XX. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | komnata nejvyšší potřeby

1.1K 89 17
                                    

"Baf!" Sirius vyskočil zpoza rohu a jeho bratr se dramaticky chytnul za srdce. Narcissa, která kráčela vedle Reguluse, se ušklíbla.

"Siriusi hrabe ti?" Zamračil se Regulus, ale nedařilo se mu skrývat úsměv.

Byl rád, že už se nehádají. Vždycky chtěl staršího bratra a byl šťastný, že Siriuse má. Sice to ne vždy dokázal vyjádřit, ale záleželo mu na něm a potřeboval ho.

"Možná někdy," vesele se na něj zazubil Sirius, a pak dodal, "hm, Regu a nechtěl bys teď jít, čistě náhodou, do Komnaty nejvyšší potřeby?" Nadhodil a Narcissa se k němu hned přidala.

"Já si myslím, že bys jít měl," mrkla na Siriuse.

"Co? Proč?" Regulus tázavě pozvednul obočí a Sirius pokrčil rameny, "jen tak. Možná tam na tebe někdo čeká..." Prohodil a s úsměvem sledoval Regulusův výraz.

"Kdo?" Zeptal se mladší Black, ale Sirius se jenom tajemně usmál. "To musíš zjistit sám," vykročil směrem ke schodišti.

"Tak pojď už!" Narcissa ho chytla za loket a začala ho táhnout za Siriusem.

Regulus se chvíli vzpíral, ale potom to vzdal a radši začal přemýšlet nad tím, jakto, že se Cissa spolčila se Siriusem. Nedávalo mu to valný smysl, ale nakonec došel k názoru, že se je na to asi později bude muset zeptat.

"Jestli je to nějaká sranda a jakmile vstoupím, polije mě sliz nebo něco podobnýho, nepřejte si mě!" Ozval se výhružně, když kráčeli po schodišti a Sirius s Narcissou si mezi sebou vyměnili všeříkající pohledy.

"Jasně, Regulusku, jako kdyby mě někdy něco takovýho napadlo," ušklíbnul se Nebelvír a ignoroval Zmijozelův vztyčený prostředníček.

Když došli ke Komnatě, srazili se s Lily a Remusem, kteří si mezi sebou tiše povídali. Sirius, jakmile ty dva spolu uviděl, začal spiklenecky pomrkávat na Remuse, který zrudnul a následně protočil očima.

Regulusovi začínalo docházet, že to bude nějaká předem domluvená akce a tak si založil ruce na hrudi a vypočítavě tři Nebelvíry se svou sestřenicí sledoval.

"No na co čekáš, běž dovnitř!" Pobídnul ho nedočkavě Sirius. Regulus se ani nepohnul.

Bylo mu jasné, že pokud s tím má něco společného i Evansová, nějaká vylomenina to nebude, přesto se mu to zrovna dvakrát nezamouvalo.

"Ber to tak, že ti chceme pomoct. Je to něco jako překvapení," prohlásila rudovláska a Regulus jí sjel ne zrovna přesvědčeným pohledem.

"Možná to má něco společného s jedním famfrpálovým hráčem," mrknul na něj Remus a Regulusovi rázem začalo srdce bít rychleji.

"Ale jenom možná... Jestli jo, zjistíš jedině, když se tam podíváš," začal ho ke zdi, která sloužila jako dveře, strkat Sirius.

"S největší pravděpodobností nebudeš litovat," prohlásila Cissa a všichni ostatní souhlasně přikývli.

"Přej si, abys byl v místnosti, kterou jsme vybrali my tři. Komnata ví jakou," poradila mu Lily, když Regulus stál před zdí, před kterou ho Sirius dostrkal.

Zmijozel se chvíli rozhodoval, jestli to riskovat a nervózně si skousnul rty. Nevěděl, proč to vůbec dělá a ani co ho tam vevnitř čeká, každopádně - jak si uvědomil - za tu cenu, že tam mohl být James, mu to stálo.

Třikrát přešel se zavřenýma očima podél zdi a potom vešel dovnitř. Stál v prostorné místnosti, kde byla velká skříň, jedna postel, (Regulus raději nepřemýšlel proč) koberec, dvě velká okna a v rohu stál pérový odrbaný gauč. A na něm někdo seděl.

