Všechny hvězdy nebe | 𝗝𝗘𝗚𝗨𝗟𝗨𝗦 ✓

XIX. 𝗞𝗔𝗣𝗜𝗧𝗢𝗟𝗔 | vše jde podle plánu

James zamířil do postranní slepé uličky, kde se usadil na jeden z parapetů a pustil se do čtení prvního dopisu.

Když jeho oči přelétly po posledním slově, zaraženě si na nose poposadil obroučkové brýle. Při čtení mu příjemně mravenčilo v břiše a sám pro sebe se usmíval.

Kdo to mohl napsat?

Bylo mu jasné, že Lily určitě ne. Protože proč by pro Merlina Lily Evansová psala o Jamesovi Potterovi milostný dopis, že?

Vlastně to ale mohl být úplně kdokoliv. Jakákoliv jiná holka, která ho měla ráda. Ale proč by mu je potom Lily dávala?

Rozložil další dopis a u čtení třetího se zarazil. Nepřipadalo mu, že by se pisatel vyjadřoval úplně jako holka. A bylo tam dost o tom, jak hraje Famfrpál na to, aby mu bylo jasné, že to psal někdo, kdo Famfrpálu dost dobře rozumí.

Když dočítal poslední, v jeho mysli se rýsovala jedna jediná osoba. Vzpomněl si na styl písma, kterým Regulus odepisoval nějakému jeho kamarádovi, když byl v létě u nich.

Ten styl byl tak nějak podobný, i když bylo vidět, že pisatel si na psaní jednotlivých písmen dával pozor.

Dávalo to smysl. Regulus Jamesovi přece slíbil, že se nějak pokusí dostat k němu Lily, když ho James na oplátku naučí Vronského fintu! Tohle byl ten způsob, jakým se Regulus rozhodnul Lily přimět, aby Jamesovi dala šanci.

A Evansová si myslela, že je psal on, protože o jeho sázce s Regulusem nevěděla! Potom se ale zarazil - proč by mu je ale dávala s úsměvem?

Nakonec nad tím ale jenom zatřásl hlavou s tím, že to dořeší později. Protože opravdu nevěděl, co se tak holkám může honit hlavou.

Po chvíli přemýšlení, kdy mu to všechno zapadávalo do sebe ale znovu zvážněl;

Jestli tohle všechno opravdu napsal Regulus... Myslel to upřímně? Opravdu si myslel, že je James tak pěkný? Že tak dobře hraje Famfrpál? Že má roztomilý úsměv?

James se přihlouple pousmál. Regulus si ho tímhle obmotal kolem prstu. Byl vůl, když si myslel, že kdyby se Regulusovi nějakým záhadným způsobem podařilo k němu Lily dostat, zapomněl by na něj.

Už v té době se mu pomalu, ale jistě dostával pod kůži, akorát James se tomu chtěl bránit. Teď tomu už ale byl konec.

Potřeboval s Regulusem okamžitě mluvit. Nemělo cenu zapírat - ten Zmijozel ho opravdu měl.

Jistě, pořád tu byla ta možnost - a dokonce dost pravděpodobná možnost - že ho Regulus ve skutečnosti nechce, nebo tohle všechno nepsal upřímně, ale... James na to odmítal myslet. Nemohl na to myslet.

Seskočil z parapetu a vydal se Zmijozela najít. Měl pocit, jakoby mu v břiše poletovala hejna motýlů a na tváři měl pořád ten přihlouplý úsměv. Sice se jedna jeho malá část pořád bála, že ho bude čekat nemilé překvapení, ale James jí vytrvale ignoroval.

Neměl tušení, kde by Regulus mohl být a pro plánek se mu chodit nechtělo a tak se jako první vydal směrem k Velké síni, kde doufal, že Reguluse potká.

Místo toho se ale málem srazil s Remusem a Lily, kteří vypadali, že si oddechli, když ho uviděli.

"Neviděli jste Reguluse?" Zeptal se James bez pozdravu a na tom pohledu, který si potom, co se zeptal, Remus s Lily vyměnili, se mu něco nezdálo.

"Myslím, že bude v Komnatě nejvyšší potřeby," odpověděla jakoby nic se sladkým úsměvem Lily a James si je měřil zaraženým pohledem.

"Vy jste ho viděli?" Podezřívavě se zeptal, ale to už ho Lily popadla za paži a začala ho táhnout chodbou. Kdyby tohle udělala před měsícem, James si byl jistý, že by se roztekl na místě.

"Prostě tam bude. Nebo minimálně tam přijde," řekla Lily a James si s tím jako s odpovědí musel vystačit.

"Vy jste se proti mě nějak spikli!" Zadíval se na Remuse a ten s omluvným pousmáním pokrčil rameny; "můj nápad to nebyl."

"Četl jsi ty dopisy, žejo Pottere?" Zeptala se s náznakem obav v hlase Lily, když vystoupali první schodiště a James zmateně přikývnul.

"Skvěle," zamumlala si rudovláska sama pro sebe a začala brát schody po dvou. James jí poslušně následoval - to, co chystali totiž nejspíš mělo něco společného s Regulusem.

Čím blíž se ke Komnatě blížili, tím víc byl James nervóznější.

Zase ten podivný pocit v břiše. Nebelvír zatřásl hlavou a poposadil si brýle. Tohle zvládne - vždyť pořád je ten neodolatelný famfrpálový hráč, který dokáže získat každé srdce.

Ale i přesto se mu nepodařilo zbavit se nervozity. Už jenom proto, že se obával, že Regulus může být výjimka, pokud jde o to získávání srdcí.

V další kapče se to pořádně rozjede :D
A někdy v budoucnu tuhle kapitolu nejspíš přepíšu, protože by šla napsat i mnohem líp a nejsem s ní moc spoko, každopádně teď na to nemám čas, takže jak se znám, tak to bude za doost dlouho :Dd
Jinak asi začínám simpovat Jamese :)

mar