Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓

XIII. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | druhý dopis

Regulus se právě krčil v knihovně nad dopisem, který chtěl znovu adresovat nebelvírské zrzce. Tak nějak se pořád mylně domníval, že si první dopis přečetla.

Když dopsal, došlo mu, že tenhle dopis je mnohem delší, než ten předchozí.

Taky měl ale víc o čem psát. Znal Jamese líp, měl ho okoukaného ze všech stran. Byl v tom prostě a jednoduše až po uši.

Na druhou stranu ho to všechno hrozně užíralo, protože si napůl přál, aby to Nebelvír zjistil, aby mu to mohl říct, aby to všechno nemusel dusit v sobě.

Jenomže nemohl, i přesto, jak zžírající to bylo. Prostě to nešlo. James se choval jakoby nic a on neměl na výběr.

Častokrát sám sobě domlouval, že by to neměl tolik řešit a najít si třeba někoho  jiného, u koho bude mít aspoň šanci a nebude hasit každou jeho naději hned jakmile jí rozžehne, ale vždycky to dopadlo tak, že nebyl schopný upustit od Pottera a tak se v tom dál plácal.

Když po sobě dopis dočetl, potlačil nutkání protočit očima. Cítil se jako nějaká třináctka, která se zabouchla do celebrity, kterou nemůže nikdy mít.

S povzdechem zavřel knihy, které měl rozložené po stole, nastrkal je zpátky do polic, dopis si strčil do kapsy a vyrazil do své ložnice.

Pohled mu sklouznul ke drahým náramkovým hodinkám, které mu zdobily zápěstí a ještě přidal do kroku. Za pár minut měl být na famfrpálovém hřišti a učit se Vronského fintu.

V ložnici dopis bezděčně hodil na svůj stůl a v rychlosti se navlékal do famfrpálového dresu. Když byl oblečený, popadnul koště a vydal se směrem ke hřišti.

Nebelvír už tam na něj čekal a s tím, že má zpoždění ho s úšklebkem přivítal. Hned na to se vznesli do vzduchu a James začal Regulusovi ukazovat první kroky.

Vznášeli se pár desítek metrů vysoko a zničehonic se James pustil střemhlavě dolů. Těsně nad zemí koště vytáhnul zpátky nahoru a dolétnul až za Regulusem, který z něj nemohl spustit obdivný pohled.

"Je to vlastně strašně jednoduchý, jenom musíš vědět jak na to a mít pro to ten cit. Což si myslím, že ty máš," pohlédnul na Zmijozela a ten se samolibě pousmál. James ten typ úsměvu vídal každý den ve svém zrcadle.

Musel uznat, že Regulusovi Famfrpál opravdu jde a měl talent. Teda samozřejmě ale nebyl tak dobrý jako on.

"Prostě naber co největší rychlost a když to nebude tvůj soupeř čekat, změň směr a pusť se dolů. Dole to ale nesmíš zapomenout vyrovnat, protože by ses mohl pěkně rozmlátit," řekl James s pohledem upřeným na písek daleko pod nimi.

"Na to bych přišel i bez tebe," odtušil Regulus a James protočil očima. "Jenom aby. Tak si to zkus a uvidíme," pobídnul ho a Regulus se křečovitě oběma rukama chytnul svého koštěte.

Rozletěl se a s každým uletěným metrem nabíral větší rychlost. Po chvíli trhnul koštětem směrem dolů.

Studený vítr mu profukoval tmavé vlasy a nepříjemně ho štípal do modrošedých očí. Koště pořád jako neřízená střela zrychlovalo a Regulus se řítil k zemi blíž a blíž.

Nakonec trhnul koštětem směrem nahoru a zastavil se pět metrů nad trávou. Měl strach letět níž, protože se opravdu nechtěl dole rozsekat, i když byl přesvědčený, že kdyby opravdu chtěl, ubrzdit by to nejspíš dokázal.

