budu bez nich dělat.

„Zabaľ si veci a vypadni, nech urobíš čokoľvek, nechaj Matyho byť." Zavřel za mnou dveře jeho pokoje. Prosím?! Vaness, vzchop se! V žádným případě nenechám Matyho být. Ať se mu to líbí, nebo ne.

Kikina

Silná (Mattem, Moon)Kde žijí příběhy. Začni objevovat