XVII. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | tajný plán

1K 83 12
                                    

Přesně v osm hodin ráno se v nebelvírské ložnici rozdrnčel budík, který byl o pár vteřin umlčen mladým vlkodlakem.

Remus se rozespale protáhnul a s typickým protočením očí pohlédl na své zbylé spolubydlící, které budík jako vždycky neprobral.

Chtěl se jako obvykle pustit do buzení ostatních, když jeho oči zaregistrovaly něco neobvyklého.

Dvakrát zamrkal, aby se ujistil, že je opravdu vzhůru a potom se zmateně zadíval na vetřelce, který spal na Siriusově rozložené peřině na zemi, zatímco Sirius se přikryl prostěradlem.

Když přišel blíž, poznal tvář chlapce rozvaleného na zemi. Remus neměl tušení, co tam u všech všudy dělá Regulus Black a rozhodnul se, že nejlepší řešení, jak to zjistit, bude vzbudit ho. A v první řadě vzbudit Siriuse.

Zatřásl se spícím Tichošlápkem a ten nejdřív něco nespokojeně zamumlal, ale za pár chvil otráveně zamrkal a posadil se na posteli.

Hlava mu třeštila a pohled na dvě prázdné lahve na jeho nočním stolku mu na náladě zrovna dvakrát nepřidal.

Když Remus viděl, kam míří jeho pohled, začalo mu být všechno jasné.

"Siriusi, máš tu bratra," ozval se s úšklebkem Remus, když se Sirius nemotorně vyhrabal z postele, neschopný si vybavit, proč spal zabalený v prostěradle.

Následně jeho pohled padnul na Reguluse, pořád rozvaleného na zemi a pomalu si začal vybavovat, co se včera večer dělo.

Se zaklením se odšoural do koupelny, kde si v rychlosti umyl obličej a Remus mezitím šel vzbudit Jamese.

Peter, který se už stihnul vzbudil sám, s otázkou v očích těkal pohledem mezi Remusem a Regulusem.

Za chvíli se Sirius vrátil z koupelny a nerozhodně do Reguluse drknul, aby se vzbudil. Ten se ale jenom převalil a spal dál.

Sirius s ním teda pořádně zatřásl a Regulus pomalu otevřel nejdřív jedno oko a potom druhé.

"Siriusi? Zaspal jsem? Je matka naštvaná -"

Strach v Regulusově hlase Siriuse nepříjemně píchnul u srdce. "Regu, jsme v Bradavicích. Tady na nás žádná podělaná máma nemůže," trpělivě čekal, až se Regulus úplně probere.

Ten párkrát zamrkal a potom jako kdyby se mu rozsvítilo. Vyskočil na nohy a okamžitě toho zalitoval, protože měl pocit, že mu za chvíli exploduje hlava.

Nebyl zvyklý pít a proto ho kocovina nepříjemně překvapila.

"Reggie?" Uslyšel vzápětí a zmateně se otočil na Jamese, který se zrovna polonahý vyhrabával z postele.

"Ehm, já -" Dostal ze sebe a u toho se chytil za hlavu.

Vtom se vedle něj objevil Lupin a podával mu nějakou ampulku s průzračnou tekutinou.

"Tohle je lektvar proti kocovině. Sám jsem ho dělal, takže neboj, neotráví tě," mrknul na něj a Regulus si podezřívavě měřil obsah ampulky.

Když však viděl, jak do sebe lektvar hodil Sirius, jenom pokrčil rameny a svého bratra napodobil. Lektvar nechutnal nijak zvláštně a tak Regulus začal věřit tomu, že ho možná opravdu neotráví.

Co nejrychleji to šlo, se Zmijozel o pár chvil později zpakoval do koupelny a cítil se trochu provinile, že opravdovým obyvatelům ložnice zabírá jejich vlastní koupelnu, ale sprchu nutně potřeboval a pak taky nějaký čas pro sebe, aby mohl vymyslet, jak se pro Merlina dostane z Nebelvírské společenské místnosti bez toho, aniž by ho někdo viděl. Netušil totiž, jak by svou přítomnost vysvětlil.

"Co jste včera u Minnieyna kloubouku dělali, Tichoši?" Ozval se James, jakmile za Regulusem zaklaply dveře.

"To by mě taky zajímalo," ozval se se založenýma rukama na hrudi Remus, a Péťa, který si zrovna uvazoval rudou kravatu, bleskově odtušil; "mě taky!"