Za malou chvíli se vedle něj objevil James se spokojeným úsměvem na tváři. "Na první pokus to vůbec nebylo špatný, taky jsem takhle začínal. Pojď to zkusit ještě jednou."

A tak oba dva znovu vylétli nahoru a Regulus se znovu spustil střemhlav směrem dolů.

V jednu chvíli byl až moc zaujatý pozorováním Pottera, který se pokoušel zřejmě o nějaký trik, ale ve finále to působilo spíš komicky, než profesionálně a tahle nepozornost se mu stala osudnou.

Sám nevěděl, jak se mu to povedlo, ale v jednu chvíli seděl na koštěti a sledoval Pottera a o pouhých pár vteřin později ztratil rovnováhu a s přispěním velkého poryvu větru sklouznul z koštěte a jen tak tak se mu podařilo chytnout se jednou rukou naleštěné násady.

Prsty mu pomalu začaly sklouzávat a Regulus se křečovitě koštěte zachytil i druhou rukou.

"Nevěděl jsem, že dneska máš na programu i dramatickej skoro - pád z koštěte," ozval se Potter a Regulus se musel ovládat, aby na něj nabroušeně nezavrčel.

"Mohlo tě to napadnout, vždycky jsem chtěl být stejně dramatickej jako můj starší bratr," protočil očima.

"Merline jen to ne!" James zhrozeně vypísknul a kdyby Regulus nevisel dvanáct metrů nad zemí, nejspíš by se i zasmál.

Po chvíli ho začaly nepříjemně bolet ruce a potily se mu prsty. Rozhodnul se proto pro jednou spolknout svojí hrdost a ozval se;

"Uhm, víš, docela bych ocenil, kdybys - "

"Kdybych tě zachránil a tím pádem ti ušetřil tu nepříjemnou cestu dolů? A víš ty co? Právě jsem o tom přemýšlel," mrknul na něj se sladkým úsměvem James a Regulus v sobě dusil nejmíň tři nadávky, kterými by ho nejradši obdaroval. A potom by ho taky rád políbil.

Potter slétnul na Regulusovu úroveň a ten se pustil a s křečovitě zavřenýma očima bezpečně dopadnul na Jamesovo koště. Na pár vteřin byl ale přesvědčený, že poletí až dolů, kde se rozmázne a nikdo ho už znovu neposkládá.

Regulusovo koště zůstalo jen tak viset ve vzduchu a tak po něm Zmijozel chňapnul, aby na něj za několik minut mohl znovu nasednout, protože s tréninkem nehodlal skončit. Už jenom proto, že nevěděl, kdy se potom s Potterem zase uvidí.

Zatímco tihle dva byli na famfrpálovém hřišti, Regulusova blonďatá sestřenice o tom neměla tušení a s tím, že si myslela, že Reguluse najde u něj v ložnici, zaklepala a když se nikdo neozýval, vstoupila dovnitř.

Naskytnul se jí pohled na neuklizenou chlapeckou ložnici v hadích barvách a když jí došlo, že její bratranec se tady opravdu nenachází, chtěla odejít.

Když ale procházela kolem Regulusova stolu, do očí jí udeřil pohozený dopis na stole. Po prvních pár slovech vykulila oči, ale četla dál. Věděla, že to nebylo správné, ale nemohla si pomoct.

Po dočtení dopisu, zmateně zamrkala, ale potom se vědoucně pousmála. Všechno to do sebe zapadalo.

Rychle dopis složila a strčila ho Regulusovi pod nějaké pergameny, které se mu válely po stole, protože jí bylo jasné, že on by si rozhodně nepřál, aby si ho přečetl ještě někdo další.

Koneckonců má štěstí, že jsem ho našla já a ne třeba Barty, pomyslela si Narcissa a potom zamířila z ložnice do společenské místnosti s tím, že si na Reguluse počká, protože by se ho ráda na něco zeptala.

No, tak Cissa už Reggieho skoro odhalila, tak uvidíme, kdo se to dozví dál :D Jinak se mi začíná zamlouvat role Pottera záchranáře :D❤️

mar