Devil May Cry (DMC) - Démonovo srdce

Část 13 Minulost a Budoucnost

Takto společně byla jejich síla nepřekonatelná. Není proto divu, že byly s touhle hordou rychle hotový, alespoň s těmi, kteří byly natolik bláhový aby na ně zaútočily, ten zbytek prostě vzal roha. Hold běžný problém u démonů, and jsou si sami sebou jistí do té doby než ten druhý prokáže jasně větší sílu.

Jediný kdo tedy zbýval, byl sám velký vůdce osobně. Ten váhal jenom okamžik než se poté sebevědomě postavil sám bratrům, i když viděl co udělali s jeho hordou, po které už nyní nezůstal ani démoní prach. Však pýcha stala se jeho pádem. I když přinesl bratrům perné, nelehké chvilky a okamžiky, ani on, i napříč své velikosti a síle, nemohl se společné síle a úsilí obouch bratrů rovnat. A tak, král padl.

Dokonáno tedy bylo a byť vydali se dostat ještě několik démonů co přitom vzaly nohy na ramena, nedostali je stejně všechny. To ale až tak nevadilo. Dostanou je později či je dostane nějaký jiný silnější démon. Tak jako tak jejích úkol byl splněn na výbornou a gang démonů byl rozprášen, lidé byly uchráněni dalšího teroru. Byl tedy čas návratu zpátky do kanceláře.

Ke kanceláři dostali se skoro až za tmy.

Však když ocitli se jen téměř na dohled budově, oba ucítili něco ve vzduchu. Byl to jakoby pach spáleniny, kouře, a... čerstvé krve. Vergil už jí jednou cítil a jeho za všech okolní naprosto klidné, ledové srdce pod onou myšlenkou, která mu vyvstala v mysli, poskočilo. Spěšně vyrazil ke kanceláři, prosíc v duchu všechny mocnosti mezi nebem a zemí, aby se jeho domněnky nepotvrdily...

Když přiblížil se více, zacítil její esenci... stejně tak pach kouře a spáleniny byl intenzivnější a intenzivnější. Spěchal k budově i Dante za ním, který cítil to totiž naprosto stejně. Před hlavním vchodem se Vergil zastaví, na zemi bylo totiž několik kapek zasychající krve. Oba bratři si mezi sebou vyměnili pohledy.

Vergil ihned zabral za kliku a vešel jako první dovnitř.

Okamžitě všimnul si několik dalších kapek, které táhnuli se dále dovnitř. Pohledem následoval cestičku, stejně jako kroky než pak všiml si postavy sedící zboku u Danteho stolu. Poznal by jí kdekoliv, kdykoliv i přes špinavou tvář a vlasy, které ztratili díky špíně svůj perleťoví nádech. Když pak otočila se k ní, její tváře nesli stopy toho, že musela ronit slzy... slzy, které ale už teď byly pryč a zaschlé.

"Aylo..." hlesne Vergil, při pohledu na ní.

"Kluci..." pronesl, když se zvedala. Vergil k ní ihned zamířil, střetli se napůl cesty. Ve tváři, ve vlasech a na oblečení měla popel, prach a byla cítit spáleninou a čerstvou krví. Modrý polodémon se trochu zarazil v ten okamžik, neboť nevěděl co má v téhle chvíli udělat... Když nadechoval se ku slovům, vzal mu je mladší bratr vedle.

"Ayo..! Jsi v pořádku? Co se stalo, holka?" zeptal se jí Dante. Aya podívala se na setinu vteřiny na Vergila než potom sklouzla pohledem k Dantemu, a nejenom pohledem. Zvedla ruce aby vyhledala polodémonovo objetí, které jí on skoro okamžitě opětoval.

Uvnitř Vergila přitom zabodalo tisíce dýk naráz když to viděl... v jeho tváři nehnul se ani sval, však jeho oči prozrazovali jeho pocity... 

"Našli mě doma, přišli až ke mě domů a neostýchali se zničit celou budovu přitom... když zjistili, že si ukousli příliš velkého sousta.. zapálili unikající plyn ve vrchních patrech, která tak bouchla. Myslím, že jsem na chvíli tratila vědomí, protože jsem se probrala pod hořícími troskami pater... posbírala jsem co jsem mohla, pár věcí, pomohla zraněným lidem tam co jsem zvládla a pak... netušila jsem kam jinam jít..." svěřila se Aya, napůl stále zahrabaná v Danteho objetí. Rudý polodémon jí od sebe neodháněl, lehce jí její objetí opětoval a decentně pohladil jí i po zádech. "To nic, to nevadí. Vždycky tu najdeš otevřené dveře a volnou postel... leda bys do ní ještě někoho nechtěla jako hřejivou společnost." řekne Dante svým osobitým stylem.