"Uh, no my jsme se prostě potkali... A pak jsme nějak vypili whisky a přišli jsme sem. To je všechno," pokrčil rameny a když si všimnul, že na něj všichni zbylí Poberti nevěřícně koukají, dotčeně se ozval; "co je?"

"Jenom mě to trošku udivuje, to je všechno," odpověděl Remus, ale potom si začal hledět svého.

Zachvíli s Peterem s tím, že se potkají ve Velké síni, opustili ložnici a nechali tam Jamese se Siriusem a Regulusem v koupelně, sami.

"Hm, Tichošlápku?" Ozval se po chvíli James. "Neříkal včera Reg něco o mně?"

Sirius se sám pro sebe usmál. V hlavě se mu začínal rýsovat plán, který při troše štěstí mohl vyjít.

"Možná říkal, možná neříkal," věnoval mu provokativní úsměv a zrovna, když chtěl James ještě něco dodat, se dveře koupelny otevřely a ven vyšel Regulus v lehce pomačkaném zmijozelském hábitu z toho, jak v něm celou noc spal.

Upřely se na něj pohledy obou Nebelvírů a Regulus se nervózně pousmál, "Dobré ráno?"

"Dlouho jsme se neviděli, Reggie. Určitě jsem ti musel chybět, když ses dokonce objevil v mojí ložnici, hm?" Zašvitořil s úšklebkem Potter a Regulus protočil očima.

"Chyběl jsi mi tak moc, až mě sem musel Sirius dotáhnout," pronesl ironicky a koutkem oka zaznamenal pohled, který James hodil na Siriuse. Na chvíli zaváhal, jestli bylo nejlepší zrovna tohle vypustit z pusy.

"No co je," začal se bránit Sirius, "jako kdybyste se snad potkat nechtěli."

"Jak to s tebou teda uděláme?" Zadíval se za pár minut Sirius na svého bratra a Regulus si domyslel, že nejspíš mluví o jeho dopravení ven ze společenky.

"Vždyť to je přece jasný. Vezmu plášť," ozval se James a sklonil se pod postel, odkud vytáhnul lehce zaprášený plášť. Nikdy nebyl úplně pečlivý, co se úklidu týče.

"Hlavně se snaž do nikoho nevrazit. Protože i když tě nemůžu vidět, můžou tě cítit. Nebo slyšet, takže nic neříkej," instruoval ho Dvanácterák těsně před tím, než přes ně přehodil neviditelný plášť.

Sirius šel před nimi a otevřel jim dveře a potom zamířil po schodech dolů a do společenky.

Regulus se snažil vyhýbat všem, které obcházeli a do toho se snažil ignorovat Jamesovu blízkost. Obojí bylo dost obtížné.

Protože byli oba dva na plášť docela velcí, tak na sebe museli být těsně namáčknutí, což v Jamesovi probouzelo dost rozporuplné pocity. 

Nakonec je ale všechny hodil za hlavu a začal si Regulusovu blízkost vysloveně užívat. Koneckonců nevěděl, jestli bude mít ještě někdy příležitost mu být takhle blízko.

Zatímco se ti dva proplétali společenkou, Sirius šel před nimi, aby jim mohl otevřít vstup v obrazu a u toho přemýšlel.

Chtěl ty dva dát dohromady - a k tomu potřeboval spojence. Jako první ho samozřejmě napadnul Remus, bez něj by totiž nedal ani ránu. A ten druhý... Ten se nějak najde.

Zatím jeho plán spočíval v tom, že si najde někoho, kdo mu pomůže a s ním to nějak vymyslí. Byl si jistý, že to nemůže být nějak zvlášť těžké. Vždyť ti dva to nakonec mohli zvládnout i sami.

To ale Sirius nemohl dopustit, protože chtěl mít na nejlepším budoucím vztahu svého nejlepšího kamaráda a svého jediného bratra nějakou zásluhu. Bez toho by to přeci nešlo.

Celá tahle kapitola je dost o ničem, každopádně v tý další se to zas někam posune. Například Sirius najde třetího spojence, který se do vymýšlení plánu taky zapojí :D Zatím můžete tipovat, kdo to bude :D (A nechci spoilovat, ale můžete se těšit i na Cissu 😏)

mar

Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓Where stories live. Discover now