Když Regulus vešel, James sebou polekaně trhnul a když mu došlo, že je to Regulus, na odvaze mu to zrovna dvakrát nepřidalo.

"Uhm, ehm ahoj," vypadlo z něj a postavil se z gauče. Regulus k němu přistoupil blíž a zeptal se to první, co ho napadlo; "co tu děláš?"

"Co tu děláš ty?" Vrátil mu James tutéž otázku a Regulus popravdě odpověděl, "Sirius mi řekl, že sem mám jít. Prý tu na mě někdo čeká," nervózně se zasmál.

"Mě Lily s Remusem řekli to samý," ušklíbnul se James a potom mezi nimi nastalo napjaté ticho.

"Nejspíš chtěli, abysme se potkali," ozval se nakonec Zmijozel a Nebelvír přikývnul, "jo, nejspíš jo," uchechtnul se.

"Nechceš se posadit?" Ozval se po chvíli James spásně a ukázal na pohovku. 

"Co to máš v ruce?" Zeptal se zvědavě Regulus, když se posadili a Jamesovi až teď došlo, že vlastně pořád drží dopisy v ruce. Od té chvíle, co vešel Regulus, se mu většina věcí vykouřila z hlavy.

"No, ehm to jsou ehm takový dopisy, který mi dala Lily. Píše se v nich převážně o mně. Teda tak nějak jenom o mně," zamumlal nervózně James a do Reguluse jako by v tu chvíli uhodilo. Ty dopisy až moc dobře poznával.

"Tak to je dost podezřelý," prohlásil Regulus nakonec a celou svojí vůlí se snažil nerudnout. Nechtěl hned dát najevo, že to všechno napsal on. Ne zatím, když tu pořád je šance, že to James neví.

"Taky si myslím," prohodil Nebelvír a v duchu se nad Regulusem bavil. Začínal si to užívat.

"Zajímalo by mě, kdo jí je tak asi mohl posílat," řekl jen tak mimochodem a Regulus se rozkašlal.

"V pohodě?" Zeptal se James nevinně. "Nanejvýš," odseknul Regulus, který začínal tušit pravdu.

"A taky by mě to zajímalo," řekl nakonec, založil si ruce na hrudi a ze všech sil se snažil nepodívat se doprava na Jamese.

"Možná bych se na to měl někoho zeptat," James si s jednotlivými slovy pohrával na jazyku dost dlouho na to, aby si Regulus začal být opravdu jistý, že James to ví.

Hlavně nepanikařit. Pokud to zjistil a doteď se nic nepodělalo a slovem se o tom nezmínil, bude to v pohodě.

Přesto Zmijozel sváděl vnitřní boj sám se sebou, jestli by radši neměl vzít nohy na ramena a nevyběhnout z Komnaty.

Když Regulus neodpověděl, James se přisunul o maličko blíž k němu, což se samozřejmě neobešlo bez zavrzání pér v prastarém gauči.

"Reggie," ozval se pochvíli James potichu, "vím, že jsi je všechny psal ty."

Jamesovi divoce bilo srdce. Nebyl si jistý, co by dělal, kdyby mu teď Regulus vpálil do obličeje, že je napsal jenom kvůli té pitomé sázce a ani slovo nemyslel vážně.

Ve chvíli, kdy se Regulus na Jamese otočil, se jejich oči setkaly a potom Regulus, který právě vnitřně panikařil a nevěděl, co by na to měl říct, naprosto vážně prohlásil;

"Já vím, že ty to víš," a pořád z Nebelvíra, který nenápadně těknul pohledem k jeho rtům, nespouštěl oči.

MILUJU celou tuhle kapitolu!
A můžete se těšit na další! Máte na co <3 (alespoň doufám :D)

Mimochodem vím, že jsem Petera do tohohle příběhu zapojila asi tak ve dvou větách a upřímně mě to dost mrzí, protože Pete je strašně podceňovaný a přitom je to vlastně fajn postava :) (myslím mladého Petera samozřejmě :D)
Každopádně jelikož jsem ho nezapojila na začátku, tak teď už to změnit nejde, ALE připravuju příběh, ve kterým bude Červíček jednou z hlavních postav, takže tam si ho užiju (a pokud to budete číst, tak i vy :Dd) dostatečně xD (a ano, reklama hehe)

mar

Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat