MY GOLD KID

- 1. kapitola -

Poslední dva týdny do Vánoc. Běhám a sháním dárky jako ostatní. Nepomáhá tomu ani to, že po novém roce mám vydávat album. Jako poslední dárek sháním něco pro Izu. Vejdu do hračkářství a nakonec to vyhraje obrovský plyšový slon. Vyjdu ven z obchoďáku. Kdybych tady neměl auto, tak cestou umrznu.

Musím jet ještě do studia. Nastartuju a vyjíždím z parkoviště. Doprava je jako vždy ucpaná, protože je okolo páté a všichni skončili v práci. Po skoro tři čtvrtě hodině dojedu k bílé budově. Zaparkuju do dvora a vystoupím. Následně odemknu, vstoupím do budovy a začnu stoupat schody.

,,Čau." Pozdravím Radka, který sedí na gauči a hraje hru.

,,Čau." Odpoví mi a dál se soustředí na hraní. Musel asi čekat dlouhou dobu, když zapl hru.

,,Jdem nahrávat?" Radek jen přikývne, vypne hru a odchází do nahrávací místnosti. Já si stoupnu za mikrofon, vytáhnu mobil z kapsy a začnu trefovat slova do beatu.

,,Teď ještě ta Hasanova část a bude to dobrý." Prohlásí Radek po dokončení a začne to stříhat tak, aby to do sebe sedělo. Já si sednu na židli vedle něj a projíždím instagram. Za hodinu má Radek hotovo a já jedu za rodičema. Mám se prý stavit na večeři.

Opět seběhnu schody dolů, nasednu do auta a vyjíždím směrem k malému domku na kraji Pardubic.

,,Ahoj, Dominiku." Otevře mi dveře máma.

,,Ahoj." Vejdu dovnitř, kde uvidím Dana.

,,Čau." Pozdravím i jeho.

,,Jsem ráda, že ses tady ukázal. Co Jakub a Iza?" Zeptá se mě máma.

,,Jakub to má náročné, protože Iza dělá průšvih za průšvihem." Zasměju se a sednu si ke stolu do kuchyně.

,,Taky bych chtěla mít nějaké vnouče." Začne míchat omáčku.

,,Vždyť Adam si někoho našel." Nechápu, proč bych měl mít najednou holku. Doteď jsem ji nepotřeboval a dítě logicky taky nechci, ale to mámě nahlas říct nemůžu.

,,A kdy si najdeš nějakou ty?" Má pravdu, ale já teď momentálně nikoho nechci.

,,Kde je táta?" Odvedu pozornost k jinému tématu a máma mě propálí pohledem.

,,Ještě v práci, ale brzy přijde." Oznámí mi a dál se věnuje vaření.

,,Jdeš si zahrát?" Přijde Dan s konzolí. Jen kývnu a jdeme do obýváku, kde vybereme nějakou hru.

,,Jsem doma." Ozve se hlas táty z předsíně.

,,Ahoj, Dominiku." Vejde do obýváku.

,,Čau." Pozdravím ho a dál se soustředím na hru.

,,Pojďte jíst." Křikne z kuchyně máma. My tak hru vypneme a jdeme ke stolu.

-

,,Bylo to dobré, ale už musím jet." Oznámím, když dojím.

,,Doufám, že se na Vánoce zase stavíš." Jen kývnu, z věšáku vezmu bundu a rozloučím se. Poté odcházím ven, kde nasednu do svého mercedesu a jedu zpátky do bytu.

Když přijedu, tak se rozhodnu otevřít schránku. Neustále mi chodí letáky. Jako bych byl na ty slevy zvědavý. Vezmu tedy několik letáků s tím, že to rovnou poletí do koše. Mezi nimi se, ale nachází obálka.

,,No jo, tak to Jakubovy zítra předám." S Izou se odstěhovali, aby měla malá víc prostoru. Několikátý týden mi chodí pošta pro Jakuba, proto se ani neobtěžuju přečíst jméno na obálce. Vystoupám schody do bytu, kde sundám bundu a boty, dopis dám na stolek a odcházím rovnou do sprchy. Poté se převleču do čistého oblečení a jdu do obýváku, kde vezmu notebook a začnu pracovat.

Když mě nebaví pozorovat obrazovku, tak se začnu rozhlížet kolem. Podívám se i na ten dopis. Bylo na něm něco jiného a to jméno. Pěkně dlouhou dobu mi nic takového nepřišlo. Otevřu tedy obálku a v rukou se mi objeví papír. Když ho čtu, tak nevěřím tomu, co je tam napsané.

,,Cože?" Promnu si oči jestli nejsem unavený. Písmena, slova, věty, či souvětí se nezměnili. Popadnu mobil a vytočím Jakubovo číslo.

,,No, co je." Ozve se na druhé straně.

,,Já mám prý někde dítě." Vyhrknu bez přemýšlení.

~
Knížka vyšla se spoluprácí s tacobell967