Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓

XXII. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | vronského finta

"Lucius?! Cisso to jako fakt?" Regulus překvapeně koukal na svou sestřenici, která nervózně mezi prsty mnula okraj školní sukně.

"Ehm. Jo," řekla nakonec a pokrčila rameny.

"Nemusíš mi říkat, že je to idiot, ale on... chová se ke mně hezky. To rande, na kterým jsem měla ty hezký šaty, ve kterých jsi mě ten jeden večer viděl, jsem si upřímně užila. A myslím, že pod povrchem nemůže být až tak špatný, jak vypadá. Akorát si lidi drží od těla tím, že se k nim chová... Odměřeně," zamumlala a pustila lem sukně. "Jsem rozhodnutá to s ním zkusit."

Regulus jí ještě chvíli zkoumavě pozoroval, potom ale kývnul hlavou.

"Je to tvoje rozhodnutí. Hlavně, abys s ním byla šťastná."

"Mám ho ráda, ale s nikým nebudu šťastnější, než když jsem s tebou," drkla do něj s úsměvem a Regulus jí úsměv oplatil.

"Teď se se mnou ale musíš dělit s Potterem," mrknul na ní s úšklebkem a Narcissa se hraně zamračila.

•••

"No, milá Narcissko, musím běžet, Potter nenávidí čekání," ozval se po chvíli rádoby smutným tónem Regulus a Narcissa protáhla obličej.

"Uvidíme se na večeři," zavolal na ní těsně předtím, než vyběhnul ze společenské místnosti a s koštětem v ruce se hnal směrem k famfrpálovému hřišti.

Ve vstupní síni se srazil s Jamesem a jako na povel se mu rozbušilo srdce. Pohled mu okamžitě pookřál a vesele se na Nebelvíra usmál.

"Jdeš pozdě," konstatoval James jeho příchod, ale nedařilo se mu skrýt cukající koutky.

Regulus si odfrknul a začali se společně loudat směrem k famfrpálovému hřišti. "Promiň, zpozdilo mě drbání s mojí sestřenicí o jednom arogantním rozcuchaným Nebelvírovi."

"Škoda, toho neznám. Musí bejt skvělej," naoko si povzdechnul James a Regulus se zazubil.

"Opravdu škoda. Zrovna dneska se mi o něm zdálo."

"A můžu vědět o čem se ti zdálo?" Otočil se na něj Nebelvír a Regulus se zaseknul.

"Ehm," odkašlal si, "to není podstatné, když ho ani neznáš, ne?" Řekl nakonec a James si prohrábnul vlasy.

"Jak říkám, škoda že ho neznám. Ale někdy bys mě mohl seznámit," mrknul na něj.

Když došli na hřiště, Regulus skoro dostal infarkt, když ho James zatáhnul za jednu z famfrpálových tribun a prudce ho políbil.

"Příště bys mě aspoň mohl varovat dopředu," zabrblal Regulus, když se James za několik dlouhých chvil odtáhnul.

"Zvážím to. Ale nic nezaručuju," zakřenil se a než mu Regulus stihnul něco odseknout, už seděl na koštěti a mířil směrem vzhůru.

"Idiot," usmál se pro sebe Zmijozel.

"Můj idiot," opravil se následně a následoval Jamese směrem k oblakům.

Zachvíli se střemhlav spouštěl zase dolů a několik málo stop nad zemí koště prudce zvednul a mířil zpátky nahoru.

"To bylo dost dobrý. Máš talent, Reggie," James po něm hodil zářivý úsměv a pro Reguluse to byla ta nejlepší odměna.

Za hodinku se začalo stmívat a tak se dva uřícení, ale šťastní chytači společně ruku v ruce v záři zapadajícího slunce začali vracet zpátky do hradu.

Regulus už uměl Vronského fintu naprosto dokonale - vždyť měl nejlepšího učitele a James se nedokázal přestat přiblble usmívat.

Při myšlence na Reguluse ho každá část v jeho těle nutila přiblble se usmívat.

Pár desítek metrů před vstupní branou potkali Siriuse s Marlene. Black naprosto zářil a Marlene s jednou jeho rukou obtočenou kolem jejího štíhlého pasu se usmívala.

Když procházeli kolem Reguluse s Jamesem, Sirius hrdě napnul hruď a James se div nerozchechtal. Tichošlápek působil strašně komicky.

Přesto mu to ale přál - vždyť Sirius byl do Marlene blázen už od konce čtvrtého ročníku.

"Nemůžu uvěřit tomu, že jí nakonec doopravdy dostal," zamumlal Regulus, jakmile jim pár zmizel z doslechu.

"Víš co si myslím?" Usmál se James, "že Marls ho celou tu dobu měla tajně ráda. Ale odmítala ho, aby zjistila, jak moc o ní stojí. A jak se zdá, Sirius nejspíš prošel její zkouškou. A taky si musela pospíšit, protože za pár měsíců vyjdeme školu..." James rychle zmlknul. Tomuhle tématu se snažili vyhýbat.

"Tys o tý její zkoušce věděl. Celou dobu," zkonstatoval Regulus a zadíval se na Jamese pronikavým pohledem.

Nebelvír s úšklebkem pokrčil rameny. "Možná věděl. A možná jsem si to jenom správně natipoval," zasmál Zmijozelovu pochybovačnému výrazu.

"Ale jsem rád, že s ním nakonec něco začala," prohlásil po chvíli James, "Sirius se dokáže chovat i normálně, akorát potřeboval dospět."

"V duši to vždycky bude dítě," ušklíbnul se Regulus a James hned dodal; "ale to já taky.", čímž si vysloužil Zmijozelovo pobavené protočení očí.

Když o pár minut později vcházeli do vytopeného hradu, vlepil James Zmijozelovu rychlou pusu na čelo.

"Mimochodem Regu," zamumlal mu těsně u ucha, až po Regulusovi přeběhla husí kůže, "jsem upřímně rád, že jsem si já něco začal s tebou."

Pak mu James s úsměvem zamával a i s koštětem v ruce vstoupil do Velké síně.

Už jenom epilog a je tu koneeec!
Nevím, jestli mám být ráda, nebo naopak :')
Každopádně doufám, že se vám kapitolka líbila :D

Mimochodem jak je tam to 'vytopeného hradu' tak to má být jako teplem vytopeného, chápeme se xD

Mar